Komodští draci jedovatými bakteriemi nezabíjejí, je to fáma

Aktualizováno 30. června 2013 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

varan komodský

Další mediální, zejména pak filmový mýtus padl. Jak totiž informuje populárně-vědecký server osel.cz, tým americko-australských vědců prokázal, že komodští varani nemají jedovaté sliny.

Kousnutí varana má být smrtelné i pro tak velká zvířata, jakými je bůvol. Prý proto, že plaz si v tlamě hýčká jed produkující infekční bakterie. I zuby prý má vroubkované proto, aby se bakteriím v jeho ústech dařilo a přenos infekce byl dokonalý. Bryan Fry z University of Queensland, se svými americkými kolegy jsou jiného názoru. Provedli testy se slinami a stěry z dásní šestnácti nejmohutnějších žijících zástupců ještěrů – varanů komodských. Zjistili u nich stejně bakterií, jako u jiných masožravců. Ani skladbou se jejich mikrobi nelišili. Což odporuje tomu, co se píše v učebnicích, servírují v telce a na Wikině. Podle vědců jsou komodští draci ve skutečnosti velmi čistotní tvorové a dokládají to  svým pozorováním: „Poté, co se nakrmí, věnují 10 až 15 minut olizováním svých pysků a otíráním hlavy o trávu. Dutinu tlamní si také uchovávají čistou.“ Je to logické, jejich rozeklaný jazyk je rozhodující součástí jejich čichového orgánu. Kdyby kolem něj něco zahnívalo, těžko by pak byli schopni svým jemným čichem registrovat mršiny. A to, jak známo, zvládají na několik kilometrů.

Představa zbytků masa hnijícího na dásních a zubech a jakési úmyslné kultivaci smrtelných bakterií, je tedy zcestná. Tak silná slova na adresu uznávaných odborníků si Fryův tým může dovolit, má vše podloženo rozbory slin varanů chovaných v Kalifornii, na Havaji a v Austrálii. Bakterie, které u varanů našli, navíc nebyly virulentní patogenní zabijáci.

Zůstává ještě vysvětlit působivé scény se zraněnými bůvoly s hnisajícími ránami, okolo nichž se motají varani. Nejspíš za jejich úhyn může bůvolí smysl pro hygienu a neodolatená touha lézt do vody, kdykoliv se jim taková příležitost namane. Není síly, která by zabránila v jejich oblíbené kratochvíli – povalovat se ve vodním živlu. Majitelé ochočených vodních bůvolů dobře vědí, že nesmí přetahovat jejich „pracovní dobu“. Zvířata velice přesně znají, jak dlouho mají pracovat. Pokud to majitel nerespektuje, hrozí mu, že se zvířata bez ohledu na trest bičem, rozhodnou odejít i s pluhem, nebo povozem, do nejbližší tůňky.  Původní přirozená brouzdaliště těchto vodomilů jsou rozlehlá bahniska podél řek. Ale v místech, kde se  střetávají s varany, mají k dispozici jen stojaté malé laguny s velmi prohřátou vodou, plné výkalů, v nichž se to patogeny jen hemží. A právě ty asi dříve biologové ve varaní tlamě našli a daly vzniknout fámě.  Asi je tehdy nenapadlo, že by se varanovi do tlamy mohla dostat infekce jen proto, že měl žízeň a ze zamořené louže se napil a že je jen dočasná. Druhým možným vysvětlením je, že jim sliny odebrali krátce poté, co si zvíře pochutnalo na nějaké hodně uležené mršině.

Komodské draky evoluce původně vybavila na menší faunu. To, že se nyní na jejich jídelníčku ocitají vetřelci, jako prasata, jeleni a bůvoli je v podstatě novinkou. Jsou ale učenliví, jak vyplynulo ze statistiky. Při útocích na prasata a jeleny jsou úspěšní z asi 75 procent. Napadená zvířata vykrvácejí do 30 minut a zbylých 15 procent umírá během tří až čtyř hodin od doby, kdy je varan pokousal. To je na rozvoj infekce krátká doba a úspěšnost útoku je potřeba připsat účinkům jedu ze slinných žláz, který se kousnutím do těl napadených dostává. Ten ale s bakteriemi v ústech nesouvisí.

Skutečnost, kterou na varaních slinách a stěrech z dásní nyní výzkumníci zjistili, svědčí o něčem jiném. I když vzorky odebírali zvířatům chovaným na mnoha místech planety, patogeny v jejich tlamě nenašli. Draci tedy nemají v tlamách bakterie, kterými by svou oběť významně infikovali. Nejen naučné filmy, ale i přírodopisné knihy a tabulky u klecí v zoologických zahradách, které líčí varany jako tvory slintající jedovaté bakterie, je potřeba brát s rezervou. Tlamy varanů jsou stejně „čisté“, jako každého jiného masožravce. Monstra z nich udělala až naše fantazie. A ponaučení? Oděrky a kousance si neradno v parnu chladit v žumpě.

Zdroj: www.osel.cz, původní zdroj: University of Queensland, foto University of Queensland

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě