Protipovodňová opatření „po česku“ jsou často proti přírodě i logice

8. dubna 2012 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Komentář týdne

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nebývale silné povodně, které zasáhly území ČR v posledních 15 letech, vybudily oprávěněně velký zájem politiků i laické veřejnosti na potřebě investovat do eliminace povodňových rizik s cílem ochránit velkou vodou ničený majetek.

Do programů protipovodňové prevence jsou proto v současné době nasměrovány miliardy korun, přičemž hlavní starostí státu a investorů je zajištění přísunu dalších finančních prostředků pro budoucnost. Problém je, že mnohá protipovodňová opatření jsou při současném přístupu zbytečně drahá, obdobně jako například dálnice „krájí“ krajinu na zcela neprostupné části a zcela nepochybně snižují druhovou pestrost našich vod.

Naprosto zavedeným zvykem je například„opevnit“ koryta potoků a řek kamennou palisádou a zcela zamezit živočichům i lidem v přístupu k vodě. Jde samozřejměo technicky nejjednodušší řešení, avšak také o řešení drahé a rozhodně ne blízké přírodě. Pomineme-li zcela zahozený rekreační potenciál zmiňovaným zamezením přístupu k vodě, je výsledkem mimo jiné také anulace přirozených vodních režimů, jako jsou různé tůňky a obecně místa, kde se proud vody zpomaluje, někdy až zastavuje, což poskytuje jednak úkryt pro vodní živočichy, zejména ale jde o místa, kde se mohou tyto organismy množit. Je navíc zřejmé, že opevněná koryta řek a potoků tok vody zrychlují, což je přesně stejný důsledek, který přineslo v předlistopadovém období narovnání toků ve prospěch průmyslového zemědělství, které je dnes jednou z příčin intenzity povodní a důsledků přívalových dešťů. Zdá se tedy, že jsme se z minulosti příliš nepoučili, a že si mnozí projektanti dodnes myslí, že lze poručit větru, dešti a nyní i tekoucí vodě.

Na tuzemských vodních tocích jsou nepochybně místa, kde mají opevněná koryta potoků a řek svůj ochranný protipovodňový smysl. Zcela jistě je ale takových míst mnohem méně, než je současná i připravovaná délka takto koncipovaných protipovodňových opatření. Bylo by žádoucí se právě v době, kdy se deklarativně šetří i tam, kde to není zrovna vhodné, podívat na investiční náročnost protipovodňových opatření, neboť v tomto případě to naopak vhodné je. Neškodilo by také inspirovat se v budování protipovodňových opatření v zahraničí, například v sousedním Německu. Tam se takzvaná rámcová směrnice EU o vodách, kterou přijala také ČR, aplikuje k přírodě mnohem šetrnějším způsobem, ze kterého mají prospěch lidé i v blízkosti vody a ve vodě žijící organismy.

Petr Havel

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Komentář týdne, Podnikání s vodou a zákony, Prevence povodní, voda v krajině