Na barel ropy z ropných písků se spotřebuje až sedm barelů vody

17. ledna 2016 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

těžební věže - shutterstock

S ubývajícími zásoby fosilních paliv se postupně přechází na takzvané nekonvenční fosilní paliva, z nichž globálně nejvýznamnější jsou bezesporu ropné písky. Jak ale připomíná ekologický server memza.cz., jejichž těžba ničí nenávratně místní zdroje vody.

Světové ekologické organizace považují za nejdestruktivnější těžbu ropných písků v kanadské Albertě, kde se rozkládají boreální lesy. Jde o největší industriální projekt na planetě, který se dotýká území většího než Česká a Slovenská republika dohromady. Má nevídané ekologické důsledky včetně negativních dopadů na život původních národů. Kanada má hned po Saúdské Arábii největší těžitelné zásoby ropy na světě a s jejich čerpáním pozvolna začala už od poloviny devadesátých let. V současné době je největším dodavatelem Spojených států, čímž v posledním desetiletí předběhla Mexiko a Saúdskou Arábii. Kanada denně vytěží 1,3 milionu barelů ropy, přičemž předpokládá zvýšení na 3—5 milionů barelů do roku 2030.

Ropné písky leží v různé hloubce zemské kůry, podle čehož pak těžaři volí způsob, jak je získat. Povrchová těžba trochu připomíná severočeskou hnědouhelnou pánev: odlesněním povrchu prakticky zanikají místní ekosystémy, to znamená především boreální lesy a rašelinné mokřady. Elektrická rypadla dolují zeminu do hloubky několika desítek metrů a obří trucky ji převážejí k průmyslovému zpracování. Ze dvou až čtyř tun zeminy těžaři získají barel ropy. Zhruba 80 % ropných písků se však nachází hluboko pod zemí. K jejich těžbě je zapotřebí vysokotlaké injektáže. Tato metoda spotřebuje dvakrát více vody a energie než povrchová těžba. Těžba ropných písků uvolňuje třikrát až pětkrát více oxidu uhličitého než konvenční těžba. Do znečištění je ovšem nutné počítat nejen emise z energie potřebné pro těžbu v otevřených dolech a spalování zemního plynu pro ohřev vody pro vysokotlakou injektáž, ale také úniky do atmosféry při destrukci přirozených ekosystémů, které fungují jako zásobárna uhlíku.

Nadměrné čerpání vody ovlivňuje životní prostředí především na regionální úrovni. Pro každý barel ropy je potřeba 3-7 barelů vody. Z řeky Athabasca, hlavního zdroje, těžaři ročně odpumpují 539 milionů m3 vody, přičemž jen pouhých 5—10 % se vrací zpátky, protože má dostatečnou čistotu. Už dnes vykazuje tento říční ekosystém známky stresu. A jen pro srovnání: Toronto s 2,5 miliony obyvatel ročně spotřebuje asi 450 milionů m3 vody. Těžba za sebou navíc nechává velká toxická jezera tvořená pískem, jílem, bahnem a jedovatými látkami. V roce 2011 zabírala plochu 130 km2. Tím, že leží blízko řeky Athabasca, ohrožují nejen ji, ale také ekosystémy nacházející se po proudu. Už v roce 2008 se v reportech kanadské ekologické organizace Environmental Defence objevily informace o průsacích milionů litrů kontaminované vody do okolí.

Původní boreální lesy padají nejen kvůli samotné těžbě, ale také kvůli infrastruktuře. Ta zároveň tajgu rozděluje na menší celky, což nevyhovuje už tak klesající populaci sobů karibu. Seismologická činnost vyvolaná těžbou způsobuje další odlesnění. V blízkosti dolů se nacházejí tři chráněné oblasti: Wood Buffalo National Park, Clearwater River Provincial Park a Meadow Lake Provincial Park, které mohou být ohroženy kontaminací toxických látek. Leží totiž po proudu zdejších řek.

Devastací tajgy těžbou ropných písků však přicházejí zkrátka rovněž práva původních národů, které v kanadském státě Alberta žijí. Smlouvy podepsané v 19. století totiž indiánům zaručovaly „právo vykonávat jejich obvyklé činnosti jako lov, užívání pastí a rybaření“. Jenže řada domorodců cítí, že jim těžaři tohle právo vzali. Rybáři a lovci stále častěji nacházejí nádory v rybách a lovné zvěři, ovšem vzrůstá i výskyt rakoviny a nemocí spojených s imunitou v komunitách původních obyvatel. To potvrdila i studie Alberta Health Services, která zkoumala oblast ve Fort Chipwyan na břehu jezera Athabasca, ležícího daleko po proudu od mnohých ropných dolů. Analýzy potvrdily rizikové koncentrace jedovatých látek ve vodách, sedimentech i rybách. Nejnebezpečnější je výskyt arsenu, polycyklických aromatických uhlovodíků a rtuti, které mohou způsobovat rakovinu, poškození jater, selhání ledvin nebo třeba nervové poruchy a poruchy kognitivních funkcí.

Někteří kmenoví vůdci sice s ropnými společnostmi podepsali několik dohod, ovšem v mnoha komunitách převažuje názor, že jsou jejich práva obcházena. Z dohod mají podle nich prospěch pouze někteří, pro původní komunity jako celek jsou však nevýhodné. I Rada pro lidská práva Spojených národů v roce 2008 dala za pravdu indiánům: expanze těžby ropných písků probíhá bez jejich souhlasu, a přitom se bezprostředně dotýká jejich zdraví, způsobu obživy i prostředí, které po staletí obývají.

V Albertě se na těžbě ropných písků podílý téměř všechny větší ropné společnosti. Jejich seznam čítá 46 položek, mezi nimiž nechybí firmy jako Shell, British Petroleum (BP), Chevron, Exxon Mobil, Total, ale i domácí magnáti Suncore Energy, Syncrude, Imperial Oil a Petro Canada. Těžba ropných písků vyžaduje vysoké investiční náklady do infrastruktury, podstatně vyšší než při běžné těžbě. To je jeden z důvodů, proč je v současnosti útlum rozvoje těžby těchto fosilních paliv. Zatímco v období drahé ropy byl rozvoj těžby na vrcholu, při dnešních cenách ropy okolo 40 dolarů za barel (dnes již pod 30 dolarů – pozn.red.) se postupně uvažuje o uzavření některých projektů z důvodu nerentability provozu. Takže levná ropa může být znamením záchrany kanadské přírody

Zdroj: www.memza.cz, foto shutterstock

 

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Podnikání s vodou a zákony, Prevence povodní, voda v krajině