Nejoblíbenější ryba v Česku? Ta v rybím salátu

13. října 2016 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Nápoje a voda v potravinách

kapr-sit-kad-img_8918

Spotřeba ryb obecně je v Česku stále velmi malá, šest kilogramů je ve srovnání s evropským průměrem kolem dvaceti kilogramů opravdu málo. Připomíná to spotřebitelský server Vitalia.cz., s tím, že například v Asii snědí ročně 21, 4 kg a v Oceánii dokonce přes dvacet pět kilogramů ryb na rok/den/osobu.

Možná, že kdybychom měli moře, byli bychom na tom lépe, protože mořské ryby nám docela chutnají. Ročně jich spořádáme skoro dva kilogramy. Zato sladkovodním rybám moc nefandíme. Těch si podle posledních dat z roku 2011 dopřáváme jen něco málo přes kilogram ročně (Vánoční nášup?). Nejvíc si však dáváme do nosu pěkně po staru – českým domácnostem vévodí uzená makrela, rybí konzervy a rybí speciality jako je např. rybí salát. Ročně takových ryb sníme na tři kilogramy.

Možná je na vině cena (i když ve srovnání s hovězím nebo vepřovým masem jsme mnohdy ještě na lepší ceně), možná pach ryb, možná nám vadí drobné kostičky. Anebo je na vině nízká diverzita ryb, které se u nás chovají, české rybníky jsou možná až příliš zaměřeny na kapra a nám chybí větší výběr. Odborníci pak varují, že je v Česku velmi málo využívána technologie intenzivního chovu ryb, proto jsme hodně závislí na dovozu ryb a rybích výrobků (jde o 42 tisíc tun ročně, což představuje 74 % naší celkové spotřeby).

Ať už zdaleka nebo zblízka, ryby by na našem jídelníčku neměly chybět, optimálně ty čerstvé, případně mražené, nikoliv však rozmrazené na prodejně. Nejvhodnějším typem mražených ryb je kategorie „seafrozen“, což znamená, že ryba byla zamrazena ještě na moři. Nikde tedy dlouho neležela a nebylo s ní delší dobu nevhodně manipulováno. Jak takovou zdravou, čerstvou rybu poznat?

Obecné znaky čerstvosti: Kůže s typickou výraznou pigmentací, živé lesklé barvy, šupiny pevně drží. Sliz na povrchu kůže je vodnatý a průhledný, skřele stříbřité, oko vypouklé, lesklé, průhledná rohovka a černá lesklá zornice. Žábry jsou jasně červené, bez slizu, pobřišnice hladká, lesklá, nesnadno oddělitelná od masa. Maso je pevné, pružné – při tlaku prstem na svalovinu se vytvoří důlek, který se rychle vyrovná. Má hladký povrch. Po delším skladování se barva kůže ztrácí a bledne, sliz se kalí a barví do mléčné až žluté barvy. Oči se kalí, barva žaber se vytrácí a objevuje se sliz, mizí typická vůně, mění se v kyselý až hnilobný pach, maso je měkké, matné, ochablé.

Zdroj: www.vitalia.cz, Seminář Státního veterinárního ústavu Praha, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová (vánoční kapr)

 

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Rybářství a rybníkářství, Statistiky a kauzy