U Mšena vznikla unikátní naučná stezka o vodě a vodohospodářství

Aktualizováno 29. srpna 2014 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

stezka

Ve městě Mšeno na Mělnicku vznikla na konci prázdnin naučná stezka, která seznamuje s koloběhem vody na Mšensku a Kokořínsku. Novinka nazvaná „Voda – zlato zdejšího kraje“ provede okolím města, seznámí s více než devadesáti letým vodojemem i celým vodárenským systémem a dalšími zajímavostmi vztahující se k vodě, uvedla mluvčí Středočeských vodáren Lenka Kozlová.

Trasa naučné stezky vede po místních turistických trasách. Součástí stezky je i devět infotabulí. První vycházka se po nové stezce, která je 10 kilometru dlouhá, uskutečnila 28. srpna 2014. Projekt za více než šedesát tisíc korun vznikl za podporyměsta Mšena, společností Vodárny Kladno – Mělník, a.s. (VKM) a Středočeské vodárny, a.s.(SVAS).

„Realizace naučné stezky je výsledkem dobré spolupráce mezi městem a vodárenskými společnostmi,“ řekl starosta Mšena Martin Mach. „Naučnou stezkou chceme ukázat, jaké úsilí naši předci museli vynaložit, aby se vybudoval vodárenský systém, který ve 30. letech 20. století byl největší v Evropě a slouží do současnosti. Problémy, které máme dnes ve vodárenství, měli již naši předchůdci,“ uvedl Jakub Hanzl, ředitel SVAS. Podle Jaroslava Černého ze společností Vodárny Kladno – Mělník je význam stezky v tom, že ukazuje důležitost vodárenství, které je jinak vnímáno jako okrajové a některých případech opomíjené odvětví.

Mšensko má poutavou historii týkající se vzniku Mšenského skupinového vodovodu. Kromě vodovodního systému, který se začal budovat v roce 1922, naučná stezka povede nejen k městským lázním, místním rybníkům a studánkám, ale i k mokřadům v okolí potoka Pšovka, jímacímu území Stříbrník a k bývalému Boudeckému mlýnu. Posledními zastávkami je čistírna odpadních vod a Hlovecká studánka.

Pár zajímavostí ze stezky:

Městské lázně Mšeno

Většina obyvatel městečka Mšena si nemohla dovolit zavedení vody do svých domovů (zvláště pro koupání), vznikla zde potřeba vytvoření městských lázní, do kterých by se bylo možné chodit koupat. Ve 30. letech minulého století tehdejší měšťané nechali postavit lázně s malými kabinkami, kde byla vždy umístěna jedna vana, pro občany města, kteří se sem chodili vykoupat, protože koupelnu mělo jen pár rodin ve městě. Teplá voda byla do kabinek dodávána z dvou velkých nádrží, které byly umístěny na střeše lázní, a ohřev vody v těchto nádržích zajišťovalo slunce.

 

Jímací území Stříbrník (u Vojtěchova)

O toto jímací území mělo zájem hlavní město Praha, která již ve 30. letech 20. století hledala další zdroje pitné vody v oblasti Kokořínska. Mezi zástupci hl. města Prahy a města Mšena s okolními obcemi začíná „boj“ o zdroje. Mšenští velmi aktivně bojuje proti projektu, vydávají letáky v českém i německém jazyce, v denním tisku uveřejňuje velmi obsáhlé články, uskutečňují se přednášky. Probíhají někdy i vyhrocená jednání na nejrůznějších úrovních.

Začíná i boj v tisku. Praha také pozvala do kraje novináře všech denních listů a svým způsobem je informovala, aby čtenářům se v novinách dostalo článků Praze příznivých. Proto Mšenští učinila totéž a novináře při jich zájezdu do Mšena pohostila (k tomuto účelu nezištně obětoval p. Vonostránský z Vel. Újezda vykrmené vepře), čímž počin Prahy byl paralyzován již v zárodku. Až v roce 1936 na počátku léta přicházejí informace, že od Dražic až k Turnovu podél toku řeky Jizery zřizuje Praha pokusné vrty a obrací svoji pozornost na tuto stranu.

V roce 1938 stojí vodárna ve Stříbrníku pojednou na samých hranicích okleštěného státu. Dochází k různým nepříjemnostem, z nichž zvláště časté přerušování telefonického spojení z vodárny do kanceláře ve Mšeně.Okupační úřady považují pozemek s vodárnou za území Sudet, proti čemuž se vodárenský svaz brání a po ostrých jednáních vodárna zůstala na území republiky. Tři kroky od plotu byly však umístěny hraniční kůly s červenými hlavicemi, a protože silnice kolem tůně připadla sudetskému území, je spojení vodárny se Mšenem možné jedině po lesní cestě Pivovarskou roklí.

 

Výstavba vodovodu

Protože veškerý náklad na stavbu vodárny i výtlačného vodovodu, kdy byl brán zřetel na to, aby se v budoucnu mohly všechny obce okolní na vodovod připojit, neslo město Mšeno, musela každá z přistupujících obcí přispěti určitou částkou podle daňového základu z roku 1924 na toto společné zařízení. V té době bylo na skupinový vodovod připojeno již 13 obcí a 1m3 vody účtován za Kč 1.95.

Následkem neustálých stížností obcí do předpisů vodného podle vodoměrů, v roce 1935 vypracován byl po dlouhých poradách návrh na jeho paušalování. Podle tohoto návrhu má se pololetně ve všech obcích provádět sčítání obyvatel, dobytka, živnostenských a průmyslových podniků, jež budou sloužit jako základ pro výpočet paušálu. Spotřeba vody bude brána podle směrnic zemského úřadu a to na osobu 20, pro velký dobytek 45, pro malý dobytek 15 litrů denně a pro podniky živnostenské a průmyslové dle odhadu a velikosti podniku.

Naše voda

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Vodovody a kanalizace