Co radí starostům a malým majitelům vodohospodářské infrastruktury odborníci I.

6. března 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V souvislosti s cílem zajistit samofinancování oboru z plateb za vodné a stočné se ukazuje, že řada převážně menších vlastníků nemá nastavenu výši plateb za vodné a stočné na takové úrovni, která by umožňovala řádné plnění plánu financování obnovy jimi vlastněné infrastruktury.

Portál průmyslováekologie.cz proto připravil anketu na téma „ Jaká opatření vedoucí k zajištění dlouhodobé udržitelnosti by měl malý vlastník vodohospodářské infrastruktury učinit“. První část ankety si můžete přečíst v následujících řádkách:

Petr Konečný, Ostravské vodárny a kanalizace a.s.:

Za sebe bych doporučil každému starostovi nebo starostce, aby především zajistili plnou transparentnost správy vodárenské infrastruktury. Řada z nich by si to mohla nesprávně vykládat tak, že plná transparentnost znamená zajištění přímé správy ze strany obce nebo jí vlastněné firmy a nezvažování správy za účasti soukromého provozovatele.

To je ale omyl, zkušenosti a konkrétní případy jasně ukazují, že sama obec není nejlepším manažerem. Její rozhodnutí jsou delší, v řadě případů motivována více politicky, sociálním marketingem než racionálně, nehledě na postupném vytváření zájmových struktur nevytvářejících optimální a pro obec výhodnou relaci správce-dodavatelé.

Ze své relativně již delší profesní zkušenosti v oboru mohu říct, že nejlepších výsledků jsem viděl dosahovat vždy, když byla správa infrastruktury vhodně namíchána v nějakém poměru mezi soukromým, ideálně profesně vyspělým subjektem a obcí. Míra schopnosti efektivního hospodaření, vytvářejícího i dlouhodobé zdroje na financování infrastruktury, důvěra mezi vlastníky a racionalita rozhodnutí vedly vždy k největší satisfakci i na straně zákazníků, občanů.

Petr Mrkos, Pražské vodovody a kanalizace, a.s.:

Z pohledu vlastníka je odpověď na otázku poměrně jednoduchá. Odpovědný vlastník by měl zajistit dostatečné zdroje, které umožní rozumnou reprodukci stávajícího majetku a žádaný rozvoj v oblasti nového majetku. K tomu ale musí nejprve vědět, kde se tato hranice reprodukce nachází a zde narážíme na první zádrhel.

Velké množství vlastníků vodohospodářského majetku vůbec netuší, jaká je reprodukční hodnota jejich majetku a tudíž v jaké výši je nutné vytvářet zdroje. Majetek je často veden v účetních hodnotách z dob, kdy majetek vznikal v rámci různých akcí Z a za ceny, které jsou z dnešního pohledu legrační.

Zde je nutné začít, ale k tomu je nutné mít určité znalosti nebo si najmout odborníka a ten už stojí peníze. Já bych tu otázku položil trochu jinak. Co dělá stát, který se snaží čím dál tím více vše regulovat pro to, aby přiměl vlastníky zajistit reprodukci majetku, tak aby nežili na dluh a nevytvářeli problém příštím generacím. A odpověď je, že poměrně málo.

Stát se dnes soustřeďuje výhradně na regulaci provozovatelů a na vlastníky si netroufá, protože se jedná převážně o města a obce a zásahy vůči nim jsou politicky citlivé. Já vidím hlavní problém právě zde.

Antonín Jágl, VaK Karlovarské vodovody, a.s.:

Je-li zákonným způsobem uvalena na vlastníky vodovodů a kanalizací povinnost zajišťovat služby ve veřejném zájmu a zároveň o ceně služby rozhoduje ze zákona vlastník, pak nezbývá obcím, chtějí-li si udržet vliv na cenu a úroveň veřejné služby, než být vlastníky vodovodů a kanalizací.

Počet vlastníků vodovodů a kanalizací by měl být dán počtem obcí, protože obce, které si zdůvodní před svými obyvateli, že se zřeknou vlivu na vodovody a kanalizace, mnoho není. Obce, jako vlastníci vodovodů a kanalizací, by měli mít absolutní suverenitu v rozhodování o svém provozovateli. Dnes tomu tak není. Na druhou stanu je zřejmé, že provozování a hlavně rozvoj vodovodů a kanalizací vyžaduje vysokou odbornost v řadě oborů a značnou materiální vybavenost. Je třeba mít také na zřeteli, že podmínkou pro rozumné ceny vodného a stočného je optimální technicko- ekonomické investování. To je možné pouze za maximálního zapojení provozních zkušeností do výběru technických řešení.

Zájmy provozovatele a vlastníka mohou být ale v tomto ohledu rozdílné. V oblasti rozvoje proto musí existovat mezi vlastníky a provozovateli spolupráce a vysoká důvěra, založená na účinné kontrole provozovatele vlastníkem.

Odpovědný vlastník- obec by si měl uvědomovat rozsah svých schopností a možností, a protože ve své situaci není sám, měl by mít zájem se s jinými vlastníky v obdobné situaci spojit. Takové spojení může mít mnoho úrovní. Od neuvědomělého využívání stejných odborných poradců na jednotlivosti až po vytvoření a vlastnění společných provozních organizací nejlépe zajišťujících i rozvoj vodovodů a kanalizací v obcích. Právě vysoký počet provozovatelů, malých provozovatelů, nezpůsobilých na dostatečné odborné, materiální a také ekonomické úrovni provozovat a rozvíjet vodovody a kanalizace, je hlavní problém oboru.

Jedině stabilní síť kvalitních akreditovaných provozních organizací, mezi kterými si malý vlastník- obec může vybrat, je schopná, kromě vyhovující úrovně služeb, zajistit i dostatečné finanční zdroje na obnovu a rozvoj vodovodů a kanalizací. Cílem všech regulací oboru vodovodů a kanalizací, kterým jde o finanční udržitelnost oboru, by proto mělo být takové provozovatele v omezeném, ale přesto si konkurujícím počtu, vygenerovat.

Lubomír Gloc, Vodárenská akciová společnost, a.s.:

Vodárenství je oblastí, která má nadregionální charakter. Cestou v této oblasti je tedy sdružování obcí do svazků a zajištění dodávek pitné vody a čistění odpadních vod pro co nejvíce subjektů. Moje doporučení pro malé vlastníky je v této souvislosti jednoznačné – nechat se provozovat velkou provozní společností. Ideální je, když jsou jejími vlastníky města, obce nebo svazky obcí.

Peníze, které se tímto modelem získají, pak plynou zase zpět do oprav, rekonstrukcí. Z vybraného nájemného pak vlastníci mohou investovat do dalších projektů. Je tak zajištěna trvalá péče o vodohospodářský majetek. Tento model je nejen ekonomičtější, ale je to pro obce také jistota nepřetržitých dodávek kvalitní pitné vody pro jejich obyvatele. Velká společnost je totiž schopna například při rozsáhlejší havárii nebo jiném problému využít i svoji techniku či odborníky odjinud. Vlastníci navíc mají kontrolu, jak je s jejich majetkem nakládáno.

Zdroj a kompletní znění na: www.prumyslovaekologie.cz, ilustrační foto archiv Naše voda (ČOV Židlochovice)

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace