Použití nanotechnologií při úpravě vody není v ČR rozšířené. Není důvod

Aktualizováno 20. září 2011 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Nápoje a voda v potravinách

kohoutek-umyvadlo-voda3

Stále četnější zprávy o možnostech nanotechnologií v jiných oborech logicky nastolují otázku, zdali jsou nanotechnologie využívány také ve vodohospodářském oboru v ČR. Pro někoho možná překvapivětéměř využívané nejsou – a není to vůbec negativní zpráva.

Konkrétně při úpravě surové vody na vodu pitnou totiž, jak podotýká Ondřej Beneš, zástupce ČR v Evropském svazu národních asociací dodavatelů vody (EUREAU) a technický ředitel společnosti Veolia Voda, „nepřinášejí dostupné nanotechnologie v tom, co v současné době nabízí, potřebné specifické výhody“.

V ČR podle jeho slov zůstává nejrozšířenějším způsobem úpravy pitné vody klasická kombinace koagulace a filtrace. V konkrétních problémových případech, kdy je ve vodě obsažena rozpuštěná látka, obtížně odstranitelná klasickou metodou (například vysoký obsah dusičnanů či malé koncentrace radioaktivních látek), je s výhodou používaná takzvaná selektivní sorpce. Tato technologie je schopná odstraňovat i rozpuštěné látky (například cukry, pesticidy a jednotlivé nežádoucí ionty těžkých kovů). Tato technologie je přitom podle Beneše v praxi výhodnější než například filtrace jemnými membránami s póry o velikosti nanometrů, neboť použití membrán odstraňuje z vody veškeré látky nad rozměrem póru, zatímco selektivní sorpce ponechává ve vodě i látky, které zlepšují její vlastnosti, například vápník či hořčík. „Výsledkem nanofintrace je často tak příliš měkká voda, která nemá vhodné senzorické vlastnosti, takže se následně musí zpětně obohacovat. Ztrácí se tak část spektra přirozených prvků a látek, které tvoří charakter vody a je nutné je opět uměle doplňovat. U iontové selektivní sorpce lze odstraňovat pouze skutečně nežádoucí látky a naopak žádoucí látky ve vodě ponechat,“ vysvětluje Beneš.

V zahraničí se ovšem při úpravě pitné vody nanotechnologie používají, a to především v odsolovacích úpravnách. Toto využití ale v ČR není rozšířené díky dostatku kvalitní surové vody.

Co se týče čištění odpadních vod, tak je podle Beneše nejčastěji využívaná biologická cesta odstranění znečištění, zakončená prostou sedimentací aktivované kalu, který se odděluje od vyčištěné vody. Částice, které je třeba při čištění z vody oddělovat, jsou totiž relativně velké, o rozměrech řádově milimetrů nebo desetin milimetrů (např. bakterie, tuky, sacharidy). Skutečností zůstává, že standardní metody čištění odpadních vod nezaručují odstranění mikropolutantů.

Novinkou používanou pro čištění odpadních vod podle Beneše je například využití látek, vyrobených procesem nanotechnologie, například koloidních látek používaných pro kolagulaci, což je postup chemické úpravy odpadní vody například při odstraňování fosforu. V této oblasti  spolupracuje Veolia s největším evropským výrobcem kolagulantů v Evropě Kemira s cílem snížit specifické množství používaných látek při čištění odpadních vod.

Naproti tomu jsou v ČR používané nanotechnologie při úpravě vody pro průmysl, neboť některé specifické průmyslové obory vyžadují určité typy vody, například pro automobilový průmysl či farmacii. Ultračistou vodu bez jakýchkoli příměsí potřebují také výrobci polovodičů. Jde o takzvanou demi-vodu (demineralizovanou vodu), kterou lze získat buď odpařováním nebo přefiltrováním přes membrány. Specifickou technologií úpravy vody pro průmysl, například pro výrobu piva, je také membránu využívající reverzní osmóza, jejímž principem je oddělení dvou skupin iontů.

Naše voda, Petr Havel

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Nápoje a voda v potravinách, Vodovody a kanalizace