Na Šumavě přestávají usychat stromy

20. února 2013 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Statistiky a kauzy

Šumava-Vydra-P5131789

Čerstvé vyhodnocené letecké snímky lesů Národního parku Šumava (NP) ukazují, že v loňském roce v NP Šumava odeschlo díky kůrovci pouze 165 hektarů lesa. Informoval o tom mluvčí NP Pavel Pechoušek.

V minulosti tomu ale bylo jinak. V letech 2009 až 2011 padlo za oběť kůrovci území jen o trochu menší, než jaké zabírá katastr města Prachatice (3890 hektarů), nebo oblast podobně veliká, kterou by zabralo 40 pražských Stromovek. V bezzásahových zónách se každý rok jednalo o území velké zhruba 1000 až 1200 hektarů. Celkem 3862 hektarů. Od roku 2007, kdy se kůrovec nekontrolovatelně množil v bezzásahových oblastech, pak jeho žíru podlehly téměř všechny dospělé smrkové porosty.

„Letecké snímky nám každoročně ukazují reálný stav lesů Národního parku Šumava. Výsledky leteckého snímkování slouží jako přesný podklad pro další práci lesníkům a odborníkům ze Správy NP a CHKO Šumava. Výsledky se používají i jako vstup pro zpracování důležité prognózy budoucího vývoje kůrovce v šumavských lesích. Ale také nám umožňují objektivně informovat veřejnost o kůrovcové situaci a stavu lesa v národním parku,“uvádí Jiří Mánek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava.

V letech 2007–2010 se veřejnosti tyto údaje utajovaly. V té době kůrovec nerušeně každý rok zahubil dospělé smrky na ploše až 1200 hektarů ročně, přičemž veřejnost byla informována o tom, že je kůrovec pod kontrolou. Výsledkem tohoto přístupu je také to, že v bezzásahových oblastech již kůrovec nemá prostor se množit, protože téměř veškerý pro něho atraktivní smrk zahubil. To také znamená, že ubylo zdroje pro jeho další (ne)kontrolované rozmnožování. Úbytek kůrovce v bezzásahových oblastech sebou přináší i pozitiva – snižuje se nutnost kácet napadené stromy v oblastech zásahových.

V roce 2009 bylo přitom tzv. ekologickým vedením Správy NP pokáceno 300 tisíc kubíků, v roce 2010 dosáhl ředitel František Krejčí smutného rekordu 350 tisíc pokácených kubíků, v roce 2011 již za ředitele Jana Stráského bylo na území parku asanováno o třetinu méně stromů, nežv roce 2010, konkrétně 240 tisíc kubíků. V roce 2012 správa parku pokácela jen 75 tisíc kubíků kůrovcem napadených smrků.

„ V roce 2013 pokácíme nejméně stromů za posledních 7 let. Je to jasný vzkaz těm, kteří matou veřejnost tím, že v Národním parku Šumava je prostor pro dřevařské firmy a těžbu dřeva. Situace je taková, že v bezzásahových oblastech kůrovec usmrtil téměř všechny stromy, které mohl. V zásahových oblastech již byly kůrovcem napadené stromy vykáceny a tím postup kůrovce zastaven,“ popisuje smutný konec kalamity Pechoušek. „Podle zdigitalizovaných výsledků posledního leteckého snímkování narostla plocha suchého stromového patra za období mezi zářím 2011 a zářím 2012 pouze o 17 procent toho, co odeschlo za stejné období loňského roku,“ uvádí Pavel Němčák, referent oddělení geografických informačních systémů Správy NP a CHKO Šumava.

„V období od září 2009 do září 2010 vzrostla plocha suchého lesa o téměř 1200 hektarů, od září 2010 až do září 2011 se plocha suchého horního stromového patra zvětšila o 954 hektarů, v posledním sledovaném roce (září 2011 – září 2012) to bylo už jen na ploše 165 hektarů, přičemž nejvíc to bylo na Modravsku a Srňsku,“ vypočítává Němčák.

Letecké snímky ukázaly ještě na další důležitý fakt –  výrazný pokles vytěžených ploch (holin). Plocha smrků, které byly napadeny kůrovcem a následně pokáceny z důvodu zamezení jeho dalšímu šíření, byla v uplynulém období (září 2011 – září 2012) 149 hektarů. Je to nejmenší meziroční nárůst plochy pokácených lesů za posledních 6 let. Přičemž v roce 2010 vzniklo 1028 hektarů holin a v roce 2011 to bylo 652 hektarů. Pro ilustraci – Václavské náměstí v Praze má asi 4 hektary, Národní přírodní rezervace Boubínský prales má dnes 440 hektarů, Masarykův závodní okruh v Brně má 173 hektarů.

„Z toho vyplývá, že nám nejenom uschlo o 83 procent lesa méně než loni, ale také jsme udělali nejmenší holiny za posledních 6 let. V období září 2011 a září 2012 se vytěžilo o 77 procent méně kůrovcového dřeva než v předchozím období.  Zároveň jsme mnohem méně využívali harvestorové technologie. V roce 2011 harvestory zpracovaly téměř 30 procent stromů, zatímco v roce 2012 to bylo pouhých 7 procent z celkové těžby. Navíc do budoucnosti chceme při přibližování dřeva nahradit těžkou techniku chladnokrevnými koňmi. Na rozdíl od let předchozích o šetrnosti k přírodě pouze nehovoříme, ale konáme,“ uvádí Jiří Mánek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava.

Kůrovcová kalamita je tedy u svého konce. Historie šumavských lesů takovou nepamatuje. Před 19. stoletím nikdy nebylo na Šumavě tolik smrkových monokultur jako dnes (zastoupení smrku z přirozených cca 50% vzrostlo na více než 80%). Kůrovcová kalamita, o které píše Karel Klostermann z konce 19. století, byla, podle počtu kůrovcem napadených stromů o celou třetinu menší, než ta současná. Za Klostermanna na území odpovídající dnešnímu Národnímu parku Šumava podle dohledatelných statistik usmrtil kůrovec 2 miliony stromů za období 12 let. Zatímco při té poslední – ideologií zapříčiněné – kalamitě kůrovec na území Národního parku Šumava usmrtil 3 miliony stromů a za období pouhých 5 let. (Do těchto údajů se započítávají pouze stromy napadené kůrovcem, nejedná se o větrné polomy).

Naše voda

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Statistiky a kauzy