Na sucho s důmyslem

7. května 2014 | Rubrika: Podnikání s vodou a zákony , Prevence povodní, voda v krajině

IMG_7403 sucho

Na situaci v Jihomoravském kraji, který ze všech regionů v ČR trpí nejvíce nedostatkem vody  opakovaně upozorňuje stávající viceprezident Agrární komory ČR Václav Hlaváček. Naposledy tak učinil v následujícím rozhovoru pro týdeník Zemědělec.

* Je skutečně na místě hovořit o suchu v době, kdy sem tam přece jen sprchne?

Myslím si, že je třeba si uvědomit realitu. Od podzimu loňského roku na území ČR žádné citelnější srážky nebyly. Co je ale ještě horší, chyběla sněhová pokrývka, která je základem vláhové jistoty pro zemědělství a jeho produkci. Na území jižní Moravy nebyla souvislá pokrývka ani jeden den, je to nejsušší zima, co pamatuji, a také nejteplejší. Změnily se poměry vláhové kapacity v půdě, která je do horizontu jednoho metru vyschlá. Jsme pod 50 % její kapacity, a to bude mít závažné důsledky pro vegetaci.

 * Kterých plodin se tato skutečnost podle vašeho názoru nejvíc dotkne?

Nejhorší vliv to má na jařiny, zejména na ječmen jarní, to je vidět na porostech, celá řada z nich není zapojena, zemědělci vědí, že přijde doba, kdy je budou zaorávat. Je čtrnáct dní zasetá slunečnice, na polích není ale vidět jediná rostlina, špatně vzchází cukrovka, a když se podíváte na ozimy, jako je pšenice, redukuje odnože a zůstávají dvě hlavní stébla. Rostlina prochází vláhovým, ale i teplotním šokem. Řepka nevětvila a vykvetla o měsíc dříve a v určitých částech republiky je ve fázi dokvétání, výnos tak nutně bude hluboce pod průměrem.

* Dají se přece jen dopady sucha, o nichž hovoříte, nějak zmírnit a v oblastech, kde je to citelné, nastavit určitý režim, jak citlivě zacházet se zbývající vodou v půdě?

Jihomoravský kraj je oblast nejvíc postižená suchem, je to nejen nyní, ale jde o dlouho trvající trend. Kdo sleduje blíže činnost Regionální agrární komory Jihomoravského kraje, ví, že jen neskuhráme, ale něco děláme. Mimo jiné jsme podpořili výzkumný úkol Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR a Mendelovy univerzity v Brně. Vstupní data jsou poskytována smluvním partnerem, Českým hydrometeorologickým ústavem (ČHMU). Monitor sucha představuje nástroj, který v sobě kombinuje výsledky pozemních měření, dynamický model vodní bilance a metody dálkového průzkumu země. Co do kvality a rozsahu vstupních dat použitých metod pro vstupní rozlišení a co do způsobu ověřování celého systému se jedná o novou kapitolu v monitoringu sucha na území České republiky. Výsledné mapové produkty zahrnují zejména mapy intenzity sucha v celé hloubce půdního profilu doplněné o intenzitu sucha ve vrstvě nula až 40 cm a 40,1 až 100 cm. K dispozici je i mapa relativního obsahu vody v půdním profilu. Mapové podklady jsou doplněny krátkým komentářem. Důležitou roli při posouzení dopadů případné epizody sucha na vegetaci hrají databáze družicových dat z družic Aqua a Terra. Tento výzkumný úkol trvá více než deset let. V současné chvíli, kdy existuje první a provozně ověřená verze monitorovacího systému a jsou dokončovány moduly pro kvantifikaci dopadů sucha na vegetaci, jsme se dohodli na Mendelově univerzitě s realizátory tohoto výzkumu na zahájení konzultací s potenciálními uživateli systému. Cílem je do konce roku 2014 připravit systém na rutinní provoz, ale také plně využít praktický potenciál celého systému. Výsledky výzkumu již dnes využívá Rakousko.

* Jaká je konkrétní realizace těchto výsledků výzkumu?

Nové vedení Agrární komory ČR se chce závažnou situací s nedostatkem vody v některých lokalitách České republiky cíleně zabývat. V těchto dnech jsme vše projednali na představenstvu Agrární komory ČR, informujeme na jednáních jednotlivých krajských agrárních komor a podáme podrobnější výklad na zasedání sněmoven agrární komory dne 11. června ve Žďáru nad Sázavou. Na Mendelově univerzitě v Brně jsme se dohodli na tom, že je třeba zapojit uživatele, aby se ověřovaly výstupy monitoringu v jednotlivých katastrech. Důrazně chceme i upozorňovat vládu na její programové prohlášení, kde jedna část je věnována soběstačnosti v potravinách, která je ohrožena extrémy počasí, zejména častým opakováním nedostatku vody v průběhu vegetačního období. Zatím se tento problém jen prohlubuje a my tomu už dál nechceme jen přihlížet.

* Doposud jste se vyjadřoval k vláhovým poměrům z pozice monitoringu. Co nová vymezení i v méně příznivých oblastech (LFA)?

Vláda se chová tak, jako by se nic nedělo, nechápu proč se brání novému vymezení oblastí s trvalým přírodním omezením. Evropská komise umožňuje členským zemím Evropské unie v novém rozpočtovém období 2014 až 2020 na základě nařízení Evropského parlamentu a rady č. 1305/2013 členským zemím provést redefinici nového vymezení v oblasti LFA. Stát má možnost podle článku 32 (vymezení oblastí s přírodními a jinými zvláštními omezeními) odstavce 1b a c a odstavce 2b tohoto nařízení zařadit do těchto oblastí části území se zvláštními omezeními (extrémní svažitost, vodní eroze, degradace ornice, nedostatek využitelných srážek, zvyšující se průměrné teploty a podobně). Pro mne je zcela nepochopitelná skutečnost, když si vláda dá do svého prohlášení zajištění soběstačnosti, že pro to nic nedělá. A to zejména s ohledem na tyto nové skutečnosti, kdy se nesměrují dotace na podporu produkce, a to do míst, kde je ohrožena stabilizace produkce extrémním počasím, jakým je právě sucho nebo vysoké teploty.

* Co závlahy, budování rybníčků, meliorace, to se dnes spíš podceňuje, nemám pravdu?

Uvedu příklad. Na území okresů Břeclav a Hodonín zajišťuje dodávku závlahové vody společnost Via Aqua s. r. o. se sídlem ve Velkých Bílovicích, obhospodařuje dvě závlahové soustavy. Jedna závlahová soustava je na místech Podivín-Lužice, druhá Brod-Bulhary a Valtice, celkem je pokryto šest tisíc hektarů a závlaha se používá pro zeleninu, brambory, sady a vinice. Stát se chová tak, že majetek, který má ve správě, pronajal této společnosti za úhradu, fakturuje jim pronájem, elektrickou energii a vše, co s touto činností souvisí. Tím dochází ke zdražení odběru závlahové vody a zemědělci odchází od tohoto předraženého systému. Jejich ekonomika neunese jednoduše tyto zvýšené výdaje. Stát by měl ročně dávat dva až tři miliony korun na provozuschopnost této soustavy.

* V řadě zemí, které jsem navštívila, a to i u protinožců, si tyto strategické zásahy do dění v přírodě reguluje stát a ví proč. Co doporučujete naší zemi?

Stát by měl obhospodařovat strategické záležitosti, především zemědělství a vodní hospodářství. V krajině by se měla generovat potřeba kapacity vodních nádrží, a ty propojit, aby se mohla voda přečerpávat tam, kde chybí. Došlo by tak ke zmírnění nedostatku vody v některých oblastech, vyrovnané vodní bilanci, a tím by ve svém důsledku byla zajištěna i stabilizace pracovních míst. Především jde ale o možnost zajistit úrodu plodin v místech, kde dřív s jejich produkcí nebyl problém a kde lze tuto změnu k lepšímu opět nastartovat. Jde nám o kulturní krajinu se vším všudy.

* Hovořil jste o šesti tisících hektarech pod závlahou, kolik to bylo dřív?

Závlaha na šesti tisících hektarech, to jsou dva okresy, kde před rokem 1989 bylo řádově kolem 40 tisíc hektarů takto ošetřováno. Nejvíc na tento nezájem státu doplatilo Znojemsko. Tím, že se udělala chybná privatizace a nezabezpečila se údržba a provozuschopnost závlahových zařízení, došlo k jejich rozkradení. Jen část zařízení využívají sousedé v Rakousku. Tamní zemědělci u nás po roce 1990 skoupili dostupná závlahová zařízení a celé systémy, a tak kdo dnes jede po Rakousku, vidí, jak tam závlahy fungují. Navíc, když se o jejich „napájení“ víc zajímáte, zjistíte, že voda je z České republiky a jde „podávačkami“ z osmdesátých let pěkně na pole tamních farmářů.

* My jsme se nerozumně zbavovali těchto zařízení, chytří sousedé levně nakoupili a problém s vodou minimalizovali. Nejde ale jen o systémy z období před rokem 1990, tady se promyšleně budovaly rybníky a meliorace, na vysoké škole to byl jeden z nejdůležitějších oborů.

Naprosto souhlasím. Už v době panování Marie Terezie se tady problematice vody věnovala obrovská pozornost. Nejde proto jen o meliorační trubky, zavodňovací a zadržovací kanály a s tím spojenou celou soustavu technických opatření. Historicky se v době zmiňované panovnice vybudovalo jednoduché a vysoce funkční vodohospodářské zařízení, které se precizně udržovalo a modernizovalo, dnes tento národohospodářský přístup k hospodaření s vláhou postrádám. Ministr zemědělství Marian Jurečka k tomu nedávno v rozhovoru pro deník Právo řekl, že je sice pár okresů, kde deficit srážek evidentně je, ale zatím v globálu, jestli bude brzy pršet, mohlo by to být dobré.

* Ministr ale zároveň dal ve zmiňovaném rozhovoru určitý příslib. Dovolím si citovat: „Kdyby bylo opravdu velké sucho, museli bychom hledat způsob, jak ho zemědělcům pomoci překonat. Ale jsem pro dlouhodobá řešení. Musíme začít u drobných pozemkových úprav v katastrech, u toho, jaké se používají technologie. Také musíme lépe vyřešit vodohospodářskou infrastrukturu a přemýšlet o výstavbě vodních děl a o závlahách v určitých lokalitách.“ Máte i vy nějaká další řešení?

Je jich řada a s tím souvisí i dlouhodobý výzkumný úkol na Mendelově univerzitě. Velmi nutná je především změna struktury osevních postupů. Zemědělec totiž dnes nutně pěstuje jen to, co ví, že dobře prodá, a to jsou kukuřice, ozimá pšenice a řepka. Z polí tak skoro zmizely speciální plodiny, například zelenina, a ovoce, snižují se nadále plochy brambor, množitelské výměry, léčivé rostliny, téměř neexistuje len, konopí a další plodiny. Jejich produkce dávala náplň zpracovatelskému průmyslu a byla pestřejší i nabídka pracovních míst. Další potřebu vidím v případě zavedení plošného monitoringu s prognózou a signalizací. Pak jsou to technická zařízení, vodní nádrže se soustavou vodních děl, která by zajistila dostatečnou kapacitu vody v krajině. Zmíním ale i komplexní systém pojištění úrody.

* A co plodiny s hluboko posazeným kořenovým systémem, který dokáže vláhu úsporně využívat. I k tomu slouží genetika a výzkumy s ní spojené.

Děkuji za připomenutí, to je velmi důležitý moment. Země G-20 pracují na mezinárodní pšeničné iniciativě, jejímž hlavním cílem je mimo jiné vyšlechtit nové genotypy pěstovaných odrůd ozimé pšenice s cílem zajištění zvýšené tolerance vůči vodě. Do tohoto výzkumného úkolu angažovaly USA ředitele z Ústavu experimentální botaniky v Olomouci prof. Ing. Jaroslava Doležala, DrSc. Jde o mezinárodní tým, který je zodpovědný za úsek šlechtění.. Přímo se tak šlechtí nové genotypy plodin s robustním kořenovým systémem a novou genetickou výbavou s vyšší tolerancí k hospodaření s vodou. Bohužel, ale opět musím konstatovat, že stát nevyužívá vědecký potenciál tohoto pracoviště pro získávání našich nových genotypů pěstovaných plodin.

* Zmínil jste i monitoring a státní zakázku. Kdo by to konkrétně měl v České republice dělat? V USA jsme na federálním ministerstvu zemědělství ve Washingtonu před třemi roky měli možnost hovořit s konkrétní osobou, jíž je Bryan Purcell, a ten s několika odborníky plní na sto a více procent tuto státní zakázku monitoringu. Farmáři dopředu nejméně rok znají potřebné prognózy, vědí vše o zásobách vody, mají přesné odhady úrody a s tím spojené zpeněžení.

Ani u nás by neměl být větší problém nastavení takového monitoringu, jen by příslušné instituce, jako jsou Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Hydrometeorologický ústav spolu s Ústavem meliorací a ochrany, měly víc spolupracovat, a tím i eliminovat dopady na produkci, ne aby stát kladl překážky a přetrvávala roztříštěnost při vydávání jednotlivých zpráv. Stát by měl bezúplatným způsobem poskytovat komfortní monitoring, prognózu a signalizaci. Vše je možné řešit s efektem. O to nyní Agrární komoře ČR půjde především.

Zdroj: Zemědělec, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

Související rubriky: Podnikání s vodou a zákony, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace