Pár pravdivých čísel o vodě, která politici ani lidé nechtějí slyšet

25. září 2016 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

pvk-centralni-dispecink-img_2729

Základní ekonomická zkušenost praví, že nesprávná rozhodnutí vycházejí z nesprávných dat. Ve vodohospodářství v ČR se to přitom nesprávnými daty jen hemží, například co se týče odplývání zisků nadnárodních společností do zahraničí.

Veškerá vyjádření na toto téma se bohužel v praxi omezují na obecné teze, které však nejsou podloženy žádnými fakty, a jde tak nejen o ryze emotivní, ale také o nesprávná tvrzení. Nejrozšířenějším z nich je oblíbené rčení, podle kterého nadnárodní vodohospodářské společnosti vysávají zisk z vodného a stočného z ČR a tento zisk odplývá nekontrolovatelně do zahraničí. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak. Pokud vytváří vodárenské společnosti zisk, a to jakékoli, mohou (ale nemusí) jej vyplácet svým akcionářům prostřednictvím dividend. Podstatné přitom je, že v roce 2014, což je poslední sumarizovaný celostátní soubor dat týkající se dividend, bylo na dividendách vyplaceno zahraničním akcionářům něco přes dvě miliardy korun za celé vodárenství v ČR, ale celková suma dividend, která „odtekla“ ve stejném roce do zahraničí, činila 214 miliard korun. To znamená, že vodárenství jako celek se na „odplývání peněz“ z ČR podílí jen necelým jedním procentem, a když už se chce někdo „podívat na zoubek“ mezistátním přesunům kapitálu, měl by hledat v úplně jiných oborech. V této souvislosti je ale dobré připomenout, že ČR je součástí EU, která je charakterizována volným pohybem lidí, zboží a kapitálu, na což často mnozí zapomínají. Úplně jinou kapitolou je přitom odplývání kapitálu z ČR do takzvaných daňových rájů, které jsou především mimo evropské území, což ale nikdo neřeší, už i proto, že v daňových rájích mají „odkloněné“ peníze také naši vlastní politici.

Emotivní a iracionální tezí je také představa, jak naše země na „zpackané privatizaci“ vodárenství prodělala, protože „prodala svou vodu“ cizákům. Že bylo možné udělat privatizaci jinak, o tom žádná – i na té „zpackané privatizaci“ ale naše země a mnohé regiony ekonomicky vydělaly a vydělávají dosud. Příkladem je i hlavní město Praha, v jejímž regionu působí společnost Pražské vodovody a kanalizace (PVK) a tedy nadnárodní skupina Veolia. Veolia přitom investovala při vstupu na tento trh více než 7 miliard korun, a z této investice se Veolii do současné doby nevrátilo 4,4 miliardy korun, tedy více než polovina. I pověstná babička z Krušných hor by musela ve světle těchto čísel uznat, že takhle asi vydělávání nevypadá. Letos přitom Veolia zaplatila Praze a v Praze přes 3 miliardy korun, které by měly jít na obnovu vodohospodářských sítí – v této částce je 2,2 miliardy korun za pronájem sítí, 830,6 milionu korun za opravy sítí a 200 milionům korun za údržbu sítí. Vše je dokladováno. Otázkou je, jakými doklady mohou argumentovat ti, kteří veřejnost zásobují spekulacemi, kdo na kom vydělává a kde končí vybrané peníze z vodného a stočného.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto (dispečink PVK) Naše voda – Nina Havlová

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Komentář týdne, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace