Ministerstvo zemědělství uvažuje o slučování státních podniků Povodí

2. srpna 2012 | Rubrika: Prevence povodní, voda v krajině , Voda a naše peněženka

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Miliardové zakázky na projekty protipovodňové ochrany jsou údajně často neprůhledné. Uvádí se to v článku týdeníku Ekonom, podle kterého proto uvažuje ministerstvo zemědělství o centrálním řizení státních podniků Povodí.

Většinu zakázek protipovodňové prevence realizuje ministerstvo přes své státní podniky Povodí. „Je to přitom podobná černá díra, jakou se dříve vyváděly peníze ze státních Lesů ČR,“ uvedl pro týdeník Ekonom jeden z bývalých vysokých úředníků ministerstva. Současné vedení ministerstva ovšem rezolutně popírá, že by na miliardových zakázkách bylo něco podivného, a že by firmy Povodí nebyly transparentní. „Zadávání veřejných zakázek v podnicích Povodí se striktně řídí příslušnou legislativou. Mnohdy jsou pokyny zakladatele ještě přísnější, než legislativa vyžaduje,“chrání pověst ministerstva zemědělství jeho mluvčí Jan Žáček. Dodává, že zakázky nad 100 milionů korun, jež se týkají většinou právě protipovodňových opatření, schvaluje také ministerstvo financí. To, že se proti průběhu řady tendrů neúspěšní účastníci často odvolávají, nepovažuje za nic neobvyklého.

Bližší pohled do nedávné i vzdálenější historie Povodí ovšem vytváří poněkud jiný obrázek. Předloni například tehdejší ministr zemědělství Ivan Fuksa vyměnil šéfa Povodí Moravy Libora Dostála. Kritizoval jak jeho práci v době odstraňování následků záplav, tak hospodaření podniku. Dostál tak vydržel v čele firmy jen něco přes rok, ovšem i jeho předchůdce musel odejít také po podobné kritice. A v roce 2006 tehdejší ministr zemědělství Jan Mládek stihl odvolat během několika měsíců dokonce dva šéfy Povodí Moravy. Z nich Ivan Pospíšil padl kvůli podezření, že zakázka na stavbu protipovodňového poldru za 400 milionů korun byla zmanipulovaná. Minulý měsíc pak brněnský městský soud rozhodoval v kauze dalšího bývalého manažera Povodí Moravy Cyrila Kopřivy. Zatím nepravomocně mu uložil padesátitisícovou pokutu za chybné zadání zakázky.

Své kauzy má rovněž Povodí Vltavy. V roce 2006 jeho vedení dokonce hrozila žaloba za údajné zanedbávání péče o vodní toky. O dva roky později „připlula“ po Vltavě jiná aféra. Média zjistila, že tehdejší ministr zemědělství Petr Gandalovič měl blízké osobní kontakty s kontroverzním podnikatelem Filipem Bušinou (mimo jiné jedním z nejbližších spolupracovníků exhejtmana Davida Ratha). Bušinova firma Stavby pak od Povodí Vltava získala dvě zakázky za 120 milionů korun v soutěži, již organizovala společnost EPG – kterou „kupodivu“ ovládal také Bušina.

Stranou kauz nestojí ani Povodí Labe. Například v roce 2009 státnímu podniku hrozila 100tisícová pokuta za pochybení při vypsání soutěže na opravu zdí plavební komory. Loni se zase ukázalo, že zhruba půlmiliardovou zakázku od Povodí Labe na protipovodňová opatření u Mělníka získala společnost EDS (spekulovalo se také o tom, že EDS může být spojena se severočeským kmotrem Patrikem Oulickým). Společnost EDS, bez referencí, přitom začala na severu Čech získávat zakázky překvapivě rychlým způsobem, kromě od Povodí také od Ředitelství silnic a dálnic. Kauzu možného napojení EDS a ŘSD pak muselo řešit i ministerstvo dopravy.

Státní úředníci se ovšem nedomnívají, že by takto poskvrněná pověst byla Povodím na závadu. Na firmy Povodí, a zčásti také na státní firmu Lesy ČR, tak loni naopak přešla navíc ještě správa drobných vodních toků, již měla dříve na starost Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS). Ta si sama uřízla řádnou ostudu například v roce 2004. Tehdy Hospodářské noviny zjistily, že jihočeští úředníci ZVHS zvýhodňovali v zakázkách na protipovodňové úpravy firmu Eko-les rekultivační. Tato firma přitom dál zakázky jen předávala subdodavatelům. Navíc se v některých případech ukázalo, že správa dává zakázky i na odstraňování škod v lokalitách, kde povodeň nic nezpůsobila. V kauze se tehdy angažoval také známý„kníže z Hluboké“ Pavel Dlouhý. „Je to hrozné svinstvo,“ řekl tehdy Dlouhý dost překvapivě redaktorovi Hospodářských novin – ale vzápětí se „nedorozumění“vysvětlilo. Pavel Dlouhý nenadával na podivné praktiky úředníků, ale na to, že do případu začali šťourat novináři.

Je nyní otázkou, zda agenda vodohospodářské správy v rukou Povodí nebo Lesů je už prosta nekalých či neprůhledných praktik. Samy Lesy ČR se během uplynulých let nevyhnuly řadě afér právě při nejrůznějších tendrech. A podniky Povodí, jak je zmíněno výše, jsou na tom podobně. „Jen na ně nebylo tolik vidět jako na nás,“ připomíná jeden z bývalých manažerů Lesů ČR, jenž byl dobře obeznámen i s činností Povodí. Koneckonců oficiálně o problémech Povodí svědčí i opakující se nálezy Nejvyššího kontrolního úřadu. Ten už před deseti lety vytkl celé pětici těchto firem -Povodí Vltavy, Labe, Ohře, Moravy a Odry – nedostatky při evidenci majetku a hospodaření s ním. Firmy přitom spravují dohromady státní majetek přesahující hodnotu dvacet miliard korun. V dalších letech se kritické zprávy z prověrek NKÚ opakovaly, a týkaly se i neoprávněného vydávání státních peněz určených na odstraňování povodňových škod.

Nicméně protipovodňový byznys i podniky Povodí jedou dál. Ministerstvo zemědělství potvrzuje, že se nyní chystá už třetí etapa dotačního programu Prevence před povodněmi. Podrobné informace chce veřejnosti sdělit v polovině srpna. První etapa přitom odstartovala roku 2002, běžela do roku 2007. Zaměřila se na území poničená po katastrofě v roce 1997 (viz box Největší novodobé povodně), tedy na oblasti toků Moravy, Odry a horního Labe. Podle zprávy, již před nedávnem projednala vláda, v tomto prvním období vzniklo na 435 protipovodňových staveb. Druhá etapa běží od roku 2007 do konce příštího roku.

Během ní má být dokončeno na 500 dalších staveb, z toho necelých 400 je už hotových nebo rozestavěných. Akce se soustřeďují na oblasti zasažené povodněmi v letech 2002 až 2006, příjemci peněz jsou státní podniky Povodí a Lesy ČR. Celkem byly v obou etapách přes ministerstvo zemědělství využity zdroje ve výši zhruba 15 miliard korun (další peníze do protipovodňových akcí dává například ministerstvo životního prostředí nebo samotné obce).

Třetí fáze se bude týkat let 2014 až 2020. V té má přitéci na ochranu proti povodním podle ministerských odhadůdalších 10 až 12 miliard korun. A zhruba stejná suma je plánována ještě načtvrté, závěrečné období antipovodňového stavebního boomu, tedy na léta 2012 až2027. K největším akcím má patřit budování nádrže Nové Heřminovy na Opavě,ochrana povodí Bečvy či suchá nádrž Teplice. Otázkou je přitom nejen čistota tendrů, které jsou na protipovodňové akce vypisovány, ale také jejich samotná účelnost. Ministerstvo se zaklíná, že vše je z hlediska výsledného efektu posuzováno velmi přísně – už s ohledem na skutečnost, že polovinu až třičtvrtiny z uvedené sumy 15 miliard dotací tvoří půjčky od Evropské investiční banky. „Podmínkou pro půjčku je, že projekt musí být ekonomický a nesmí negativně působit na životní prostředí,“říká mluvčí ministerstva Jan Žáček. „Každý projekt je posuzován tzv. strategickým a environmentálním expertem. Ti nesmějí být z firemního prostředí, nýbrž z akademických institucí,“ dodává.

Velmi skeptické je přitom ministerstvo zemědělství k tomu, co řada expertů považuje za nejlevnější a nejjednodušší protipovodňovou ochranu. Jde jednak o zadržování vody ve volných údolních nivách řek, což sice připravuje o byznys stavební lobby, ale je to opatření k přírodě nejšetrnější. A také o racionální přístup k stavebnímu rozvoji – totižnestavět v záplavami ohrožených územích. „Volné údolní nivy je obtížné nalézt, mají své limity a před většími povodněmi stejně neochrání. Řešením je spíše budování suchých nádrží – poldrů,“ naznačuje Jan Žáček, jakým směrem se budou další investice ubírat.

Za takřka neschůdné pak ministerstvo považuje záměr eliminovat výstavbu v povodněmi ohrožených místech, nebo dokonce přesídlení lidí do bezpečných zón. „Zákon striktně zakazuje stavět nebo rozšiřovat stavby v aktivní zóně záplavových území. Ale toto opatření vyvolává averzi vlastníků nemovitostí, i obecních zastupitelstev. Ta urputnětrvají na udržení či dokonce rozvoji stavebních území i v lokalitách, kde je jasné, že je voda zasáhne,“ potvrzuje všeobecnou praxi Jan Žáček. Lze přitom bez nadsázky říci, že tento faktor – jakkoli lidsky do jisté míry pochopitelný, vydatně pouští žilou státnímu rozpočtu kvůli potřebě dalších a dalších betonových hrází nebo poldrů.

Fakta o protipovodňovém byznysu lze shrnout do několika bodů. V rámci těchto aktivit, odstartovaných po roce 1997, hodlá Česko vydat zhruba 40 až 50 miliard korun. V současné době jsme zhruba uprostřed této obří akce jak časově, tak pokud jde o vynaložené prostředky.

Drtivá většina občanů přitom nemá chuť volit ekologičtější (a v tomto případě i levnější) ochranu proti následkům zátop, a nechystá se k tomu ani ministerstvo životního prostředí. Zdá se tedy zřejmé, že stát bude pokračovat v započaté praxi, kdy zodpovědnost za realizaci opatření, resp. vypisování soutěží na stavební akce bude především na bedrech podniků Povodí. Stát, konkrétně ministerstvo zemědělství, by se proto měl pokusit eliminovat možnost, že peníze nebudou efektivně využity, nebo budou dokonce zneužity. Logickou cestou se přitom jeví zprůhlednit, zjednodušit a zefektivnit činnost Povodí jejich sjednocením pod jedno generální ředitelství, pod jedno vedení. To sice automaticky nezaručí plnou transparentnost, ale – jak se alespoň v poslední době ukázalo na příkladu takto centrálně řízených státních Lesů ČR – na případná pochybení je přece jen lépe vidět a dají se lépe napravit.

Týdeník Ekonom už sondoval tento nápad také u ministra zemědělství Petra Bendla, a ukazuje se, že mu taková myšlenka není cizí. „Úvahám o slučování Povodí se nebráním, pokud by byla doložena ekonomická efektivita. V úvahu připadá i posouzení vzniku dvou podniků, v Čechách a na Moravě,“ připouští ministr. Ve světle toho, že přes Povodí budou procházet kvůli protipovodňové ochraně ještě nejméně dvě desítky miliard korun, nemělo by ministerstvo s promýšlením svých úvah otálet.

Zdroj: Ekonom

Související rubriky: Prevence povodní, voda v krajině, Voda a naše peněženka