Klíšťata mají zřejmě na svědomí náhlé alergie na červené maso

Aktualizováno 30. června 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

Klíště obecné - Ixodes ricinus searching

Už dva týmy na dvou světadílech nezávisle upozorňují, že od klíšťat nám nehrozí jen obrna, chronické bolesti hlavy, snížená výkonnost a deprese střídající se s blbou náladou. Jak upozorňuje portál www.osel.cz., nově bychom k tomu měli přičíst i poloviční vegetariánství.

Ze známých nemocí přenášejí klíšťata Lymskou boreliózu, Klíšťovou encefalitidu, Ehrlichiózu, Babesiózu a Tularémii, avšak tento výčet není pravděpodobně konečný. Klíšťata nám dovedou zadělat na problém ještě něčím, co nemá s infekcí  nic společného. Alespoň ne takovou infekcí, pod kterou se myslí to, když nám nakažené klíště svými slinami do těla předá viry, bakterie nebo prvoky. Alergii na párek v rohlíku nám poněkud paradoxně může přivodit i klíště nenakažené. Jednoduše proto, že má ve slinách alfa-galaktózu. Jakmile nám tento sacharid ve formě glykosilovaných proteinů svým kousancem vpraví do krevního oběhu, náš imunitní systém to hodně rozčílí. Jde o stejnou reakci, kvůli které nám chirurgové nemohou transplantovat zvířecí orgány a proč se nám odhojují. U někoho se imunitní systém stane na alfa-gal tak přecitlivělým, že jakmile se ve střevech objeví větší množství jejích proteiových komplexů, uvede to imunitní systém do stavu nepříčetnosti. V praxi to pro takového nešťastníka může znamenat, že poté, co ho klíště  senzitizovalo, si dá třeba vepřo knedlo zelo a po několika hodinách mu začne být zle. Ty slabší případy se ke zdravotníkům a do statistitk nedostanou, jen ty horší s kterými se jezdí na pohotovost.

Průjem doprovází zrudnutí po celém těle s bolestivou kůží a otoky, které se nevyhnou ani plícím takže nastanou respirační problémy. Problém se může vyhrotit do stavu označovaného anafylaktický šok. A při něm už jde o život nejen astmatikům.  Imunologicky jde o spuštění alfa-gal alergické reakce. Veřejnost si to ale překřtila po svém na „alergii na maso“, a tak se to do značné míry ujalo. V anglické literatuře se proto můžeme setkat se zkratkou MMA (Mammalian Meat Allergy). Charakteristické pro MMA alergii je, že k nevolnostem po pozření červeného masa dochází v rozmezí třech až osmi hodin.

Míra rozšíření alergie na maso není prozkoumána – případy jsou hlášeny z Austrálie, Francie, Německa, Španělska, Japonska, Koreje a Švédska. Podle Amerických doktorů z Vanderbilt University a University of Virginia v Charlottesville, by nemuselo jít o nijak výjimečnou záležitost. Sami uvádějí, že se s těmito alergiemi na svých pracovištích setkávají několikrát týdně. Hodně často má jít o lidi, kteří předtím, než je štíplo klíště, neměli s konzumací masa sebemenší problémy. Jak zákeřnou dovede tato alergie být, uvádí na případu lovce, který celý život jedl zvěřinu a až nedávno, poté co opakovaně skončil na jednotce intenzivní péče, se zjistilo, co u něj život ohrožující stavy navozuje. Alergolog Erin McGintee má rajon v klíšťaty hodně promořené oblasti – východním Long Islandu. Jak uvádí, tak se v uplynulých třech letech setkal se zhruba dvěma sty případy, Přičemž častěji postiženými se stávali ti, kteří často chodili do přírody. Nejméně ve třiceti případech šlo o děti a nejmladšímu byly čtyři nebo pět let.

A proč si vědci myslí, že v náhlém vzniku alergie na červené maso hrají neblahou roli klíšťata? Podle význačného alergologa Platts-Millse z  University of Virginia je na tuto myšlenku přivedl lék proti rakovině cetuximab. Lék je účinný, ale někteří pacienti po něm otékali a dostávali alergické reakce. Jak se ukázalo, tak alergikům se v krvi vytvořilo hodně protilátek proti alfa-gal. Ne, že by je štíplo klíště, ale vše se vysvětlilo tím, že lék se připravuje na geneticky modifikovaných myších a protože jsou savci, byly v něm stopy alfa-gal. Injekce pacienty senzitizovaly podobně jako štípnutí klíštětem. Podle statistik přitom 80 % postižených nesnášenlivostí červeného masa před propuknutím ataku štíplo klíště, v jejichž krvi testy stanovují až dvacetinásobně vyšší hladinu protilátek proti alfa-gal. Podle Platts-Millse je ale ve slinách klíšťat kromě alfa-gal celá řada dalších látek, které by mohly u spouštění alergické reakce a uvolňování histaminu asistovat. Protože jde o žhavý problém, na němž se dají trhnout publikační body, začíná se problému věnovat celá řada laboratoří.

V Česku a Slovensku zatím nikdo případ „půlvegetariánství“ po kousnutí klíštětem nezaznamenal. Americké případy jsou dávány do vztahu s klíštětem Amblyomma americanum. To ale u nás nežije. Bylo by legitimní předpokládat, že v našich končinách nám nic podobného nehrozí a pacienty, kterým je po jídle z neznámého důvodu zle, nemáme. Jenže švédští výzkumníci z prestižního ústavu Karolinska Institutet nám takovou naději zhatili. Případy alergických reakcí a vysokých titrů protilátek proti alfa-galaktóze už nějakou dobu zaznamenávají. Konkrétně v souvislosti s klíšťaty „trä fästing“. Entomologové jim říkají Ixodes ricincus. Tak ale říkají i našemu klíštěti obecnému. Bylo by naivní si namlouvat, že ti naši trapiči se sosáčkem plným zpětných háčků sliní při svém hodování méně, nebo že jsou ve svém jídelníčku vybíravější, než ti ze severu Evropy, když jde o stejný druh. Ani další zpráva není o nic lepší. Alfa-gal se nevyskytuje jen v mase, ale i v některých dalších živočišných produktech. A tak, soudě podle již zdokumentovaného případu v USA, může i našim klíštětem senzitivovaná ratolest skončit na pohotovosti poté, co jí koupíme zmrzlinu. K těm optimističtějším zprávám patří snad jen to, že zatím nikdo nevyloučil, že by nutně muselo jít o alergii na celý život.

Výše publikovaný text je jen stručným výtahem z rozsáhlého článku, který si můžete v plné verzi přečíst na  www.osel.cz. Další zdroje informací: Hamsten C, Starkhammar M, Tran TAT, Johansson M, Bengtsson U, Ahlén G, Sällberg M, Grönlund H, vanHage M .Identification of galactose-α-1,3-galactose in the gastrointestinal tract of the tick Ixodes ricinus; possible relationship with red meat allergy. Allergy 2013; 68: 549–552.

John W Steinke, et al: „The alpha gal story: Lessons learned from connecting the dots“. J Allergy Clin Immunol. 2015 Mar; 135(3): 589–597.doi:  10.1016/j.jaci.2014.12.1947
University of Virginia School of Medicine NEWS

Ilustrační foto: Ixodes ricinus (Klíště obecné), autor: James Lindsey at Ecology of Commanster)

 

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Rybářství a rybníkářství