Nově objevená prastará prevence povodní: Sklizeň vody

Aktualizováno 16. července 2011 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Prevence povodní, voda v krajině

IMG_0415 Cílek

Příčiny a prevence povodní jsou námětem připravované knihy popularizátora vědy Václava Cílka. Oficiální křest knihy je plánován už na příští měsíc, návštěvníci portálu Naše voda si mohou ale už dnes přečíst malou ukázku.

Sklizeňvody

Sklizeň vody je až čtyřikrát účinnější než zachycování vody v nádržích v údolí, protože cestou se voda vsákne nebo na teplém povrchu odpaří. Prakticky to vypadá tak, že podšikmými skalními stěnami jsou vytesány žlábky, které svádějí vodu do cisteren všech možných velikostí. Ty nejmenší jsou jako kryté „kapsy“ vytesány do boků skal a vejde se do nich třeba jen 20 litrů vody, ty největší jímají desítky kubíků vody.

Sklizeňvody je několik let starý trend, který se pomalu prosazuje v mnoha indických, afrických i evropských městech. Základní důvod je podobný jako u Nabatejců. Města rostou a zásobníky podzemních vod nestačí potřebám lidí. Z evropského hlediska je téměřabsurdní někde sto kilometrů za městem jímat vodu, čistit ji, přečerpat do vyvýšené městské vodárny a pak kvalitní pitnou vodu použít na zalévání rostlin nebo splachování na záchoděa přitom ještě platit stočné. Přímým využíváním dešťové vody se šetří peníze i energie. Zachycování vody přímo na místě, lae také omezuje dopady přívalových  i dlouhodobých dešťů.

Jeden z nejvíc ambiciozních městských projektů sklizně vody se prosadil v korejském Seoulu. Základní východiska projektu jsou založená jak na pozorované situaci, tak i na budoucích výhledech. V příštích letech se dají čekat, jak klimatické změny s možností sucha, tak další ropný šok a zdražení energií. Kromě toho již dnes pozorujeme, že hladina podzemní vody ve Seoulu klesla o 0,6 m v okrajových oblastech a o 3,2 m v rezidenčních čtvrtích. Před urbanizací se vsakovalo zhruba 40% srážek, dnes jenom 23% srážek. Dřív hustá vegetace zpomalovala povrchový odtok, který tvořil jen 9% celkových srážek. Dnes to je 47%. Rychlejší odvod vody vede k zatápění sklepů a podzemních garáží, ale také zvyšuje městskou teplotu, protože schází voda, která by se mohla odpařovat a tím ochlazovat město. V okolní krajině se měníříční režim způsobem, jaký pozorujeme i na našich tocích. Když zaprší, tak se povodím rychle prožene přívalová vlna, ale jinak mají řeky většinu roku méně vody a jsou tím pádem víc znečištěné. Nehodí se ani pro ryby ani pro rekreaci.

V zásaděrozlišujeme dva základní druhy sklizně vody. Při prvním z nich jímáme vodu do cisteren a pak ji dál využíváme. U druhého způsobu necháváme vodu vsáknout na místě. To jednak umožňuje obnovování vody v podzemních zásobnících, jednak se bráníme povodním a přívalovým dešťům. Z technického hlediska  se jedná o poměrně jednoduchá opatření. Cisterny na dešťovou vodu se budují všude tam, kde existují velké nepropustné plochy například střechy. Voda je sváděna nejprve do menší jímky, kde se filtruje přes štěrk a písek a pak je přepadem vedena do podzemních nádrží.

Pokud se však jedná o prosté vsakování je situace ještě jednodušší. Základem je změna reliéfu, o které se hovoří jako o záměněkopečků za misky. Nově zakládané zahrady mají skoro vždy tvar mělké mísy, do které stéká voda a vsakuje se.  Zelené pruhy uprostřed dálnice mají podobu mělkých struh. Na parkovacích plochách jsou voleny různé druhy vsakovacích roštů. Mělká údolí jsou přehrazována kamenitými valy, která zpomalují proud dešťové vody.

Václav Cílek: Povodně, klimatické změny a svět kolem nás

 

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Prevence povodní, voda v krajině