Z naší krajiny mizí mnoho druhů ptáků

19. ledna 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

vrány - ptáci strom - IMG_2471

Ornitologové i laičtí pozorovatelé přírody si v poslední době čím dál více všímají úbytku dříve obvyklých druhů ptáků. Problém rozebírá v obsáhlém rozhovoru s představiteli České společnosti ornitologické (ČSO) v měsíčníku Selská revue Josef Duben.

Zkusme si vybavit jaro mezi ohromnými postsocialistickými lány. Ano, ještě tak lze zaslechnout skřivana, který jakžtakž stihne vyvést mláďata, než je něčím postříkán či pohnojen. A pak je celé léto ticho, jen po obloze nad vyprahlou kulturní stepí přelétne nějaké káně či hejno holubů. Kde je mez, ze které by se ozval v podvečeru bažant? O koroptvi ani nemluvě. Kde je šípková růže, na které by mohl číhat ťuhýk, kde osamělý dub, z jehož koruny by zakukala kukačka?

Ale tyto problémy netrápí jen nás, obdobně to vnímají i v ostatních evropských zemích. Už se objevují první snahy o nápravu, o ochranu polního ptactva, ale i ostatních polních živočichů. Evropská komise formulovala i speciální směrnici o ptácích. Koho se na všechny tyto věci zeptat? Mezi nejpovolanější patří Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO a jeho kolega Václav Zámečník, zemědělský specialista ČSO.

Zdeněk Vermouzek: Asi nikdo nezapochybuje, že do krajiny ptactvo patří, to větší jako čáp či menší jako sýkory či vrabci nebo sedmihlásek. Možná si to nejvíce uvědomí rodiče, když čtou dětem z obrázkových knížek, a najednou v přírodě ty ptáčky nevidět. Čím jsou ale ptáci člověku prospěšní, kromě estetických důvodů? Ještě nedávno se dělili na užitečné a neužitečné. Samotná otázka na prospěšnost ale není nejvhodnější. Ptáci ani jiné složky přírody nemusejí přece přinášet okamžitý užitek, tím méně ekonomický. Živá příroda okolo nás je hodnotou sama o sobě, bez zdravé přírody nemohou žít zdraví lidé – fyzicky ani duševně.

Václav Zámečník: Ono je to dáno částečně i generačně, pohled na přírodu se přece jen posunul. V poslední době se klade větší důraz na udržitelnost a stabilitu v přírodě a právě dravci a sovy jako vrcholoví predátoři v tomto konceptu mají nezastupitelnou roli. Jsou na své potravě přímo závislí, a pokud je jí nedostatek, promítne se to i do jejich rozmnožovací strategie – snáší menší počet vajíček, hnízdí jen jednou ročně, nebo třeba nezahnízdí vůbec, a v některých případech opravdu velkého nedostatku potravy mohou dospělí ptáci i uhynout. Navíc věřím, že i myslivci dokážou ocenit letecké a lovecké schopnosti dravců nebo sov a že pohled na ně patří mezi vrcholné zážitky, které si z přírody odnášejí. U rybníkářů je situace přece jen trochu jiná. Na rozdíl od myslivců je jejich činnost čistě hospodářská a kormoráni nebo volavky tak vlastně neloví ryby, ale obrazně řečeno fotbalovou terminologií „kapříky“. Je přirozené, že hospodářská činnost v přírodě musí počítat i s těmito přirozenými ztrátami, ale celý byznys je nastavený tak, aby to bylo pro rybáře co nejefektivnější, a tím se to usnadňuje i kormoránům.

Celý článek s názvem „O pěti penězích v polích“ si můžete přečíst na: http://www.agris.cz/clanek/194938

Zdroj: Selská revue, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě