Prevence klimatických rizik a povodní z pohledu odborníka

26. listopadu 2013 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Podnikání s vodou a zákony

eroze - DSCN1457

Jak čelit rizikům povodní, zvýšit zadržování vody v krajině a jaké další souvislosti vnímat při prevenci povodňových škod rozebírá v následujícím článku někdejší ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Josef Kraus. Článek publikoval týdeník Zemědělec.Strategie pro růst ministerstva zemědělství vytyčuje jako jeden z hlavních cílů rozvoje českého zemědělství na období 2014 až 2020 zlepšení vztahu zemědělství k životnímu prostředí, zejména k faktoru půdy a vody jako základu potravinové bezpečnosti. Je zřejmé, že pokračující klimatické změny se stále větší naléhavostí staví do popředí otázku zajištění dostatku vodních zdrojů. Lze očekávat, že na evropském kontinentu musíme počítat s extrémnějším průběhem počasí doprovázeným zvýšenou teplotou vzduchu a úbytkem vody, zejména v jižních regionech.

Například podle prognózy Světové banky se do roku 2030 zvýší spotřeba vody o 40 % a nedostatkem vody mohou trpět až dvě třetiny světové populace. Česko jako vnitrozemský stát, který je rozvodím řady evropských řek, musí z očekávané situace vyvodit příslušné závěry s nepřehlédnutelnými národohospodářskými souvislostmi. Resort zemědělství, včetně lesního a vodního hospodářství je s daným problémem existenčně propojen, přičemž šíře, naléhavost a finanční náročnost diskutovaného tématu sama o sobě nachází řešení jen na úrovni přesahující kompetence agrárního sektoru.

Problémy se zadržováním vody

Se zájmem jsem si přečetl stať prof. T. Kvítka (Zemědělec 2013, č. 33) s názvem Povodně a retence vody v krajině, která je nejen inspirativní, ale svým obsahem vysoce aktuální. Chtěl bych se pokusit přiblížit daný problém v širších souvislostech s tím, že věcné záležitosti biologické, zčásti technické povahy směřující k zadržení vody v krajině jsou příkladně analyzovány ve zmíněné stati.

Základní hypotéza vedoucí k omezení obrovských povodňových škod vychází z předpokladu, že zadržení vody v krajině je důležitým posláním celoplošně provozovaného zemědělství a lesnictví. Lze také konstatovat, že navrhovaný způsob zadržování vody v krajině v mnoha aspektech neznamená nic jiného než návrat k tradičním principům hospodaření s vodou, které jsme v minulosti cíleně opustili nebo na ně zapomněli. Tato činnost je ve veřejném zájmu a musí být oceněna v míře, která pokryje očekávané dodatečné náklady související s posílením retenčních funkcí krajiny.

Nelze opomenout, že ve stále větší míře jsou v rámci evropské agrární politiky chápány agrární subvence jako úhrada za poskytnuté veřejné zboží (public goods), tj. kdy daňový poplatník přestává chápat subvence jako nástroj k řešení příjmové situace zemědělců, ale je připraven honorovat mimoprodukční funkce související se zemědělským podnikáním. V rámci SZP je stále obtížnější akceptovat, aby velké zemědělské podniky měly být příjemci důchodových podpor i v budoucnosti. Očekává se, že by měly být připraveny čerpat výhody z velikosti. Průchodnější se v evropském kontextu ukazují podpory k posílení mimoprodukčních funkcí, jmenovitě také opatření zvyšující retenci vody v krajině. Ze středoevropských pozic posuzováno aktuálně narůstá nebezpečí povodní a je tedy také v zájmu našich sousedních zemí takovou koncepci subvenční politiky podporovat. Stojí-li zemědělství jižní Evropy již dnes před hrozbou nedostatku vodních zdrojů a problémem, zda si udrží výsadní postavení v produkci teplomilných plodin, je zřejmé, že uchování vody v krajině se stává jedním z celoevropských strategických cílů.

Lze souhlasit se stanoviskem T. Kvítka, že jedním z velmi vážných důsledků předchozích způsobů hospodaření jsou mj. problémy s krátkodobým zadržováním vody v krajině. Z hlediska aktuální situace, tj. opakujících se ničivých povodní velkého rozsahu je již nefunkční vracet se k otázce, kdo za danou situaci nese odpovědnost, resp. ji zavinil, ale je třeba přistoupit urychleně k řešení daných problémů. Je prokázáno, že máme co do činění např. s problémem rozorání mezí a vzniku neúměrně velkých půdních bloků, se snížením jímací kapacity půdy nasazováním těžké mechanizace, s poklesem rozsahu organického hnojení, se zvyšujícím se zastoupením obilnin, řepky olejné a pícnin, omezováním života v půdě se závažným dopadem na obsah humusu. Z hlediska retence vody v krajině sehrávají také velkou roli nepříznivé stanovištní podmínky (svažitost, klesající hloubka půdního profilu). Je konstatováno, že přírodní podmínky jsou z hlediska krátkodobého zadržování vody na zhruba 60 % našeho území nepříznivé. Dochází rovněž k citelnému zhoršování funkce zemědělství jako nositele kladných externalit v souvislosti se zadržováním vody v krajině. Nevyvážená relace mezi rostlinou a živočišnou výrobou má mj. také vliv na retenční schopnost půdy se závažnými dopady na hydrologické poměry v krajině.

Z pozice zemědělství, kdy zhruba polovina území ČR je ohrožena vodní erozí, se zvyšuje nejen riziko poškození soukromého, obecního a státního majetku tím, že povodně prohlubují negativní působení klimatických extrémů, ale ve svých důsledcích snižují konkurenceschopnost českého zemědělství.

Protipovodňová ochrana

Z tzv. Modré zprávy MZe vyplývá, že přijímaná opatření jsou mj. zaměřena na prevenci před povodněmi ve smyslu budování protipovodňových opatření zvyšujících retenci vody v krajině, na podporu protipovodňových opatření podél vodních toků a výstavbu suchých nádrží na menších vodních tocích. Je však zřejmé, že objem poskytovaných prostředků nepostačuje dynamice růstu povodňových škod způsobených zejména přívalovými dešti.

Z hodnocení 1. etapy protipovodňových opatření za období 2002 až 2007 vyplynulo, že bylo pod gescí MZe vynaloženo 4,1 mld. Kč, ochráněno 315 tis. obyvatel a majetek ve výši 210 mld. Kč. V období 2007 až 2012 bylo v rámci programu Podpora prevence před povodněmi počítáno s výdaji na úrovni 11,5 mld. Kč a na program Podpora obnovy odbahnění a rekonstrukce rybníků s výdaji přesahujícími hranici 3 mld. Kč.

Při řešení problému ochrany obyvatelstva proti povodním větším objemem finančních prostředků vyvstává aktuální otázka, zda by se výkonné moci neměl vyslat varovný signál, že relativně rychlé a účinné řešení problému povodňových škod výrazně překračuje reálné možnosti MZe. Navrhuje-li MZe uvolnit ze státního rozpočtu pro rok 2014 na povodňové škody 575 mil. Kč, jsou to jistě nemalé prostředky. Z pohledu celkového rozsahu škod způsobených národnímu hospodářství a obyvatelstvu v ČR povodněmi se problému zadržení vody v krajině stále nedostává potřebné priority. Opakovaným vylepšováním pravidel o náhradě povodňových škod (MMR) můžeme sice dospět ke spravedlivějšímu systému náhrad škod, ale nesměřujeme k prevenci škod. Podle stávajících odhadů červnové záplavy vedly jen na zemědělském, lesním a státním vodohospodářském majetku ke škodám v celkové výši 3,28 mld. Kč.

Pokud si v rámci daných limitů klademe za cíl podpořit proces znovuvybudování vodních prvků do krajiny, jako jsou např. rybníky, mokřady, a podpořit nezbytná technická protipovodňová opatření k zadržování vody v krajině, vyvstává rovněž problém s novým občanským zákoníkem. Princip sjednocování vlastníka pozemku a budov na něm stojících znamená, že součástí pozemků se od daného data stávají veškeré sypané protipovodňové hráze, upravená koryta vodních toků, zasakovací příkopy, protierozní ochrana cest apod. Vlastnictví ale bude také znamenat, že vyvstane povinnost se o tento majetek starat včetně nákladů s tím spojených. Nelze však očekávat, že vlastníci, resp. uživatelé pozemků budou mít zdroje na řádnou údržbu těchto vodních staveb a prozatím nejsou státní podniky vybaveny zákonnými opatřeními se o tyto stavby ve veřejném zájmu starat.

Mezinárodní souvislosti

Nelze opominout, že problém nedostatečného krátkodobého, ale také dlouhodobého zadržení vody v krajině má i značné negativní mezinárodní dopady, např. na rozhraní ČR s Německem, kde Labe opouští republiku. Konkrétně jde o budování protipovodňových zábran, které zvyšují množství vody v korytech řek (brání rozlití vody), a tím zvyšují rychlost vody se zásadními dopady na povodí níže položených oblastí. Konstatuje-li německá strana, že v protipovodňové ochraně vedoucí ke zvýšení retence vody v krajině se u nás, zejména na svažitých pozemcích nic podstatného neděje, pak autor zmiňované stati přináší zjevně závažná sdělení.

Hodný pozornosti je celorakouský projekt vytyčování tzv. modrých zón, tj. koncept ochrany proti povodním v obydlených zátopových oblastech. Týká se oblastí, které jsou trvale ohrožovány povodněmi a kde neexistují jiná lepší řešení (zejména pro střední a dolní toky řek). Konkrétně uvádíme příklad ze spolkové země Horní Rakousy. Po ničivých záplavách v červenci 2013 vláda této spolkové země v rekordním čase přijala jednomyslně zásadní rozhodnutí, že jediným řešením je ohrožené obyvatelstvo ze zátopové oblasti vystěhovat. Vysídlovací zóna (oblast Eferdingské pánve) konkrétně zahrnuje 24 km2, nachází se severně od Dunaje a týká se 612 objektů a z toho 138 obytných budov.

Pro tuto oblast platí stavební uzávěra s tím, že postiženému obyvatelstvu byla nabídnuta možnost získat bezplatný znalecký posudek o ceně nemovitostí. Bylo usneseno, že zájemcům o přesídlení bude uhrazeno ze spolkových, zemských a obecních prostředků 80 % z časové hodnoty nemovitosti. Dále platí, že obyvatelům, kteří zůstanou ve vymezené zóně nebude v případě nových záplav vyplaceno zdaleka tak velkorysé odškodnění. Základním principem tohoto plánu je jeho dobrovolnost. Kdo v postižené obci zůstane bydlet, může spíše jen výjimečně očekávat, že mu bude bez nároků na podporu povoleno si zvětšit obytný dům o první patro a že může při živelních pohromách počítat s podporou z „fondu katastrof“.

Pro zájemce o účast na daném vysídlovacím plánu je rozhodujícím hlediskem časový faktor, protože pro mnohé postižené jde o nejobtížnější životní rozhodnutí. Současně bylo rozhodnuto, že v žádném případě nebude na postižené vyvíjen nátlak.

Ve zdůvodnění k danému vysídlovacímu plánu se uvádí, že pro oběti povodňových katastrof je zásadní si vyjasnit, jak bude dále konkrétně postupováno. Neujasněný doposud zůstává problém, kam jmenovité zájemce o přesídlení přemístit. Bylo ve shodě se zákonem nabídky a poptávky rozhodnuto nejprve počkat, kolik zájemců se z jednotlivých obcí přihlásí do vysídlovacího plánu. Následně pak bude známo, kolik zastavitelných pozemků bude požadováno a kde konkrétně budou zájemcům k dispozici.

Zmiňovaná vysídlovací zóna je reálným rakouským modelem budoucího zaměření ochrany obyvatelstva před povodněmi a až do roku 2015 se počítá s přípravou koncepce vysídlení pro celou postihovanou lokalitu. Náklady na tento konkrétní projekt byly vyčísleny na částku 250 mil. eur (asi 6,3 mld. Kč). Konstatuje se, že popisovaná Eferdingská pánev zůstává posledním bílým místem ochrany Horních Rakous před vodami z Dunaje. Ve všech ostatních regionech od Pasova až po Vídeň byla buď již ochranná opatření realizována, nebo byly odpovídající projekty pro období 2013 až 2019 naplánovány a profinancovány (Der Standard z 25. 10. 2013).

V daných souvislostech je nezbytné zdůrazňovat aktuálnost návrhu T. Kvítka „zpracovat celostátní přesně cílený dlouhodobý komplexní program obnovy retence vody v krajině“ a s jeho lokalizací především do území rozhodujících pro zadržování vody v krajině, tj. především na pozemky nacházející se nad všemi, i menšími přítoky velkých vodních toků. Přijímaná opatření k posílení retence vody by pomáhala řešit i problémy související s lokálními záplavami. Je potřebné definovat veřejný zájem z hlediska udržení, resp. zpomalení odtoku vody z krajiny. Navrhovaná opatření ke zvýšení retence vody je nutno řešit celoplošně a při zdůraznění významu zemědělských a lesnických podnikatelů při jejich řešení. ? Problém zhoršující se retence vody v krajině je komplexní povahy a souvisí s dalším zásadním rozhodnutím, jak dále pokračovat v podpoře rozsáhlých vodohospodářských projektů, které jsou obvykle technicky a tedy i finančně náročné, ale nemusejí vždy znamenat efektivní řešení.

Diskutovaná podpůrná opatření ve prospěch zadržování vody v krajině jsou zacílena nikoliv na řešení následků, ale příčin znepokojivě rostoucích povodňových škod. Navrhovaná řešení by musela být finančně méně náročná než budování rozsáhlých vodohospodářských staveb a protipovodňových zábran. Retenční opatření napomáhají mj. také k řešení problému zhoršující se kvality vody a růstu zaměstnanosti v prvovýrobních odvětví. Jako příklad uvádíme rakouský model finančně náročného řešení rozsáhlých a opakujících se povodňových škod cestou vysídlování postiženého obyvatelstva za přiměřené pomoci státu. I když lze jen s výhradami odhadovat další změny v klimatických podmínkách, opakující se povodně při narůstajících škodách budou nárokovat další zdroje na jejich pokrytí. Je to také evropský model zemědělství, který počítá s podporou opatření ve prospěch posílení mimoprodukčních funkcí v zemědělství včetně těch, která jsou zacílena na udržení vody v krajině. Vysoká míra rizika, že ničivé povodně mohou nabírat na četnosti, si vyžaduje zpracování ucelené nadresortní koncepce, jak z pozice států, obcí a vlastníků škodám čelit. Přes omezení daná moderní dobou se lze do jisté míry inspirovat protipovodňovým opatřením našich předků.

Zdroj: Zemědělec, ilustrační foto Naše voda

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Podnikání s vodou a zákony, Prevence povodní, voda v krajině, Statistiky a kauzy, Voda a naše peněženka