Radim Jirout: Vadí mi, že se teď z vody stalo politické téma

23. června 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

SUEZ - VOD-KA - IMG_0443

Politici volají po návratu vody do českých rukou a zastavení zisků plynoucích do zahraničí. Problém rozebírá Olomoucký deník v rozhovoru Radimem Jiroutem, ředitelem Šumperské provozní vodohospodářské společnosti (ŠPVS), která patří do francouzské skupiny SUEZ.

* Jak vidíte současnou situaci? Zdá se, že zahraniční provozovatelé jsou pod velkým tlakem.

Z vodárenství se stalo politické téma a vytrácí se odborná stránka. Často čtu články plné nepřesných informací. Už to heslo kampaně „česká voda do českých rukou“ je nesmysl. Vždyť ona v českých rukou vždy byla. A vždy bylo jen na rozhodnutí měst a obcí, koho pověří tím, kdo se bude starat o to, aby dotekla do kohoutků a čistá se vrátila do řeky. Navíc vodní zdroje patří státu a velká část z ceny vodného a stočného je příjmem českého státu.

* Ale zahraniční provozovatelé prý účtují odběratelům vysoké ceny vodného a stočného…

To je populární dezinformace. My jako provozovatel vyrábíme, dodáváme pitnou vodu a odvádíme a čistíme odpadní vodu za náklady kolem 40 korun za kubík, ve kterých jsou zmíněné státem vynucené náklady. Rozdíl do konečné ceny tvoří nájemné, které je příjmem vlastníka, v našem případě společnosti VHZ. Tarifní ceny vodného a stočného stanovuje vlastník. Ten může snížit objem nájemného, což by vedlo ke zlevnění tarifů, současně by však výrazně omezil investice, které jsou pro fungování vodohospodářského systému nezbytné. Pokud jsou někde odběratelům účtovány nízké ceny vodného či stočného, tak se vždy jedná o ceny dotované. Tato praxe však už končí, protože odbor regulací ministerstva zemědělství začal uplatňovat na vlastníky a provozovatele stejný metr a vyžaduje, aby vodovody a kanalizace bylo možno financovat z vodného a stočného.

* Lidem vadí, že provozní společnosti inkasují zisk, který posílají vlastníkům do zahraničí.

Jsme komerční společností a naším cílem je tvorba přiměřeného zisku, který je ovšem ve vodárenském oboru přísně regulován státem. Snaha o ziskovost však nemusí znamenat, že je to pro odběratele vody špatně. Tím, že patříme zahraniční vodohospodářské společnosti, máme přístup k nejmodernějším technologiím a pracujeme efektivně. My nejsme francouzskou společností, jsme českou, jejíž akcie aktuálně drží nadnárodní společnost SUEZ, jejíž akcionáři jsou z celého světa. Zaměstnáváme české zaměstnance, platíme daně v Česku. Za pronájem sítě platíme ročně městům a obcím takřka 100 milionů korun, které slouží na investice a rozvoj sítě. Navíc nás smlouva zavazuje k dalším investicím do sítě, kdy do oprav dáváme další desítky milionů ze svého. Teď někomu vadí, že přiměřený zisk z kvalitní služby jde vlastníkům společností do zahraničí. Co bude pak? Po vodě začneme napadat banky, automobilky, mobilní operátory, prodejce elektřiny a plynu, kteří generují mnohem větší zisky a odvádějí je do zahraničí?

* Ale bez vás by generovaný zisk zůstal doma…

Nejsem si jist, že městská firma bude schopna zisk vytvářet a současně efektivně provozovat. ŠPVS byla před naším příchodem v českých rukou a uvedu příklad jejího tehdejšího hospodaření s vodou: ztráty vody dosahovaly takřka 50 procent, teď jsou 11 procent. A to jen díky aktivitám a investicím provozovatele bez přispění vlastníka. To znamená, že jsme přeměnili za posledních 15 let cedník ve fungující systém, čímž ročně šetříme zhruba 3,5 milionu m3 surové vody. Nevýhodou vlastnění provozní společnosti městy a obcemi je politické ovlivňování provozu, „trafiky“ pro politiky a také nefungující kontrolní mechanismy.

Zdroj: Olomoucký deník (celý rozhovor na webu denik.cz), ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

 

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace