Lidská činnost ovlivňuje také okolí naší planety

Aktualizováno 22. května 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

osel důsledky lidské činnosti na Zemi

Zalesňováním velkých území, úpravou toků řek nebo změnami terénu ovlivňuje lidská činnost nejen Zemi samotnou, ale i blízké okolí naší planety. Píše o tom populárně-vědecký server osel.cz.

Ukazuje se přitom, že specifický druh radiové komunikace, konkrétně vysílání na velmi nízkých frekvencích (VLF) interaguje s kosmickými částicemi a ovlivňuje to, jak a kam tito mikroskopičtí drobečkové zamíří. Občas může tato interakce vytvořit jakousi neviditelnou bariéru kolem naší planety, která dokáže ochránit Zemi před vysokoenergetickými částicemi z vesmíru. Právě takové výsledky jsou součástí rozsáhlé studie zaměřené na to, jak lidé ovlivňují to, čemu říkáme „kosmické počasí“. Tato studie byla před pár dny zveřejněna ve Space Science Reviews. „Mnoho experimentů a pozorování ukázalo, že při správných podmínkách mohou radiové komunikační signály na velmi nízkých frekvencích skutečně ovlivňovat vlastnosti vysokoenergetického radiačního prostředí kolem Země,“ popisuje Phil Erickson, zástupce ředitele na MIT Haystack Observatory ve městě Westford, stát Massachusetts.

Signály na VLF frekvencích vysílají pozemní stanice s opravdu vysokým výkonem a jejich účelem bývá zajištění komunikace s ponorkami hluboko v oceánu, protože tyto vlny dokáží proniknout i silnou masou vody. Tyto vlny jsou tedy určeny ke komunikaci pod povrchem Země, ale kromě toho se šíří i do atmosféry a z ní pak i do nejbližšího okolí naší planety, kterou obklopují a vytváří jakousi VLF bublinu.

Tento neviditelný útvar zachytily ve svých měřeních i americké sondy Van Allen Probes, které studují rozložení iontů a elektronů v blízkém okolí Země a také sledují změny jejich rozložení v průběhu času. Sondy zároveň sehrály při studování nového fenoménu významnou roli. Podařilo se jim totiž objevit zajímavou souvislost – vnější okraj VLF bubliny totiž téměř přesně koresponduje s vnitřním okrajem vnitřního Van Allenova pásu – neviditelné vrstvy nabitých částic, která je na svém místě udržována zemským magnetickým polem.

Dan Baker, ředitel Laboratoře pro atmosférickou a vesmírnou fyziku při University of Colorado ve městě Boulder označil tuto oblast za „neproniknutelnou bariéru“ a spekuluje, že pokud by lidé nevysílali žádné VLF signály, mohl by se vnitřní okraj vnitřního Van Allenova pásu přiblížit mnohem blíže k Zemi. To ostatně potvrzují i skutečná data.

Pokud porovnáme aktuální údaje z Van Allen Probes se staršími daty nasbíranými satelity v šedesátých letech minulého století, zjistíme, že se vnitřní okraj posunul výrazně dále od naší planety. Je pravda, že v šedesátých letech nebyla měřící technika tak vyspělá jako v současné době, přesto se jedná o zajímavé porovnání. Zvlášť když zjistíme, že v šedesátých letech bylo vysílání v pásmu VLF mnohem více limitováno než dnes. Na druhou stranu, jak uvádí i druhé přiložené video, v šedesátých letech bylo kosmické prostředí v okolí Země zaneřáděno nadbytečnými částicemi z testů jaderných zbraní. Je tedy potřeba brát tato srovnání s rezervou.

Výzkum se soustředí i na praktické využití nových poznatků. VLF vysílání by mohlo být použito k odstranění přebytečné radiace z blízkozemního prostředí. Už nyní se rozbíhají plány, které počítají se zkušebním vypuštěním VLF vysílačů do horních částí atmosféry. Tím by se ověřilo, zda je možné takto odstranit přebytečné nabité částice. Ty se totiž mohou objevit během nejrůznějších projevů kosmického počasí – třeba když Slunce vyvrhne do meziplanetárního prostoru obrovský mrak nabitých částic a energie.

Zdroj: www.osel.cz, psáno také pro Kosmonautix, primárně zdroje dat a foto: https://www.nasa.gov/ a https://link.springer.com/

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině