Nezávislý regulátor cen vody je správné řešení. Jenže ne dnes a ne v ČR

31. května 2012 | Rubrika: Komentář týdne , Podnikání s vodou a zákony

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tlak EU na přesun kompetencí týkajících se regulace cen vody z ministerstva financí na Energetický regulační úřad (ERÚ), respektive na „nezávislého regulátora“ má svou logiku. EU ale podle všeho neví, jak to s tvorbou cen vodného a stočného v ČR funguje.

Na rozdíl od řady zemí EU je v ČR naprosto atomizovaná struktura vlastníků vodárenské infrastruktury. Podle údajů Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) je takových vlastníků v současné době 5 300, což představuje v případě regulací práci pro armádu úředníků. Roztříštěnost infrastruktury je přitom dalším z mnoha projevů čecháčkovské neschopnosti vzájemné komunikace, která se v praxi projevuje tak, že „pokud má někdo jiný názor, je nepřítelem, nebude se s ním spolupracovat a své vlastní vládcovské teritorium si vytvořím sám, protože mě do toho nikdo nebude mluvit“. Takto v minulosti uvažovala a stále ještě uvažuje celá řada starostů, v případě cen vodného a stočného ještě s nadějí, že budou moci do těchto cen mluvit. To na jednu stranu logiku má, protože do cen je nutné alespoň částečně promítat nutné místní investice, zároveň je ale takový postoj pro velikost potřebných investic zásadním limitem a faktickým výsledkem roztříštěné vlastnictví, výrazně snižující třeba i tvorbu nějaké generální vodohospodářské strategie.

Rezervy v komunikaci bohužel předvádí i stát. Například úředníci ministerstva životního prostředí nastavili podmínky dotací na budování čistíren odpadních vod v minulosti tak, že na tom ČR a zejména některé obce a města prodělala obrovské finanční prostředky. Z vyjádření EU se navíc zdá, že rezervy v komunikaci dále pokračují, neboť EU evidentně neví, co by v praxi existence nezávislého regulátora v podmínkách ČR obnášela. Jestli je tedy v celé kauze někdo na tahu, pak je to právě toto ministerstvo, které musí v Unii vysvětlit, jaká je u nás aktuální situace.

Do třetice předvádí v uvedené kauze mrtvého brouka i zainteresované další instituce. „Jakýkoli převod kompetencí v regulací tohoto odvětví není aktuální a v současné doběnení připravována žádná legislativní změna v této oblasti. Pokud by takový návrh zazněl, jistě bychom k němu zaujali stanovisko,“ alibisticky sdělilo portálu Naše voda tiskové oddělení ministerstva financí. Ze stanoviska EU ale naopak vyplývá, že problém aktuální je. Tiskové oddělení ERÚ pak arogantně sdělilo, že se k problému nebude vyjadřovat vůbec. Opravdu zajímavý postoj institucí, kterých se změna nebo zachování současného stavu v kompetencích ohledně cen vodného a stočného bezprostředně týká, a člověk by tedy očekával,že mají na problém NĚJAKÝ NÁZOR. Zřejmě nemají.

Je přitom evidentní, že v rámci EU bude dříve či později nastaven nějaký jednotný systém regulace cen vody, a podle všeho jiný, než ten, který se v ČR uplatňuje dnes. Je tedy nejvyšší čas diskutovat o tom, jak na jednu stranu respektovat specifika našeho vodohospodářského trhu, a na druhou stranu vyhovět požadavkům EU. Nejde přitom o nic méně, než o peníze. EU v současné době tvrdí, že nezmění-li ČR systém regulace, neposkytne naší zemi vodohospodářské dotace. Asi to nebude hned, ale mlčením k problému se mimo jiné můžeme v budoucnosti skutečně o možné peníze z EU dobrovolně připravit. Nebylo by to poprvé.

Petr Havel

Související rubriky: Komentář týdne, Podnikání s vodou a zákony, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace