Řešením povodní nejsou nové přehrady, ale respekt k přírodě

26. června 2013 | Rubrika: Podnikání s vodou a zákony , Přehrady a vodní díla

lom Baraba - Cítov

Většina vrcholných manažerů se v průzkumu ČESKÉ POZICE domnívá, že by se na našich řekách neměly kvůli povodním budovat další vodní nádrže. Vyplývá to z ankety, kterou ČESKÁ POZICE provedla u některých vrcholových manažerů firem.

V průzkumu ČESKÉ POZICE na otázku, zda by se měly na našich řekách (například na Berounce) začít kvůli povodním budovat další přehrady, 63,8 procenta vrcholných manažerů firem odpovědělo záporně. Možná i díky jejich uvědomění si, že rizika jsou neoddělitelnou součástí lidského života. Odpovídalo 105 vrcholných manažerů firem. Patřilo mezi ně i těchto pět respondentů:

„Poručíme větru, dešti! To už jsme tu jednou měli. Přehrady nejsou jednoduchým řešením, tím je respekt k přírodě.“

„Problém je jinde. Nefunguje například takzvaný systém včasného varování, který by řídil vypouštění přehrad a budování zábran a neomezoval by je lidský faktor. Přehrada sama o sobě nic nevyřeší.“

„Jsou k ničemu. Šéfové povodí bydlí v okolí přehrad, jejich známí tam mají například chaty, chalupy, čluny, restaurace, hotely či kempy, a proto úplně jiné zájmy než protipovodňovou ochranu. Tyto lidi zajímá plná přehrada, hodně rekreantů a ryb a teplá voda. A píšou i regulační řády povodí, na jejichž závaznost se pak odvolávají.“

„Proč všichni mluví o přehradách a ,kašlou“ na suché poldry? Protože je lze provést za zlomek ceny přehrady a nelze jimi ,ukrojit“ dostatečně velké provize pro objednavatele.“

„Na Vltavské kaskádě se ukazuje, že přehrady řešením nejsou, protože by musely být trvale poloprázdné, aby povodním dokázaly zabránit. Efektivnější by bylo za zlomek částky na výstavbu přehrad vybudovat účinná protipovodňová opatření v místech, kde povodně působí ekonomické škody.“

Obhajoba výstavby přehrad se objevuje v těchto pěti kladných odpovědích:

„Jednoznačně. Nejde však jen o přehrady, ale o celou koncepci. Musíme se vrátit ke kořenům a začít uvažovat stejně jako naši předkové. Musíme přesně definovat nové principy územního plánování, urbanismu a krajinné tvorby. Výstavba přehrad může mít i pozitivní dopady na částečné oživení stavebního průmyslu.“

„Každá vesnice, městys a město by měly mít vlastní přehradu. Nakoplo by to ekonomiku a betonová lobby by byla šťastná. Dokud však hrázní budou zainteresovaní na bonusech, kolik vody zadrží pro elektřinu a jak uspokojí turistickou lobby, je budování čehokoliv kromě poldrů zbytečné. Má záplavy Nizozemsko, jež je převážně pod úrovní hladiny moře? Výjimečně. Řeší to poldry.“

„Řeky by byly regulovatelné a přehrady by měly i rozumné energetické využití.“

„Je-li to ze společenského hlediska racionálně zdůvodnitelné. Obávám se však ,kvaziekologů“, kteří budou tyto stavby řadou zástupných nebo vysloveně lživých problémů blokovat, mnohdy za cizí peníze. Příklady jsou evidentní – Temelín, dálnice, prahy na Labi. Proto by měl být u jasně zdůvodnitelné potřebnosti staveb předem vypracován legislativní rámec, který by podobným excesům zabránil.“

„Pokud by šlo pouze o povodně, díky dramaticky se zlepšujícím předpovědím času, místa a intenzity srážek a lepší spolupráci meteorologů s vodohospodáři by se dalo katastrofickým povodním zabránit i s pomocí již existující soustavy přehrad. Extrémní výkyvy počasí se však budou vyskytovat vždy, ať už je jejich příčinou cokoli. Z toho vyplývá, že kromě povodní můžeme očekávat i horká a suchá léta, kdy bude vody velký nedostatek, a proto plné přehradní nádrže přijdou vhod. Voda je jeden ze základních přírodních zdrojů, a proto není rozumné nechat ji volně odtékat.“

Dalších pět záporných odpovědí se pokouší poradit, jak zabránit povodním i jinak než přehradami:

„Měly by se lépe využívat možnosti současných přehrad při regulaci průtoků v kombinaci s protipovodňovými zábranami. A navíc připravit plochy, kde rozlití rozvodněných řek způsobí co nejméně škod.“

„Nemělo by se stavět v záplavových zónách.“

„Hlavní roli by měla hrát doporučení vodohospodářů.“

 „Projekt přečerpávací elektrárny u Křivoklátu kdysi neprošel. Možnosti geografické a technologické mi nejsou známy. Berounka je ale jen kousek od Plzně. Dále nahoře jsou čtyři řeky – soutoky. Rozhodně by však mělo být koryto Berounky pravidelně bagrované, jako tomu bylo v minulosti. Dnešní její dno je výše o metr a více. Pak nestačí břehy. Příčina je jednoduchá – nebagrování v uplynulých desetiletích.“

 „Nejsem odborník ani na Berounku ani na další české řeky, a tudíž nevím, zda na některé z nich, jež působí povodně, lze vybudovat velké přehrady. Každopádně však český stát není v současnosti schopný zorganizovat velké a složité projekty, aby byly alespoň trochu ekonomicky efektivní. Možná by ale nějaká ta přehrada byla smysluplnější než kanál Dunaj-Odra.“

Následující dva vrcholní manažeři nedokážou odpovědět kladně ani záporně:

„Není to moje profese. Zdá se mi však, že se Berounka stává zdrojem přívalu vody do Vltavy, a proto by se minimálně tato možnost měla prozkoumat. Rozhodně je ale třeba vytvořit podmínky, aby se voda mohla nejen především v horních částech toků, ale i všude na nich přirozeně rozlévat do krajiny v případě zvýšené hladiny nebo přívalové vody. Stát by například mohl za tímto účelem vykoupit od církví půdu, kterou jim podél toků řek vrátil.“

„Snad jedině jako jedno z opatření na posílení české ekonomiky – konkrétně stavebnictví. Role přehrad při povodních je poněkud rozporuplná. Regulovat vodu přehradami se snad podařilo jen v případě Hracholusk (navíc spravedlivě uvedli, že měli i velké štěstí). Jinak se všude ozývaly hlasy, že někde vypustili moc vody a navíc pozdě, někde zase hodně vody příliš rychle a navíc bez varování obyvatel (Hostivař). A pletly se do toho například energetické zájmy (Vltavská kaskáda). Z toho vyplývá, že kromě přehrady musí být k dispozici někdo s příslušnými pravomocemi, kdo zvládne regulovat její odtok za povodňové krize, je dostatečně vybaven intuicí a ,nepodělá“ se z každého chataře nebo energetika včetně příslušných institucí, když by náhodou povodeň nenastala a nízký stav vody ohrozil cestovní ruch, rybaření nebo výrobu elektřiny. Pokud zejména toto zvládneme, pak budujme nové přehrady i jako ochranu před povodní. Jinak jako vysoce procentní povodňová ochrana postrádají smysl.“

Dalších pět odpovědí je sice kladných, ale s určitými výhradami k přehradám:

„Nejen přehrady pomáhají chránit před povodněmi. Nezastupitelnou roli hrají i záplavové zóny, suché poldry a říční nivy, správná péče či čistění povodí. U přehrad jde o rozhodnutí, zda vodu v krajině zadržet a využít, nebo poslat po řece. A je nejen krajinné, ale i politické. Přehrady by se budovat měly, ale společně s dalšími nízkonákladovými opatřeními.“

„Nejprve by však měl vypracovat projekt efektivnosti vybudování protipovodňových hrází někdo, kdo to prokazatelně umí, například nizozemský projektant. A také někdo, kdo umí čerpat dotace Evropské unie!“

„Ale velmi selektivně, a nikoli jako způsob, jak po Česku za stovky miliard korun umístit desítky miliard tun betonu, a tím zvednout HDP, zisky stavebních firem, příjmy politiků a výrobců elektřiny z vodních elektráren. Vhodnější by bylo vyčlenit místa, kam se voda může rozlévat, i když to je asi nereálné, přestože další budování hrází a mobilních ochran jen umocní rychlost příští povodně a zvýší její dopad na níže položené lokality.“

„Přehrady nejsou všemocné, ale protože Berounka není regulovaná, jedna přehrada by se na ní vybudovat mohla.“

 „Kolosální neschopnost bývalé Nečasovy vlády se opět projevila při letošních povodních. Až starostové vodou poničených obcí zjistí, že získat dotace a pomoc od státu není vůbec natolik jednoduché, jak v záři reflektorů a televizních kamer sliboval dnes už premiér v demisi Petr Nečas, budou určitě zuřit. A pořádně! O výstavbě přehrady na řece Berounce se mluví od povodní v roce 2002 – více než deset let. Výsledek je nula. Na Berounce není jediná přehrada, a proto tuto řeku nelze regulovat. Za ničivými povodněmi na předměstích Prahy a následně v Ústí nad Labem a Děčíně totiž může neregulovaná Berounka, stačí se podívat na grafy průtoků Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Na to ani nemusí být člověk expert, stačí si sečíst průtoky Vltavy a Berounky a je mu hned jasné, kde problém vzniká. Nestačí však jen budovat přehrady, je třeba také revidovat a profesionálně budovat protipovodňové hráze. Na několika místech sice vyrostly, jenže voda přišla úplně odjinud, než se čekala. Samostatnou kapitolou je pak živelné vypouštění Hostivařské přehrady, za které prý nenese nikdo zodpovědnost. Dočkáme se někdy ve vládě alespoň jednoho odborníka, který problémy jasně pojmenuje a začne je řešit?“

Těchto pět záporných odpovědí výstavbu nových přehrad jednoznačně odmítá:

„Měly by se změnit územní plány a pomoct lidem dostat se z kritických míst.“

„Levnější je vybudovat účinné ochranné hráze, provést změny v hospodaření na orné půdě (zařadit povinně více pícnin do osevního plánu) a lépe hospodařit v lesích.“

„Není nejlepší ochranou před povodněmi, které tu byly odjakživa, umožnit řece rozlít se do polí? Ve velké ploše ztratí svou sílu, čímž města nebudou ohrožena a polím to prospěje. Zatím jsme regulacemi toky řek jen zrychlovali, a tím znásobili jejich sílu. U přehrad bude nutné rozhodnout o jejich prioritní funkci, zda výroba elektrické energie nebo ochrana území, a dle toho zpracovat a vyzkoušet řídicí algoritmy. A sdělit to lidem.“

„Je smutnou realitou, že přehrady umějí budovat jen nedemokratické režimy, takže tato otázka není relevantní. Představa, že by stát byl schopný v dnešní době vyvlastnit dostatečnou rozlohu pozemků, je naivní. Kdyby stačil menší jez, pak by se to snad mohlo za několik let v osekané podobě a s mnohonásobně překročeným rozpočtem podařit.“

„Přehrad máme více než dost. Přestaňme vymýšlet, jak poručíme větru a dešti! Ostatně, výstavba nových přehrad stejně jako ty současné vůbec nic neřeší. Nenapuštěná a prázdná přehrada sice má velký retenční potenciál, ale nebudujeme přehrady proto, aby byly prázdné. To by bylo velmi neekonomické a fungovalo účinně jen omezenou dobu. Mnohem vyšší účinek by měl návrat tradičních zemědělských plodin na pole, obnova mezí a remízků i zákaz regulací toků kdejakého potoka. Obdobně by měla vláda pod tíhou současných záplav konečně přistoupit k naprosté restrikci výstavby obřích betonových logistických center, obřích parkovišť a megalomanských nákupních center. Povodně přece nezpůsobuje pouze periodicky se měnící klima, kvůli čemuž se mění charakter počasí a více prší. Způsobuje je také neschopnost přírody dešťové srážky absorbovat. Vinna je současná populace, protože arogantně pustoší a čím dál viditelněji drancuje naši zemi. Problém primárně spočívá v mizení zalesněné krajiny, všudypřítomných polních melioracích a v mizejících loukách a mokřadech.

Půda v naší krásné krajině z velké části ztratila přirozenou schopnost zadržovat srážkovou vodu. To je podstata povodní. Větší skromnost a pokora před přírodou dnes většinově chybí. A nemám na mysli proklínané politiky, ale většinovou společnost. Populističtí politici totiž až na výjimky kromě plnění vlastních kapes dělají jen to, po čem je hlavní společenská poptávka. Menšinově je to pak u mnohých absence zdravého rozumu, či dokonce pudu sebezáchovy. A nemám na mysli idioty, kteří jdou kvůli vlastní zakomplexovanosti či z nudy sjíždět jez na rozvodněné řece, aby utopili sebe i ohrozili životy statečných záchranářů, ale stálé provádění nové výstavby v záplavových oblastech. A se vší úctou k neštěstí postižených povodněmi i to, že v záplavových oblastech neustále opravujeme a renovujeme vyplavené domy.

Zase posloucháme srdceryvné nářky a stížnosti poněkolikáté vyplavených, jak je možné, že když je vyplavila voda před pár lety, letos přišla znovu, a kdo za to může. A spílá se meteorologům, projektantům nových hrází, kdekomu. Jen sebereflexe chybí. Mnoho reportérů a novinářů (mám často pocit, že slabomyslných) se pořád dokola ptá, kolik vláda uvolní peněz z daní, aby si mohli postižení opravit své domy. Abyste mi správně rozuměli, jsem pro pomoc postiženým, ale nikoli pro neustálé cpaní peněz do nemovitostí v záplavových oblastech, nýbrž pro výstavbu nových bytů a domů mimo ně. Nelze zbourat ani nechat napospas vodě historická centra měst, ale budování protipovodňových systémů za desítky či dokonce stovky milionů korun místo opuštění vytopených a zdevastovaných domů a vybudování nových doků a sídlišť výše je, mírně řečeno, mimořádně nemoudré.“

 Zdroj: www.ceskapozice.cz

Související rubriky: Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Voda a naše peněženka