Prioritou je zlepšit retenční schopnost krajiny

12. května 2015 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

rybník les - IMG_6302

O materiálu meziresortní skupiny VODA-SUCHO, jehož cílem je návrh souboru opatření na zmírnění následků povodní i sucha, již portál Naše voda informoval. Některé myšlenky materiálu přibližuje ředitel Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd Jiří Hladík v následujícím rozhovoru pro týdeník Zemědělec.

* Jaké jsou tedy navrhované nástroje?

Například je to otázka zlepšení retenčních schopností krajiny, ať se jedná o půdu, nebo o možnosti realizace drobných či větších vodních děl. Jsou to otázky, které se týkají bezpečnosti obyvatelstva, regulačních plánů jednotlivých povodí, řešení obnovy krajiny, aby se zvýšila její retenční schopnost a podobně, i financování těchto opatření. Důležitým nástrojem jsou pozemkové úpravy, zejména realizace společných zařízení, která mají zamezit odtoku vody z krajiny. Mohu mít formu přerušování velkých půdních bloků, suchých a retenčních nádrží, zasakovacích pásů. Nelze opomenout ani otázku rekonstrukce drenážních systémů, včetně nových postupů například se zapojením řízených mokřadů či možnosti regulace drenáže. Řešili jsme zároveň i protipovodňová opatření. Samozřejmě některá z nich mohou zpomalit odtok a v případě velkých srážek další vodu zadržet.

* Jak by mělo být zajištěno financování?

Financování těchto opatření je zajištěno poměrně silnými nástroji. Jedním z nich je operační program Životní prostředí, z něhož je možné řešit krajinné záležitosti, problematiku vodohospodářských děl, protipovodňových a protierozních opatření. Vedle toho je možné využít mnohá opatření Programu rozvoje venkova – agroenvironmentální opatření, zalesňování, zatravňování a podobně. Pozemkové úpravy se pak financují ze státního rozpočtu a Programu rozvoje venkova.

* Mohl byste popsat situaci na jižní Moravě?

Jižní Morava je specifikum. Tamní problém není jen sucho, ale obecně problematika vody v krajině. Ta je dnes poškozena, erodována s nedostatkem organické hmoty. Pěstování monokultur způsobuje neschopnost krajiny odolávat vodě a zadržovat ji, takže jižní Morava bude potřebovat daleko větší komplexní pohled na zlepšení vodního stavu, než jen „ad hock“ náhrady za škody. Ukazuje se, že nemáme jednoduchý nástroj na to, jak čelit určitému problému s klimatickým posunem. Musíme tedy zlepšovat retenční schopnost krajiny jako takové. Půdy na jižní Moravě byly původně převážně černozemě na spraších, kde každý hektar takové půdy by měl přirozeně udržet 3,5 tisíce metrů krychlových vody, které pak dokáže postupně uvolňovat např. pro potřeby rostlin. To už teď neplatí, voda okamžitě odteče a pak je sucho. Máme ale pozitivní příklady, že tam, kde do půdy doplňují organickou hmotu, je situace lepší. Musíme změnit pohled na způsob obhospodařování půd. Ukázalo se například, že Kladensko, kde půdy nejsou tak poškozené erozí, čelilo suchu daleko lépe než jižní Morava a jeho ekonomické výsledky byly lepší. I v minulých letech Kladensko vykazovalo třeba v obilovinách lepší výsledky než jižní Morava. Přitom Břeclavsko, Znojemsko, Hodonínsko byly obilnice republiky. Najednou se ukazuje, že i z dlouhodobějšího pohledu tomu tak není. Tamní zemědělci tak ztrácejí konkurenceschopnost kvůli ztrátě přirozené úrodnosti půdy.

* Myslím, že ta skupina by se měla zabývat vodou a suchem, protože to je souvztažné.

Existuje určitá perioda, kdy je větší sucho nebo přijdou bleskové povodně, ale aby se to střídalo takhle rychle jako v poslední době? V roce 2013, kdy jsme v Praze ještě odstraňovali následky povodní, Morava byla už zase vyschlá. Musíme se proto vrátit zpátky k půdě a zeptat se: Máme zdravou půdu? Máme funkční půdu? Ano, ztratili jsme živočišnou výrobu, a proto nemáme hnůj. My to ale neřešíme náhradou. Například v Rakousku se snaží, aby deset měsíců na pozemku probíhala fotosyntéza. Pokud na něm zrovna nepěstují plodinu, okamžitě ho osejí rostlinou, kterou potom zapraví do půdy. Na to mohou aplikovat třeba i digestáty. Nevytvoří se sice pravý hnůj, ale půda dostává alespoň nějakou organiku. Druhou věcí je, že si někdy pleteme bezorebné a minimalizační technologie. Zapomínáme, že v obdobích, kdy neořu, bych měl používat například hloubkové podrývání, které orbu, co se týká retence vody, v mnoha směrech předčí.

* Co otázka melioračních systémů?

Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy prosadil, že eroze je vážný problém a chce ji řešit. Současně s tím upozorňujeme na dožívání drenážních systémů. Říkáme, že drenážní systémy jsou stavba související s pozemkem, která není evidována v katastru nemovitostí a je třeba se o ně starat. Chtěli jsme po zrušené vodohospodářské správě převzít evidenci drenážních systémů. Došlo ale k chaotickému převodu mezi zemědělskou vodohospodářskou správou a povodími s tím, že jedině povodí Vltavy se o meliorace postaralo s péčí řádného hospodáře. Problém je, že se dnes uživatelé pozemků o meliorační systémy zpravidla moc nestarají. Na polích vznikají v oblasti poškození drenáží vodní oka. Na to upozorňujeme opakovaně. Máme vybudovaný určitý systém, kterým se snažíme identifikovat drenážní systémy, poškození a navrhovat určitá opatření. Drenážní systémy totiž nelze opustit, lze je jen opravovat, odborně vyřazovat a regulovat. Musím však říci, že se neustále zvyšuje podíl zemědělců, kteří nás žádají o pomoc, a na mnoha místech jsme už navrhovali určitá řešení. Zemědělci, kteří jsou nájemci pozemku, se obávají toho, že pokud opravují stavbu na cizím pozemku, nebudou moci uplatňovat náklady. Tam ale stačí, aby získali od vlastníka souhlas s tím, že opraví drenážní systém. Chtěl bych připomenout, že problém bude s tím, až Státní zemědělský intervenční fond při své kontrole zjistí, že zamokřené plochy v místech poškození drenážních systémů jsou neobdělávané. Existují také požadavky, aby tyto zamokřené půdy byly přebonitovány, protože nemají stejnou hodnotu jako dříve.

* Provádíte také aktualizaci půdně-ekologických jednotek?

Ano. Je to činnost, kterou si u nás zadává Státní pozemkový úřad. Kontrolujeme stav, který byl v 70. letech, jaká je v určité oblasti hlavní půdní jednotka, hloubka půdy, skeletovitost a podobně. To jsou všechno parametry, které se mohou měnit. Kromě toho se zabýváme výzkumem takzvané nové hlavní půdní jednotky, tj. rozšíření systému o půdy doposud v BPEJ nehodnocené, ale jejichž rozsah stále narůstá. Jde o půdy vznikající právě v důsledku eroze, takzvané koluvizemě. Ty se zařazují do stávajícího bonitačního systému, ale víme, že by pro ně měly být vytvořené nové hlavní půdní jednotky, druhý a třetí kód BPEJ by měl být rozšířen hlavně o tyto půdy, protože jsou atypické a mají poněkud jiné vlastnosti. Jedná se i o antropogenní půdy, které vznikají obnovou posttěžební krajiny. Dříve šlo většinou o lesnickou rekultivaci. Nyní by byl zájem tyto půdy zahrnout do zemědělského půdního fondu, aby mohly být zaneseny i do registru půdních bloků a subjekty na nich mohly zemědělsky hospodařit. I podle průzkumu by místní občané preferovali, aby na těchto místech zase vznikla i zemědělská krajina než jen jezera.

* Kolik procent tvoří koluvizemě?

Asi 50 procent půdy je ohroženo erozí. Z toho je přibližně 20 procent výrazně erodovaných a z toho asi pět procent jsou usazeniny, koluvizemě. Ale přesné číslo se neví, neb jak již bylo řečeno, tyto půdy se v bonitaci zatím samostatně neklasifikují, to je, jako kdyby nebyly.

Zdroj: Zemědělec, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace