S následky sucha si nejlépe poradí velká provozní společnost

11. ledna 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

100_0131-dest-rizeni

Vodovody a kanalizace jsou jedním z hlavních oborů, kterého se dotýkají nejen projevy sucha, ale stejně tak i připravované legislativní změny a opatření. Situace dnes rozebírali na tiskové konferenci zástupci vedení Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR).

V uplynulém roce 2016 přitom SOVAK ČR provedl šetření s cílem zmapovat a vyhodnotit zkušenosti jednotlivých provozovatelů a vlastníků vodohospodářské infrastruktury s negativními projevy sucha, a to jak v oblasti zásobování obyvatel pitnou vodou, tak i odvádění a čištění odpadních vod. Z  šetření vyplynulo, že i když se provozovatelské i vlastnické společnosti v roce 2015 ve většině případů potýkaly s nepříznivými dopady sucha, k výraznému omezení dodávek surové vody pro výrobu vody pitné ani k zhoršení kvality této vody však nedošlo. „Za největší potenciální problém se ukazují mělké, málo vydatné individuální zdroje podzemních vod, které co do stability zajištění dodávek pitné vody pro obyvatelstvo představují jeden z nejméně spolehlivých zdrojů,“ uvedl ředitel SOVAK ČR Oldřich Vlasák. Jedním z prvotních důsledků negativních projevů sucha je zvýšení spotřeby pitné vody obyvatelstvem, což s částečným omezením zdrojů surové vody může přinášet provozní potíže. Jedním ze základních opatření pro vyrovnávání se s následky sucha je podrobné určení priorit při odběru podzemních a povrchových vod v době nepříznivým klimatických podmínek, kde výroba pitné vody musí být výrazně upřednostněna. „I z tohoto důvodu SOVAK ČR intenzivně spolupracuje s Ministerstvem zemědělství na přípravě novely vodního zákona, která by po vzoru povodní měla komplexně řešit i následky sucha. SOVAK ČR připravil na základě zkušeností ze zahraničí vzorový plán pro zvládání sucha, který stanovuje jednotlivé kroky a postupy pro minimalizaci negativních následků sucha,“ uvedl předseda představenstva SOVAK ČR František Barák.

Naprosto zásadní pro překonání nepříznivých následků sucha se pak ukazuje systém propojených vodohospodářských celků, který lépe dokáže čelit případným výpadkům lokálních zdrojů vod. S propojováním vodohospodářských soustav však souvisí řada technických, ale i majetkoprávních problémů. Je zřejmé, že není možné vybudovat páteřní infrastrukturu pro celé území České republiky a řada lokalit tak bude i nadále plně závislá na lokálních zdrojích vod pro výrobu vody pitné. Podle Vlasáka je ovšem napojování jednotlivých obcí a měst na větší vodárenské celky a páteřní vodohospodářskou infrastrukturu jedním z hlavních cílů do budoucnosti pro zajištění dodávek pitné vody obyvatelstvu ČR. „S nepříznivými následky sucha se totiž dokáže daleko lépe vypořádat velká provozní či vlastnická společnost, která má k dispozici nejen více zdrojů vod pro výrobu vody pitné, úpraven vod, odpovídající technické zázemí a vybavení, ale i zkušené a kvalifikované pracovníky (technici, technologové, vodohospodáři atd.), kteří dokáží lépe zvládnout nepříznivé podmínky pro řádný provoz vodovodů a kanalizací.“ Podle Baráka jsme v řadě případů však svědky spíše atomizace oboru, kdy dochází k navyšování počtu jak vlastníků, tak i provozovatelů vodohospodářské infrastruktury. „Z pohledu poměru počtu provozovatelů na počet zásobených obyvatel máme v EU bohužel absolutní primát,“ uvedl Barák.

Pro zvládnutí negativních následků sucha pak do budoucna musíme zcela změnit způsob hospodaření s dešťovou vodou, upozornil Barák. „Spadlé srážky jsou v naprosté většině případů odváděny buď přímo oddílnou kanalizací do vodních útvarů či jednotnou kanalizací na místní čistírnu odpadních vod a následně do vodotečí. Tento způsob hospodaření s dešťovou vodou je dlouhodobě neudržitelný, neboť přispívá k rychlému odvádění srážek mimo území České republiky a v případě menších vodních toků tak dochází k pravidelným hydraulickým stresům, které poškozují koryta řek a vodní společenstva. Z těchto důvodů je nutné více využívat retenci a zasakování dešťových vod přímo v místě jejich dopadu. Pokud jsou srážkové vody odváděny kanalizací pro veřejnou potřebu, podléhají obecně zpoplatnění, a to ve výši stočného, které je platné v příslušné lokalitě,“ zdůraznil Barák.

Za subjekty nemající povinnost dle zákona o vodovodech a kanalizacích platit za odvádění srážkových vod (vlastníci dálnic, silnic, místních a účelových komunikací veřejně přístupných, ploch drah celostátních a regionálních, ploch nemovitostí určených k trvalému bydlení a domácností) ovšem platí v konečném důsledku poplatky za čištění dešťových vod občané a podnikatelé napojení kanalizací na čistírny odpadních vod v cenách stočného, přestože žádné srážkové vody do kanalizace nevypouštějí nebo dokonce v případě podnikatelů za srážkové vody platí.

Bilančně je objem čištěné odpadní vody v České republice dvakrát vyšší než objem fakturovaného stočného a spotřebitelé tak platí za jiné znečišťovatele. Odstranění výjimek umožní změnu chování zpoplatněných subjektů, které přikročí k výstavbě retenčních nádrží a vsakovacích míst, s budováním oddílné kanalizace. Dešťové vody poté neskončí na čistírnách odpadních vod a dojde sekundárně i k posílení zdrojů vody.

„Mezi hlavní opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha tak jednoznačně patří rekonstrukce, budování a propojování páteřních vodohospodářských soustav, užší ekonomicko-technická spolupráce jednotlivých společností vlastníků a provozovatelů vodohospodářské infrastruktury a změna hospodaření s dešťovou vodou, kterou díky řadě výjimek ze zpoplatnění odvádíme z ČR, aniž bychom z ní měli jakýkoliv užitek,“ uzavírá Vlasák.

Více na www.sovak.cz, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Prevence povodní, voda v krajině, Vodovody a kanalizace