Rychlému odstraňování nánosů v Labi brání špatná legislativa

Aktualizováno 9. března 2014 | Rubrika: Komentář týdne , Podnikání s vodou a zákony

8

V minulosti období po povodních, v budoucnosti možná delší období sucha jsou základním problémem lodní dopravy v ČR, zejména na Labi. V podstatě díky tomu, že je lodní doprava v příslušných zákonech diskriminována.

Ačkoli zástupci Sekce vodní dopravy ze Svazu dopravy ČR apelovali nedávno na řešení tohoto problému na ministerstvu zemědělství, míček je především na straně jiných resortů – zejména dopravy. Zákon o fondu dopravní infrastruktury, který má v gesci právě „dopravní“ ministerstvo, totiž neřeší celou řadu podmínek týkajících se vodních cest adekvátně oproti jiným druhům dopravy. Vodní cesty nejsou například zahrnuty do řešení krizových situací, které se týkají zejména splavnění Labe po povodních při odstranění povodňových nánosů, a lodní doprava je legislativně opomíjena i v detailnějších podmínkách pro investice do ní. Výsledkem je, že v některých letech není možné provozovat mezinárodní vodní dopravu za ekonomických podmínek po více než 200 dnů v kalendářním roce. Ztráty rejdařů tak jdou do miliard. Navíc se zdá, že k problémům s následky povodní se přidají i problémy opačného rázu – totiž problémy se suchem.

Sekce vodní dopravy proto oslovila dopisem ministerstvo dopravy, v němž navrhuje celou řadu řešení, především ale poukazuje na aktuální stav. „Chyby a nedostatky v legislativě neumožňují provádět základní údržbu vodních cest a dochází  tak k bezprecedentní mezioborové diskriminaci a stejně tak neumožňují modernizaci a výstavbu základní infrastruktury, tedy zejména dostavbu vodní cesty v oblasti Děčína a Přelouče,“ píše se v dopisu. Stávající situace přitom fatálně dopadá do ekonomiky rejdařů. Podle sekce vodní dopravy jsou zatím provozní ztráty hrazeny prodejem lodního parku či šrotací plavidel. Výsledkem je ale „trvalý úbytek specielní nízkoponorové flotily konstruované pro labskou vodní cestu, kterou však nelze ani po zlepšení plavebních podmínek nahradit libovolnou lodní kapacitou ze západní Evropy. Evropská plavidla byla konstruována absolutně na jiné parametry plnohodnotných vodních cest,“ uvádí se v dopisu pro ministerstvo dopravy.

Od roku 1993 přitom nebylo v ČR postaveno žádné nové plavidlo a zastaralá flotila vykazuje tak díky dlouhodobé kritické ekonomické situaci provozovatelů vodní dopravy obrovský technický dluh. Díky tomu nejsou rejdaři schopni plně využít program Operační program Doprava – Modernizace plavidel“ a zajistit z vlastních zdrojů spolufinancování modernizačních projektů ve výši zhruba 51 procent a celkově využít evropských prostředků ve výši zhruba 350 milionů korun.

V praxi jde tak o jeden z četných příkladů neschopnosti ČR využít dotace z EU. Podle rejdařů činí do současné době využití finančních prostředků pouhá 3,5 procenta. Možnost spolufinancování pak dosud neměly, a tedy ani nevyužily také přístavy v ČR.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Vodní cesty

Související rubriky: Komentář týdne, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Voda a naše peněženka