Překvapení na atolu Bikini: 70 let po jaderných testech kvete životem

Aktualizováno 21. července 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

“bikini1.jpg”caption: Stephen Palumbi samples a coral for genetic testing in Bikini Atoll.credit: Courtesy of Stephen Palumbi

Na Bikini explodovalo v minulosti 23 jaderných zbraní. Jak přitom připomíná populárně-vědecký server osel.cz, krátery po termojaderných pumách vesele kolonizují koráli. Vědci se v této souvislosti ptají, zdali bychom mohli odkoukat jejich triky pro boj s rakovinou.

Kdo by neznal Bikini? Je to slavný atol v Tichém oceánu, součást Marshallových ostrovů. Lagunu atolu obklopuje 36 ostrůvků o celkové ploše ani ne 6 kilometrů čtverečních. Atol Bikini ale přesto získal světovou proslulost. Bývala to jaderná střelnice Spojených států, na které se v letech 1946 až 1958 odehrálo celkem 23 jaderných explozí. Nešlo přitom o žádné prskavky. Právě tady se v roce 1954 odehrál test Castle Bravo, nejsilnější jaderná exploze USA. Explodovala při něm termonukleární puma s účinkem 16 Mt TNT.

Ostrůvky, laguna i široké okolí atolu Bikini mají za sebou jaderné exploze o celkovém úhrnu účinku 42,2 megatun. Neměl by tam zůstat kámen na kameni. Měla by to být mrtvá, sterilní jaderná poušť. Ale není. Podobně jako v Černobylu, i na atolu Bikini jsou vědci poslední dobou fascinováni přírodou plnou života. Když v organizaci UNESCO v roce 2010 poněkud škodolibě zapsali Bikini na seznam kulturního dědictví jako typickou jadernou střelnici, tak museli zmínit, že atol symbolizuje úsvit jaderného věku, i když vypadá jako mírumilovný tropický ráj. Což skutečně vypadá.

Více než šedesát let po poslední jaderné explozi se na Bikini vypravili vědci ze Stanfordu. Hodlali tam studovat dlouhodobé a nepochybně i děsivé následky jaderného pokusničení. Oproti všemu očekávání tam objevili vzkvétající útesy s korály, kraby, hejny ryb a žraloky. Ve světě, který se strachuje z blednutí korálových útesů, to je neuvěřitelné.

Předsudky o jaderné zkáze se lidí drží zuby nehty. Harold A. Miller a jeho spolupracovníci budou na Bikini pátrat, jestli přece jenom jaderné testy nějak „skrytě nepoškodily biodiverzitu“. A jak se říká, kdo doopravdy moc chce, tak jistě něco najde. Zdejší korály čeká přečtení DNA, kontrolování mutací a všechny ty věci. Expedice ze Stanfordu se také nadšeně rozepsala o tom, jak se setkali se žralokem bez druhé hřbetní ploutve, což, jak upřímně doufají, by mohl být důsledek „mutací způsobených zářením“.

Nejde ale jenom o úsměvné snahy naplnit očekávání. Navíc není pochyb o tom, že termonukleární megatunové exploze doopravdy zmasakrují krajinu široko daleko. Jen se z toho příroda očividně vzpamatovává rychleji a pohodověji, než jsme si mysleli. Vzkvétající korálové útesy na Bikini by ale mohly pro nás být užitečné velmi praktickým způsobem. Miller s kolegy doufají, že přijdou na to, jak koráli na Bikini vlastně dokázali tak rychle kolonizovat krátery po vodíkových pumách. Nějak se musejí vyrovnávat s radioaktivitou, která tam nepochybně byla a je.

Je to ironie. Nejenom že po sobě brutální exploze jaderných zbraní na Bikini zanechaly ráj plný palem a korálových útesů. Teď možná přispějí k objevu mechanismů, které jim pomáhají uchránit DNA v buňkách před poškozením a těla před nádory. To by velmi pomohlo našemu boji proti rakovině.

Zdroj: www.osel.cz, primární zdroj: Stanford University 28. 6. 2017, foto (korály u atolu Bikiny) autor: Stephen Palumbi.

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství, Statistiky a kauzy