V Národním parku Šumava končí výtěr mníka jednovousého

14. ledna 2014 | Rubrika: Prevence povodní, voda v krajině , Rybářství a rybníkářství

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Stovky tisíc oplozených jiker vážné ohrožených mníků jednovousých (Lota lota) se letos dostanou do šumavských řek díky pracovníkům rybí líhně Správy NP a CHKO Šumava na Borových Ladách. Informoval o tom mluvčí NP Šumava Pavel Pechoušek.

Dospělosti se ale dožije několik tisícovek. To je ale ještě dlouhá cesta. Teď na Šumavě teprve končí výtěr mníka jednovousého. Jediná treskovitá ryba, která se vyskytuje v našich vodách je u nás vážně ohrožená.

„Jeden kilogram jikernaček mníka jednovousého má 600 až 800 tisíc jiker, které použijeme k odchovu. Momentálně máme 8 milionů oplozených jiker, u kterých začíná období inkubace,“ popisuje Josef Šperl, vedoucí rybí líhně v Borových Ladách. Do šumavských řek se tak dostane další generace mníka jednovousého. Populace v šumavských řekách čítá několik tisíc ryb.

Správci rybí líhně zachytí jikry do hustých sítí a potom je vloží do speciálních lahví, kterými protéká voda z potoka. „V půlce března se vylíhne plůdek, který vysadíme do šumavských vod a potoků. Tím chceme jejich počet na Šumavě neustále navyšovat. Od doby, kdy mníka na Šumavě vysazujeme, se jeho počet minimálně zdvojnásobil,“ doplňuje Šperl.

Rybí líheň Správy Národního parku Šumava v Borových Ladách, která je nejvýše položenou líhní u nás, se odchovem mníka jednovousého jako jedna z mála zabývá. „Rybí líheň, kterou úspěšně provozujeme již řadu let je ukázkovým projektem jak skloubit praktickou ochranu přírody s výchovou a vzdělávání veřejnosti. V objektu rybí líhně pořádáme ročně stovky exkurzí. Líheň představuje typický aktivní přístup k ochraně šumavské přírody, kdy jen pasivně nepřihlížíme, ale aktivně pracujeme na zlepšení rybí obsádky šumavských řek. Těm navíc pomáháme revitalizací dříve nevhodně narovnaných vodotečí a tím nadále zlepšujeme podmínky pro existenci rybí obsádky,“ uvádí Jiří Mánek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava.

Mník jednovousý vyhledává úseky s dobře prokysličenou a čistou vodou. „Čím mají mníci studenější vodu, tím je to pro ně lepší. Tím jsou aktivnější,“ popisuje Josef Šperl. „Přítomnost mníka jednovousého v řece je velice žádoucí, protože pomáhá ostatním druhům ryb v řekách. Chová se zde stejně jako liška v lese,“ řekl Šperl.

Na území Národního parku Šumava jsou čtyři rybářské revíry – Řasnice, Teplá a Studená Vltava a Křemelná, což představuje zhruba 35 kilometrů řek, kde se dá lovit. Podle zarybňovacího plánu, který stanovilo Ministerstvo životního prostředí ČR, musí správci parku do těchto řek vypouštět pstruha potočního, lipana podhorního, mníka jednovousého a střevli potoční, což jsou ryby, které do šumavských řek patří a je třeba najít dřívější rovnovážný stav, který člověk narušil v minulých letech.

V řekách na území Národního parku Šumava má lov ryb zvláštní pravidla. Rybáři tu chytají metodou „chyť a pusť“ a na háčky bez protihrotu. „Rybáři si mohou odnést pouze ryby, které do vod na území parku nepatří, třeba pstruh duhový, nebo dravé ryby, jako je štika, bolen nebo okoun,“ popisuje Pavel Pechoušek. Pstruhy i lipany musí rybáři vrátit zpět do řeky. Pracovníci Správy NP a CHKO Šumava vysazují původní druhy do „svých“ řek a potoků už více než 15 let. Od té doby v některých místech vzrostl počet ryb až pětinásobně.

Naše voda, foto: Pavel Pechoušek NP Šumava

Související rubriky: Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství