V Nových Hradech proběhl seminář k projektu Voda, půda, sedláci

23. září 2016 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

nove-hrady-voda-puda-sedlaci

V jedinečném prostředí zámku a farmy Nové Hrady na Ústeckoorlicku proběhl ve čtvrtek 22. září závěrečný seminář celoročního projektu Asociace soukromého zemědělství (ASZ) „Voda, půda a sedláci“, tentokrát na téma „Voda a půda pro budoucnost“.

Zakončení to bylo více než důstojné, především díky prostředí zámecké farmy a zámeckých prostor, které pro akci poskytl farmář a majitel zámku, člen ASZ Svitavy, Ústí nad Orlicí Petr Kučera, jehož zásluhou se z někdejší téměř ruiny stala z Nových Hradů atraktivní turistická lokalita nabízející návštěvníkům nepřeberné množství originálních zážitků, jejichž výčet by si zasloužil samostatný, a ne zrovna krátký článek. Důstojná však také byla účast na semináři a na něm prezentovaná témata prostřednictvím celé škály významných osobností, které měly a mají co říci k problematice vody, jejímu zadržování v krajině a k dopadům bilance vodních režimů přímo do zemědělského podnikání.

Dopolední část semináře, který moderoval tajemník ASZ Jaroslav Šebek, odstartoval tradiční účastník projektu, společnost PRP Technologies, tentokrát zastoupená Františkem Václavíkem. Ten se ve svém příspěvku věnoval praktickým výsledkům pět let trvajícího projektu zaměřeného na možnosti zadržování vody v půdě a zvyšování její kvality prostřednictvím přípravků společnosti, PRP SOL a PRP EBV a ekonomickým, ale i environmentálním přínosům pro krajinu i hospodařící sedláky. Sumář pozitiv je značný, za všechny snad jen to, že ekonomický přínos (zisk) pro sedláky činí při aplikaci zmiňovaných přípravků za pět let 30 až 50 000 korun, podle typu lokality a množství použitých přípravků.

Možnostmi obnovy zaniklých vodních nádrží a rybníků se následně věnoval vedoucí katedry hydrotechniky z ČVUT (České vysoké učení technické v Praze) Ladislav Satrapa. Ten zdůraznil, že v nastávajícím období, v letech 2016 až 2021, budou pro obnovu těchto vodních ploch nejlepší podmínky za posledních několik desítek let. Důvodem jsou podle něj podmínky a objem peněz v příslušných dotačních titulech ministerstva zemědělství, ale také veřejná poptávka po navracení drobných vodních ploch do krajiny. Satrapa nicméně upozornil, že současné požadavky na bezpečnost rybníků a vodních ploch (například na bezpečnostní přelivy) jsou nyní mnohem přísnější než v minulosti, a stavby těchto vodních děl jsou tak také mnohem dražší. Možným rizikem je podle představitele ČVUT také zanedbání předchozího geologického průzkum, což může při vlastní stavbě vodních nádrží či rybníků výrazně zkomplikovat jejich realizaci a v důsledku se i tím může stavba nečekaně prodražit.

Vrchní ministerský rada sekce vodního hospodářství ministerstva zemědělství Pavel Punčochář pak navázal příspěvkem, který se věnoval jednak historii a současnosti takzvaného Generelu LAPV (lokalit pro akumulaci povrchových vod) a úmyslům ministerstva podporovat dotačně zavlažovací systémy. Důležitým sdělením, které není veřejně příliš známo, byla přitom informace, podle které v lokalitách začleněných do „Generelu“ není stavební uzávěra, takže v nich lze i stavět i například zemědělsky podnikat. Nelze v nich ale provádět takové akce, které by mohly v budoucnosti ohrožovat místní zdroje vody, tedy velké průmyslové akce nebo výstavbu páteřních liniových komunikací. Což v praxi znamená, že lokality v „Generelu“ jsou do značné míry více chráněné před průmyslovým využitím než lokality jiné, což je ve své podstatě pozitivní. Zajímavých sdělením pak byla i skutečnost, že ČR má třetí nejnižší zásoby vody na obyvatele v Evropě, za námi už je jen Kypr a Malta. Také s tím souvisel následný Punčochářův apel na aktivnější přístup zemědělců k využití dotací do budování nebo rekonstrukcí závlahových systémů a vzhledem k tomu, že k nastavení podmínek dotací bylo v diskusi poměrně dost připomínek, zavázal se Punčochář k podrobnější diskusi nad nimi na půdě ASZ.

Odpolední blok byl věnován variantám zapravování organické hmoty do půdy jako klíčovému opatření vedoucímu ke zvýšení schopnosti krajiny – v tomto případě zemědělské půdy -zadržovat vodu. Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy nejprve v této souvislosti připomněl celkový retenční potenciál zemědělských půd v ČR, který činí 8,4 miliardy kubíků a reálnou schopnost zemědělských půd zadržovat vodu, která představuje něco přes 5 miliard kubíků vody. Zopakoval, že volbou vhodných půdoochranných technologií lze v průběhu několika let zvýšit schopnost retence až na 7,1 miliardy kubíků vody a poukázal také na rizika zastavování zemědělské půdy a pokrývání půdy neprostupnými povrchy. Představil ale také východisko – například využíváním propustných dlažeb, které nejenže umožňují vodě se vsakovat, ale umí jí i čistit – v sousedním Německu je přitom podle Vopravila použití vhodných dlažeb daňově zvýhodněno.

Agrární analytik Petr Havel se pak věnoval možnosti, jak nahradit organickou hmotu produkovanou hospodářskými zvířaty při aplikaci do půdy jinými způsoby. Za situace, kdy v ČR k tomuto účelu není dostatek hospodářských zvířat nebo v některých lokalitách nejsou vůbec chována, by bylo možné využít kalů z čistíren odpadních vod (ČOV), a to buď přímou aplikací na půdu, nebo využitím kalů po tepelném zpracování pyrolýzou prostřednictvím produktu Biochar, který zvyšuje v půdě obsah uhlíku, může být zdrojem fosforu (náhrada za fosforečná hnojiva), je vysoce porézní (dobře drží vodu) a může sloužit jako dobrý sorbent řady znečišťujících látek. Havel také vyzval k rozšíření spektra podmínek plnění standardů DZES a greeningu tak, aby si mohli podnikatelé v zemědělství ze spektra možností vybrat takovou, která odpovídá konkrétním poměrům v konkrétní lokalitě.

Tomáš Doucha z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací zdůraznil, že statková hnojiva, do současné doby vnímaná jako vedlejší produkt živočišné produkce, mají podstatně vyšší význam, a z pohledu veřejného zájmu jsou dokonce hlavním produktem živočišné produkce s příznivými dopady na krajinu. ČR podle jeho názoru potřebuje více hospodářských zvířat, což ale neznamená vyšší produkci, ale naopak větší prostor pro extenzivní způsob jejich chovu. Právě environmentální argumentace je podle Douchy jedinou možností, jak získat z EU finanční prostředky na jejich chov.

Na závěr semináře představila Magdaléna Nesládková z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka projekt, jehož cílem má být zmapování zdrojů, kvality a rezerv zdrojů vody v ČR. Jedním z uvažovaných výstupů by podle ní měl být mapový portál přírodních zdrojů vody. Projekt má začít v listopadu příštího roku a dokončen by měl být v květnu 2021.

Nejen výstupy ze závěrečného semináře v Nových Hradech, ale i ze všech předchozích akcí projektu Voda, půda a sedláci, budou předmětem připravované publikace, kterou hodlá ASZ veřejně představit v průběhu listopadu letošního roku a distribuovat jí nejen ke své členské základně, ale i k zainteresované i laické veřejnosti. Vzhledem k tomu, kolik osobností se do projektu zapojilo, a kolik dat, nových informací i dosud nediskutovaných řešení se v průběhu seminářů objevilo, půjde zcela jistě o dílo, které svým způsobem dosud nemá na tuzemském „vodním trhu“ obdoby.

Naše voda – Petr Havel, foto Naše voda – Nina Havlová

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství, Vodovody a kanalizace