Co právě kvete v Národním parku Podyjí?

Aktualizováno 27. března 2015 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

NP Podyjí foto Petr Lazárek sněženky

Seriál fotografií 12 květin a stromů, které právě kvetou na území Národního parku Podyjí, představuje aktuální vydání elektronického zpravodaje Národního parku Podyjí (NP) Podyjské e-listí.

Jde například o Křivatec český, který naleznete na slunných stráních vřesovišť ve východní části národního parku. Křivatec český je endemitem střední Evropy (nikde jinde na světě neroste). Ze středoevropských populací je ta Podyjská zdaleka nejsilnější. Vzhledem ke způsobu rozmnožování se křivatec český nedokáže šířit na velké vzdálenosti. Vědecké poznatky nasvědčují tomu, že není schopen přežít dlouhodobé zalesnění. Z toho lze usuzovat, že plochy, na nichž se křivatec vyskytuje, byly pravděpodobně trvale bezlesé už od poslední doby ledové.

Další zajímavou rostlinou je houba Ohnivec šarlatový, který roste koncem zimy a časně na jaře v hájích při zemi na ležících větvích listnáčů a ze zetlelých kořenů ukrytých v zemi.  Plodničky jsou 2 až 5 cm široké, číšovité až miskovité, masité, křehké a posléze roztrhané. Uvnitř jsou nádherně šarlatově červené, vně bílé.

Jarní květinou je i poměrně hojná Hluchavka nachová, kterou lze nalézt například na okrajích záhumenních křovin, krajích polí, ale i na rumištích či ve spárách chodníků. V domácím lékařství dříve hojně používaný je také v současné době kvetoucí Plicník lékařský, který roste v listnatých a smíšených lesích, okrajích lesů, hájích i křovinách. V Podyjí právě kvete například u cesty od řeky k vinici Šobes. Daří se mu na kyselých i zásaditých, sušších až vlhčích, živinami bohatých půdách. Pro množství léčivých látek, které obsahuje, se plicník používá v lidovém léčitelství proti zánětům, nemocem dýchacích cest a trávícího ústrojí a pro zvýšení srážlivosti krve.

Sněženka podsněžník (doprovodné foto) je zřejmě nejznámější posel jara, v parku kvete mimo jiné v lokalitě Devíti mlýnů. Bílé zvonky sněženek často v širokých pruzích pokrývají břehy Dyje, zejména tam, kde les ustoupil koseným loukám a sluneční světlo se tak dostane až na povrch půdy. Sněženka je typickou bylinou širokých říčních niv. Vyžaduje totiž dostatek vody i živin v půdě. Známý je i Jaterník podléška, drobná rostlinka s obvykle jemně fialovými hvězdičkovitými květy a pevnými temně zelenými trojcípými listy. Barva květů je však značně variabilní a přechází od modré či modrofialové až k růžové nebo růžovobílé. V Podyjí ji nyní můžete nalézt na slunných krajích lesů.

Jedovatou bylinou je Lýkovec jedovatý, 30–150 cm vysoký, chudě větvený, listnatý a opadavý keř má střídavé, zpravidla na koncích větví nahloučené podlouhlé, tupě špičaté a lysé listy. Kvete brzy na jaře, ještě před rozvinutím listů (únor-duben). Květy jsou obvykle růžové, trubkovité, shloučené ve svazečcích a silně voní. Delší přivonění může člověku způsobit zdravotní komplikace. V Podyjí ho můžete vidět podél cesty z Podmolí ke Žlebskému potoku nebo podél cesty z Lesné nad Klaperovým potokem směrem k Čížovu.

Nejvyhledávanější rostlinou předjarního Podyjí je Koniklec velkokvětý. Nízká bylina s velikými modrofialovými zvonci květů je celá jemně ochlupená. Na naše území doputoval z panonské oblasti, která pokračuje z jižní Moravy směrem na jihovýchod. Podyjí tedy leží na západní hranici evropského rozšíření této přísně chráněné rostliny. Roste na suchých světlých místech – na vřesovištích, pastvinách a stepních trávnících, ale i na skalkách a lesních světlinách. Vyskytuje se v širokém pásu od Mašovic na východ, v okolí Čížova, ojediněle byl zaznamenán u Vranova nad Dyjí a Horního Břečkova. Vzácnou rostlinou je i Mochna písečná, která právě kvete na podyjských vřesovištích. Je to nízká, žlutě kvetoucí bylina s plazivými odnožemi, díky kterým vytváří velké polštáře pokrývající souvislé plochy. Vyrůstá hlavně na světlých a sušších písčitých místech jako jsou pastviny, lesostepi, písečné nebo skalnaté svahy, okraje cest i borových lesů.

V současnosti kvetoucí stromy zastupuje Líska obecná, kterou lze nalézt hned na Kraví hoře nedaleko Znojma. Líska kvete brzy od února do dubna ještě před vyrašením listů. Samčí květy jsou pro lísku typické výrazné 3 až 7 cm dlouhé jehnědy. Samičí květenství jsou naopak nenápadné pupence s malou vyčnívající fialovočervenou bliznou. Dalším stromem je Topol osika – i ten lze pozorovat na Kraví hoře. Tento strom roste v lesích na chudé půdě. Má rád slunce a tak ho najdeme převážně na okrajích lesa, světlinách, pasekách, loukách od nížin až po hory. Jako pionýrský druh rychle obsazuje lokality s narušeným půdním povrchem. V břehových porostech kolem vody mohou návštěvníci parku narazit na další strom, kterým je Olše lepkavá. Ta dorůstá většinou do výšky zhruba 30 metrů, dožívá se obvykle zhruba 100 let, v některých případech kolem 200 let. V časném předjaří se na olších nalévají výrazné fialové kyjovité pupeny. Rašící olše tak při pohledu z dálky na jaře získají lehký fialový nádech. Také Dřín obecný lze v NP Podyjí vidět, například na Hardeggské stráni ze silnice z Čížova nad bývalou celnici. Žluté oboupohlavné květy tohoto stromku se rozvíjejí před olistěním v březnu a dubnu, někdy i dříve. Květenství jsou okolíkovitě stažená a rozvíjejí se na krátkých holých větévkách. V Podyjí ho můžete vidět například na Hardeggské stráni ze silnice z Čížova nad bývalou celnici.

Nádherné fotografie všech jmenovaných rostlin od Petra Lazárka si můžete prohlédnout na webových stránkách NP Podyjí v následujícím odkazu:

http://www.nppodyji.cz/krivatce-i-olse-8-kvetu-ktere-prave-muzete-videt-v-podyji?utm_source=N%C3%A1rodn%C3%AD+park+Podyj%C3%AD&utm_campaign=dd0b67b19e-1503_elisti&utm_medium=email&utm_term=0_0bd3b3fc8c-dd0b67b19e-228340633

Naše voda, foto Petr Lazárek, NP Podyjí

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Rybářství a rybníkářství