Punčochář: V pohledu EU na regulaci cen vody jsou zásadní rozpory

26. listopadu 2012 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Komentář týdne

punčochář

Evropská Komise nemá jednotný pohled na potřebu regulovat v ČR ceny vodného a stočného novým centrálním regulátorem. Vyplývá to z prezentace vrchního ředitele Sekce vodního hospodářství ministerstva zemědělství Pavla Punčocháře na konferenci VAKINFO.

V souvislosti s čerpáním dotací z fondů ES v Operačním programu ministerstva životního prostředí (OPŽP) došlo k prověřování smluvních vztahů vlastníků a provozovatelů infrastruktury VaK v ČR na úrovni Evropské komise (EK), které se táhne od r. 2004. Lze se domnívat, že záležitost vznikla na základě impulsů některých subjektů v ČR následkem nespokojenosti s jejich postavením nebo úlohou v privatizovaných vodohospodářských službách. Následná doporučení EK vycházela z rozborů a stanovisek konsultantů a vedla k doporučení úprav smluv (např. vypověditelnost, délka apod.) včetně nespecifikovaného požadavku, aby se zkvalitnil dohled a bylo dosaženo„evropského standardu smluvních podmínek“. Situace vedla k omezení využívání dotací z ES prostřednictvím OPŽP. S cílem odblokovat situaci nechalo Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) (ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí) vypracovat soubor „podmínek přijatelnosti“, které žadatelé o dotaci buď splní a dotaci obdrží, anebo smlouvy neupraví a tedy dotaci nezískají. Je vhodné upozornit na skutečnost, že v době uzavírání smluv vlastníků infrastruktury privátními provozovateli při privatizačním procesu služeb v oboru VaK na začátku devadesátých let (1993-5) o výběrových řízeních, tendrech a „nejlepší praxi v uzavírání smluv“ nebyly v ES regulativy. Např. při otevírání předstupních fondů ISPA byla naopak starost o uzavírání dostatečně dlouhých smluv, aby nedošlo k případnému znehodnocení dotace.

Regulace oboru VaK se však stala nyní tématem k diskusi s EK  o podobě případného pokračování OPŽP po roce 2014. Z jednání vedených MŽP v EK vyplynul požadavek na zřízení „centrálního regulátora“. S různou intenzitou pokračovaly diskuse v domácím rozměru ČR a letos vedly MŽP k organizování tzv. „kulatých stolů“. I. kulatého stolu se zúčastnili zástupci ministerstev, které mají regulační kompetence a vybrané instituce. Výstupem z přednesených stanovisek účastníků bylo svolání II. kulatého stolu s účastí zástupce EK. Jednání proběhlo v Praze dne 17. července 2012. Jednání řídil náměstek MŽP a z prezentací zástupců resortů Ministerstva zemědělství (MZe), Ministerstva financí (MF), reprezentanta „JASPERS“ (poradní skupiny EK z bankovního sektoru), i z vystoupení zástupců SOVAK a Ministerstva pro místní rozvoj usoudil zástupce EK pan Christos Gogos, že centrální regulátor oboru VaK v ČR není podmínkou. Stačila by„zjednodušená, zprůhledněná koordinace regulačních podmínek“, které uplatňují příslušné resorty v souladu s legislativou ČR (tedy MZe, MF, MŽP,MMR a Ministerstvo zdravotnictví). Řada informací prezentovaných na II. kulatém stole byla (překvapivě) pro pana Gogose nová a v závěru opakoval (existuje zvukový záznam, následně zachycený do písemné formy), že EK není nařizovatel, ale pomocník Členským státům a že k zajištění koordinace regulačních činností lze použít některý z gesčních subjektů.

Na přímý dotaz zástupce SOVAKu, zda je centrální regulátor podmínkou pro využití budoucích fondů ES po r. 2014 odpověděl, že nikoliv, je třeba regulaci zkvalitnit uvedeným doporučením. Velmi závažná a zajímavá byla prezentace JASPERS, která dokumentovala naprostou různorodost regulačních přístupů v jednotlivých členských zemích EU s tím, že centrální instituci mají vlastně jen 4 z nich (a to ještě za výrazně jiných počtů regulovaných subjektů, kterých jsou maximálně desítky). V kontrastu s celkovou atmosférou vyzněl příspěvek poradce MŽP pana Tima Younga (Grant Thornton Advisory s. r. o. –GTA), který se soustředil na to, že nelze připustit, aby žadatelé o dotaci z OPŽP upravili smluvní podmínky (přijetím „podmínek přijatelnosti“ OPŽP) a „zbytek“ (několik tisíc subjektů) zachoval původní stav. To vedlo pana Gogose k poznámce, že opravdu tato dvoukolejnost by neměla být trvalá. Argument MZe, že pokud někdo žádá podporu, měl by podmínky splnit v souladu s pravidly příslušného programu bez toho, že se nežadatelé musí přizpůsobovat, zůstal bez komentáře.

MZe po II. kulatém stole pozvalo dopisem náměstka pana Gogose k návštěvě ministerstva (pozvání padlo i na jednání) s cílem seznámit ho s podklady a údaji, které jsou o vlastnících a provozovatelích k dispozici a umožňují porovnat jejich efektivitu i péči o majetek (databáze majetkové a provozní evidence i zprávy o vyúčtování nákladůn a činnost provozovatelů). Obdobně ho pozvali také zástupci MF k návštěvě jejich resortu a k diskusi o postupu cenové regulace oboru v ČR. Zatím uvedená pozvání zůstala bez odezvy.

Následně MŽP svolalo v září 2012 dvě konference s navazujícími semináři (v Olomouci a Praze) k pokračování diskusí o „problému regulace“. Účastnil jsem se obou konferencí a závěry lze shrnout tak, že zatím není definitivněj asné, jak pokračovat, a výstupem je konstatování potřeby svolat další, nyní již III. kulatý stůl. Stanoviska MZe a MF o nadbytečnosti „centrální regulace“ se nemění. Poradce MŽP pan Young nadále kritizuje současný stav „dvoukolejnosti“ a navíc konstatoval, že očekává, že cesta koordinátora regulace namísto zřízení„centrální regulační instituce“ bude pro EK nepřijatelná. Skutečně, písemný záznam z jednání z II. kulatého stolu, odeslaný EK do Bruselu, se na MŽP vrátil s úpravami, které v podstatě mění prohlášení pana Gogose sdělená v Praze a směřují k původním doporučením z let 2004-6 –tedy k zavedení institucionálního regulátora.

Jak může III. kulatý stůl vypadat je obtížné předjímat, ani reakce MŽP na změny provedené EK v textu záznamu z II. kulatého stolu není zatím oficiálně zřejmá. O to zajímavější je skutečnost, že se novináři „regulování oboru VaK“ opakovaně věnují, při čemž řadu informací vytržených z kontextu (např. využívání prostředků ze zisku na investice, problém různých modelů vztahů mezi provozovateli a vlastníky) používají jako silné argumenty pro regulaci – ovšem v podstatě cen. Nezbytný komplexní pohled na funkce oboru VaK se vynechává (udržitelnost infrastruktury, plány obnovy, snaha o integraci atp.). Každopádně přístup k cenové regulaci uplatňovaný MF je v souladu s legislativou, náhled MZe o nadbytečnosti centrální regulace nadále platí – zejména v současných úsporných opatřeních v důsledku ekonomické stagnace.

Zastavení výkonu vodohospodářských služeb – provozučistírny odpadních vod

I když v minulých letech došlo několikrát k ohrožení výkonu provozování infrastruktury VaK (vždy ČOV) v důsledku neshod a smluvních nedohod mezi vlastníky a provozovateli, vždy se podařilo (i díky zásahu MZe) záležitost vyřešit bez negativního dopadu na životní prostředí nebo spotřebitele. Letos poprvé nastala téměř neuvěřitelná situace: Po víceletých sporech mezi vlastníky a provozovateli infrastruktury kanalizace a čistírny odpadních vod ve Dvoře Králové byl provoz čistírny zastaven a nečištěné splašky odtékaly do Labe. A to za situace, kdy ČR je smluvní stranou Mezinárodní komise pro ochranu Labe, k jejímž podmínkám náleží hlášení havárií jakosti vody a navíc v období, kdy vykonává prezidentství této Komise.

Zásah MZe byl velmi omezen skutečností, že jeho předchozí rozhodnutí bylo městem Dvůr Králové podáno k soudu, který v době zastavení ČOV ještě nerozhodl –takže obdobný vstup rozhodnutím v téže věci nebylo možné uplatnit. Složitá situace pod tlakem veřejného mínění vedla nakonec k obnovení provozu na základě ústupků dotčených subjektů. Avšak k definitivnímu řešení nedošlo a tak se opět situace měla – na základě předběžného avíza – opakovat! Reakce na tento bezprecedentní krok provozovatele i vlastníka ČOV je úprava v novele zákona o vodovodech a kanalizacích (která nyní finalizme) a budou uplatněny řádově vyšší sankční opatření včetně zprůchodnění podmínek pro zavedení „veřejné služby“ tak, aby obdobné excesy nevznikaly.

Rostoucí požadavky na sledování prioritních znečišťujících látek

Seznam tzv. prioritních škodlivin zavedený Rámcovou směrnicí vodní politiky (2000/60/ES) v době jejího přijetí postupně roste, neboť výsledky monitorování a především poznatky vědy a výzkumu trvale rozšiřují spektrum škodlivin, jejichž výskyt ve vodních zdrojí je třeba nejen omezit, ale zcela eliminovat. Svědčí o tom jak současná rozsáhlá diskuse v orgánech ES (EK a Evropský parlament), tak údaje z monitoringu vodních zdrojů, kvality pitné vody a rovněž vypouštěných „vyčištěných“ odpadních vod. Jako příklad uvádím vstupy z bodových zdrojů (v případě farmak, parfémů a drog) tak z plošných zdrojů z důvodu aplikace pesticidů na ochranu zemědělské produkce. Zatímco v technologiích ČOV lze o zachycení – byť zjevně velmi nákladnou úpravou procesu (např. zařazení stupně s aktivním uhlím) – uvažovat, zabránit plošnému odtoku ze zemědělské půdy lze mnohem obtížněji a často se vyplavují látky již dávno nepoužívané, které představují staré zátěže pozemků).Bezpochyby je nutné zvýšit dohled nad aplikací pesticidů – a především v ochranných pásmech vodních zdrojů. Dosud se v naprosté většině do upravené pitné vody uvedené látky nedostávají v koncentracích, které by ohrožovaly limitní hranice, je však třeba věnovat se jejich výskytu, sledování a zejména opatření orientovat na potlačení primárních zdrojů. Nástroje na omezení jejich používání jsou zaváděny již nyní – v Programu rozvoje venkova jde o pozitivní podpory v případech, kdy producenti přijmou přístup „ekologického zemědělství“ anebo „integrované produkce“. Postihy naopak vyplývají z naplňování „podmínek přijatelnosti“ (GAEC s aplikací cross-compliance), kdy nedodržení správné zemědělské praxe vede k sankcím– k omezení nebo zrušení dotací.

K rozsáhlejším opatřením musí přispět zejména II. etapa plánování v oblasti vod a její vazba na budoucí Společnou zemědělskou politiku zemí EU. Podmínkou ovšem je, aby „plány dílčích povodí“ (pro II. etapu je jich 10) obsahovaly konkrétní požadavky na příslušných zemědělsky využívaných pozemcích. K tomu bude nezbytná přítomnost zemědělských expertů při zpracování plánů včetně zapojení pracovníků z institucí, které podpory v zemědělství procesují a také kontrolují (Státní zemědělský intervenční fond apod.) Postupné zpřísnění nárokůna zamezení odtoku těchto „prioritních škodlivin“ je pro ČR velmi podstatné s ohledem na skutečnost, že přes 55% vodárenských zdrojů jsou povrchové vody.

K problematice finančních plánů obnovy infrastruktury VaK

Z diskuse v posledních 2-3 letech vyplývá, že finanční plány obnovy nejsou vesměs připraveny s odpovídající pečlivostí. Uplatnění teoretického procentuálního vyjádření roční potřeby („odpisu“) z hodnoty infrastrukturního majetku je obvykle zavádějící a vede ke zkresleným názorům. Teoretické naplánování do údajů vede k extrémům na obou stranách – jak k podcenění (vlivem obav o finanční zdroje) tak k přecenění (promítnutím teoretické hodnoty majetku – což navýší výrazně ceny vodného nebo stočného). Pro relevantní plán je třeba zpracovat pečlivě posouzení současného stavu infrastruktury – nejenom stáří, ale také poruchovost opotřebení, identifikovat „slabá“ místa, kvalitu materiálůa následně navrhnout předpokládaný časový postup obnovy či rekonstrukce. Teprve poté zahájit finanční kalkuly a projednávat vše průběžně s uživateli –občany.

Je třeba zmínit i skutečnost, že není ani jasný mechanismus, jak prostředky k obnově vhodně kumulovat a dlouhodobě udržet (důvodem je střídání zastupitelstev, nízké úrokové sazby za vklady a naopak vysoké úroky za půjčky apod.) V tomto ohledu je zajímavé, že požadované splnění „podmínek přijatelnosti OPŽP pro čerpání dotací z fondů ES“ (zmíněné v první části článku) situaci neřeší: Povinností je zajistit „fond“ vlastníka infrastruktury na 10 let. Je evidentní, že nově vybudovaná infrastruktura máživotnost výrazně delší (snad s výjimkou technologií) – a co bude poté, když po 10 letech již povinnost vymizí, se nic nepraví. Zde bych rád apeloval na SOVAK, aby ve spolupráci s MZe a MF byla zahájena debata k zabezpečení „skutečné udržitelnosti a obnovy infrastruktury VaK“při dostatečně citlivém a přesnějším finančním plánování.

Pavel Punčochář

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Komentář týdne, Podnikání s vodou a zákony, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace