Plž, který jezdí na sluneční pohon – Elysia chlorotica

Aktualizováno 14. února 2015 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Podnikání s vodou a zákony

Ekoslimák osel

Zelený zadožábrý plž Elysia chlorotica umí využívat fotosyntézu jako zdroj energie pro svou existenci. Píše o tom populárně – vědecký server osel.cz s tím, že uvedený plž bourá řadu mýtů o nepřirozenosti genetických modifikací.

K hrůze všech odpůrců genetických modifikací se ukázalo, že si elýzie drze provozují genetické modifikace (GM) vlastního genomu přímo v pobřežních vodách východních USA od Nového Skotska až po Floridu. Řasám druhu Vaucheria litorea z velké linie eukaryot zvané Chromalveolata, jimiž plž živí, totiž kradou nejen chloroplasty, ale i geny z chloroplastové DNA vaucherií. V tomto případě tedy predátor rozebírá symbionta kořisti, aby z něho udělal sluneční baterie s kompletním servisem. Elýzie už během historie nakradly tolik genů z chloroplastů vaucherie, že si už rozběhly vlastní výrobní linku na produkci klíčové fotosyntetické molekuly – chlorofylu A.“ Podobně kacířská slova na adresu odpůrců GM zazněla také před časem na konferenci Society for Integrative and Comparative Biology z úst  Sidney K. Pierce z University of South Florida. Byl ale problém, jak moc jim věřit.

Dnes již je zřejmé, že Pierce na konferenci nepřeháněl. Plží schopnosti ohledně zvládnuté fotosyntézy se potvrdily. Kolektiv Julie Schwartzové to doložil řadou metod, čímž vyloučil, že by šlo o chybu vzniklou obávanou kontaminací vzorků. Přenos genů z řasy a plže je potvrzen a články o tom vyšly v časopisech, jako jsou Molecular Biology and Evolution a nejnověji v Biology Bulletinu.

To, že si plž přisvojil více než sto chloroplastových genových sekvencí a  ještě více transkriptů ukazuje na znárodnění více než padesáti genů, které má řasa v jádru svých buněk. Genetici ve své hantýrce popsali, že symbiotické chloroplasty jsou translačně aktivní. V překladu do lidštiny to znamená, že se zapojily do činnosti plže, jakoby byly součástí jeho těla. A ještě něco. Geny z řasy si plž inkorporoval do svého genomu. Jakoby se tak trochu vylepšil na rostlinu. Nepotvrdil se ale předpoklad, že by všechny geny měly již i larvy plže. To činí našeho „slimáka“ ještě zajímavějším. Více rostlinou jakoby se stával, až když se mu podaří nakrást potřebný genetický materiál, jeho juvenilní stadia jsou více „živočišná“, ale geny k řízení rostlinných chloroplastů jim již rodiče do vínku předali.

Neobvykle šikovný geno-zloděj se pro vymítače evoluce stane silnou kávou. Hlavně pro kreacionisty, kteří Bůh ví proč, rádi užívají formulku: „když už by se mělo o evoluci začít uvažovat, tak jen v rámci druhu.“ U našeho „eko-šneka“ se krásně ukazuje, jak evoluce pracuje s tím, co se nabízí a jak při tom platí, že náhoda je „blbec“ a dá vznik i takovému paradoxu, že plž se fyziologům jeví jako rostlina.

Pokud vás napadlo, že něco podobného se děje, když dostaneme chřipku, kdy lidský druh začne také šířit geny jiného organismu (viru), není tomu tak. V plžím případě nejde o nějakou hanebnost naordinovanou zlými viry, tedy parazitismus. U plže dokonce nejde ani o symbiózu dvou organismů, protože nejde o vzájemnou toleranci, či oboustranně výhodnou spolupráci organismů. Plž si totiž žádný organismus „neochočil“. To už je lepší o něm mluvit tak, jak píše tisk – že si plž okopíroval know-how řasy. Ve skutečnosti ale ani to není rozumné, protože o žádné kopírování tu nejde. Jde o přivlastnění si celých sad genů z cizího organismu.

Evoluce nezná pojmy jako jsou spravedlnost, vděčnost, etika a prozřetelnost. To jen někomu náhoda přeje a pak se mu zdaří třeba i tak husarský kousek, jako našemu plžovi a vznikne fungující  „živočichorostlina“.  Přirovnání není tak daleko od pravdy, protože nejde o symbiózu, jak jsme jí byli zvyklí vnímat, kdy jeden organismus podstrojuje řasám, tedy jiným organismům a ti se za to svému hostiteli odvděčují.

V každém případě má malá zelená plží příšerka velké štěstí, že se svým genomem experimentuje mimo území Evropské Unie. Zdejší úřad by nejspíš měl snahu jí takový horizontální maxi-přenos geneticky determinovaných metabolických drah, legislativně zatrhnout. Co jiného s organismem, vysmívajícím se všem zásadám předběžné opatrnosti. Akvaristovi za chov zelené rybičky s jedním genem z medúzy hrozí od ministerstva životního prostředí pěti milionová pokuta. Jak se úřední šiml asi zazubí na chovatele, který si do obýváku pořídí zelené plže schopné si  osvojit ne jeden gen, ale doslova kusy genomu, a ne z bližního svého, ale považte, z rostliny!

Zdroj: www.osel.cz, (redakčně kráceno), primární zdroj: Julie A. Schwartz, et.al.: FISH Labeling Reveals a Horizontally Transferred Algal (Vaucheria litorea) Nuclear Gene on a Sea Slug (Elysia chlorotica) Chromosome  Biol. Bull. 227: 300-312, foto Karen N. Pelletreau, et al., PLoS ONE 9(5): e97477 (Elysia chlorotica)

 

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Podnikání s vodou a zákony, Rybářství a rybníkářství