Plavební kanál s rybníky ve Slavkovském lese je novou národní kulturní památkou

Aktualizováno 2. července 2014 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Prevence povodní, voda v krajině

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vláda vyhlásila před nedávnem nové kulturní památky. V Karlovarském kraji je mezi nimi i plavební kanál Dlouhá stoka s rybníky Kladským a Novým ve Slavkovském lese Upozornil na to Národní památkový ústav ve své zprávě.

Umělý vodní kanál Dlouhá stoka byl vybudován v letech 1531–1536 za tehdejšího majitele panství Jana Pluha z Rabštejna a sloužil k zásobování obydlených oblastí a míst s důlní těžební činností vodou a k plavení dřeva z oblasti kynžvartských lesů do slavkovských báňských provozů. Celé vodní dílo původně tvořila kromě hlavního kanálu, který vedl až do Horního Slavkova, řada vedlejších větví s devíti napájecími rybníky. Celková délka vodního příkopu měřila 24, 2 km. Šířka vodního příkopu se odhaduje dle části dochované v horním úseku trasy pod Kynžvartským rybníkem průměrně kolem 2 m. Především kvůli dopravě lesního dřeva byl příkop po stranách obložen kameny. Koryto mělo lichoběžníkový tvar a šířku dna 1,2 až 3m. Průměrná hloubka dosahovala 1m. Tok vody byl poměrně rychlý, výškový rozdíl mezi jejím počátkem (810 m n. m.) a ústím do Slavkovského potoka v Horním Slavkově (587 m n. m.) představoval 223 m na celkovou délku 24,2 m. Stoka přetínala řadu komunikací a podle zjištění z roku 1601 se na ní vybudovalo 35 mostů a 13 stavidel na rozvod vody pro jednotlivé náhony. Systém byl napájen a udržoval se v něm stálý průtok pomocí soustavy 9 velkých rybníků o celkové ploše 72 ha. Mimo to byla zřízena řada pomocných zařízení v podobě množství malých vyrovnávacích rybníků, svodů vody, regulačních koryt a vlastních náhonů k jednotlivým důlním provozům. Celková plocha tohoto povodí činí téměř 50 km čtverečních.

Plavební kanál znamenal vysoce cílevědomý a promyšlený zásah do přirozeného vodního režimu. Vzhledem ke konfiguraci terénu bylo zapotřebí především dobrého měřičského vedení prací a udržování minimálního spádu jako záruky, že vody budou úspěšně dovedeny do potřebné nadmořské výšky, a tím bude zajištěn smysl celého počínání. Značný rozsah práce spočíval mimo vlastní vyhloubení a vydláždění koryta rovněž ve vybudování poměrně mohutných nepropustných hrází a násypů na svazích. Do dnešní doby se zachovala trasa vodního kanálu od Kladského rybníka, propojení s rybníkem Nový, a dále po vrstevnicích kolem osad Prameny a Nová Ves až k městu Krásno.

Naše voda, foto: NPU, Jakub Chaloupka

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Prevence povodní, voda v krajině