Lidské hormony mění pohlaví živočichů žijících ve vodě

2. prosince 2012 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

rybím samcům se začínají vyvíjet samičí pohlavní orgány

Vodami evropských řek se prohánějí ryby, u kterých není tak jednoduché určit, zda je to „on“ anebo „ona“. Jak přitom píše populárně-vědecký server osel.cz, děje se tak díky látkám ze skupiny takzvaných endokrinních distuptorů.

Endokrinní disruptory působí jako „hormonální buldozery“.Jsou to molekuly, které se dostávají do organismu ze životního prostředí. Velmi často je jejich producentem člověk. Tyto látky narušují křehkou hormonální rovnováhu v organismu. Vodní organismy jsou endokrinními disruptory nejzranitelnější i proto, že se ve znečištěné vodě máchají 24 hodin denně. Ale ani my suchozemci před nimi nejsme v bezpečí. Jsou všude kolem nás.

Endokrinní disruptory jsou z mnoha důvodů zrádné. Například tím, že účinkují ve velmi nízkých koncentracích – třeba jen v nanogramech na litr vody. Jejich účinek může být trvalý, i když se s nimi organismus střetl jen na relativně krátkou dobu – v kritickém stádiu vývoje. Nepříjemné je i to, že rodič vystavený účinku endokrinních disruptorů plodí potomky, kteří jsou postiženi, i když se sami nikdy s endokrinním disruptorem nepotkali. Efekt přetrvává několik generací.

K nejslavnějším endokrinním disruptorům patří běžná komponenta hormonální antikoncepce zvaná ethinylestradiol (EED). Ta dokáže vodním organismům jejich hormonální rovnováhu nabourat zcela zásadně. Stačí k tomu 1 nanogram EED v litru vody. Některé řeky obsahují desítky nanogramů EED na litr a naměřeny byly i koncentrace stovek nanogramů na litr. Záleží na tom, kolik žen v povodí řek užívá hormonální antikoncepci. Hormony z tablet se dostávají do moči a s tou putují do odpadních vod. Značná část EED je sice vyloučena z organismu v neúčinné formě, ale při čištění odpadních vod sečinností bakterií hormony opět aktivují. Ve Velké Británii zjistili na 51 sledovaných vodních tocích, že intersexové představují mezi samečky rybích populací bezmála 90 %.

Evropská unie se připravovala k přijetí zákona, který by nařizoval držet koncentraci EED v říčních vodách pod hodnotou 0,2 nanogramu na litr. Předběžné studie v Británii odhalily, že by normu nesplňovala prakticky žádná ze současných čističek odpadních vod a že plná polovina z nich vypouští vodu, kde je obsah EED více než třináctinásobný. Toho se politici lekli. Pokud by měly vodní toky odpovídat normě, musely by se za inovaci čističek odpadních vod utratit miliardy euro. Pokud přitom návrh nové normy odmítne výbor pro životní prostředí, bude následně „spláchnut“ i v Evropském parlamentu. Někdo kvůli tomu jásá, protože mu konstrukce normy připadá hloupá. Místo abychom omezovali přítok endokrinních distruptorů do řek, budeme řešit až jejich odstraňování z vody. Další však kvůli spláchnutému zákonu pláčou, protože mocná farmaceutická lobby opět vítězí nad zájmy občanů a ochranou přírody. Ekonomické zájmy zase převážily nad ekologickými argumenty. Platit za vyčištění řek se nechce ani státním pokladnám, ani farmaceutickým firmám nebo vodárenským společnostem. A už vůbec ne voličům. A kdo z politiků by si chtěl evropské voliče ještě více namíchnout?

Co k tomu dodat? Snad jen výsledky jedné americké studie, podle které představuje hormonální antikoncepce pouhé procento celkové hormonální zátěže životního prostředí. Lví podíl na ní mají hospodářská zvířata. Jedna březí stračena vyloučí denně s močí asi půl gramu estrogenních hormonů. Jen na území České republiky vyloučí lidé a zvířata ročně do životního prostředí několik metráků těchto hormonů. Pastva skotu na lukách, z kterých můžou být hormony ze zvířecí moči a výkalů spláchnuty do povrchových vod, představuje z hlediska znečištění životního prostředí endokrinními disruptory významný problém. Hormonální antikoncepce je ve srovnání s tím pouhou špičkou ledovce. Naši poslanci v Evropském parlamentu nejsou s to vyřešit ani tu špičku. Jaká je asi šance, že se někdy pokusí popasovat s 99 % „hormonálního ledovce“, skrytého pod hladinami řek, potoků, rybníků a jezer?

Zdroj: www.osel.cz

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě