Pivo, které není pivem

Aktualizováno 15. září 2011 | Rubrika: Komentář týdne

Havel foto 08 Naše voda

Tisíce tištěných či webových stránek jsou v současné době popisovány případy klamání spotřebitele  v prakticky veškerých kategoriích „tuhých“ potravin. Jenže ani ve zdánlivě jednodušších „tekutých“ potravinách – nápojích, není zdaleka vše v pořádku. Například u dovážených piv.

Případ, který by měl podle všeho zasáhnout hlavně tuzemského spotřebitele na citlivém místě, neboť jde o národní nápoj pivo, odhalil nedávno Výzkumný ústav pivovarský a sladařský.  Respektive, případů bylo více, ústav totiž prověřoval několik ze zahraničí dovážených piv v plechovkách, které se díky své nízké ceně staly od loňského roku oblíbeným spotřebitelským artiklem. Výsledkem bylo zjištění, které lze s nadsázkou shrnout do konstatování, že spotřebitel v případě analyzovaných piv defakto pivo nepije, alespoň ne v tuzemském slova smyslu. Z deklarovaného ležáku je tak například jakási pivní limonáda, známá z minulosti dělnických kantýn. Možná ještě horší je skutečnost, že díky jiné výrobní technologii obsahují dovážená piva v porovnání se stejnou kategorií domácích piv více alkoholu než piva českého typu, což může způsobit značné problémy řidičům, kteří od příslušného nápoje očekávají jiný obsah i následky. To již není taková legrace a možná právě od tohoto rizika by se mohlo odvíjet varování, kam až může spotřebitele zavést touha nakupovat co nejlevnější zboží.

Je totiž zřejmé, že levná dovážená piva se na jinak velmi konzervativním tuzemském pivním trhu prosadila zejména cenou. To zároveň ukazuje na skutečnost, že ani v tak klíčovém produktu, jakým je pro tuzemského spotřebitele právě pivo, neplatí často zmiňované úsloví, že v ČR roste počet spotřebitelů preferujících kvalitu. Naopak, boom slevomatů všeho druhu a nárůst počtu prodejem nabízející téměř prošlé nebo zcela prošlé potraviny, dokazuje, že pokud je ČR „potravinářským smetištěm“ Evropy, pak je to zásluhou svých vlastních spotřebitelů.

Pravda, o mnohých klamavých praktikách spotřebitel nic neví, zejména ale proto, že se o ně nezajímá. Ne vše také může i v případě případného zájmu odhalit. Někde však musí být hranice soudnosti, která praví, že určité výrobky nelze za nižší než nějakou minimální cenu plnohodnotně vyrobit. Nebudeme-li nebo nechceme-li jí respektovat, lze předpokládat následné problémy. V případě trvalé konzumace nekvalitních, byť „bezpečných“ potravin či nápojů problémy zdravotní.

Na závěr snad jen jedna poznámka týkající se neuvážených regulačních zásahů státu do podmínek podnikání. Konkrétně o jednorázovém zvýšení spotřební daně na pivo od roku 2010, které bylo nepochybně jednou z příčin následného, dosud nebývalého nárůstu dovozů levných piv ze zahraničí. Státem předpokládaný vyšší výběr daně z jejího zvýšení nenastal – místo toho klesla tuzemská produkce pivovarů, spotřeba českého piva, chmele či sladu a tisíce lidí přišly v oblasti gastronomie o práci. Nyní se přidává další položka – negativní vliv státní daňové regulace na zdraví občanů. A to nás ještě čeká zvýšení DPH.

Petr Havel

Související rubriky: Komentář týdne