Ke stavbě přehrady na Berounce nikdo nikoho nenutí

10. dubna 2016 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Komentář týdne

Berounka - výhled Krašov

Přestože jsou závěry studie „Protipovodňová ochrana dolní Berounky – studie retenční nádrže“ mediálně pojímány především jako první krok k reálné „výstavbě přehrady na Berounce“, s pravděpodobností hraničící s jistotou se na této řece žádná přehrada ve skutečnosti nepostaví.

Takovou formu regulace Berounky totiž emotivně odmítá občanská veřejnost, a díky tomu tak ani není politická vůle k realizaci přehrady. I tak ale není na škodu uvědomit si některé podstatné souvislosti, které nejsou příliš známy. Málokdo například ví, že je to právě voda z Berounky, která se zásadně podílí na povodňových průtocích, které jsou měřeny v Praze – Chuchli, a to již téměř 150 let. Z historických i novodobých dat vyplývá, že podíl vody z Berounky v roce 1872 (největší známá povodeň na Berounce) činil v Chuchli 90 procent povodňových vod, v roce 2002 pak 42 procent a v roce 2013 činil 33 procent. Možná regulace Berounky tak není důležitá jen pro obce a města v jejím okolí, ale také pro naše hlavní město.

Na dolním toku Berounky (zejména oblast od Hlásné Třebáně po Dobřichovice) přitom žádná protipovodňová opatření vybudována nejsou, a nějaká významná opatření bez toho, aniž by došlo k zásahům do hustě obydleného bezprostředního okolí řeky, ani vybudována být nemohou. Ke snížení rizik velké vody by nepomohly ani již existující nádrže ovlivňující tok Berounky (Nýrsko, Žlutice, Klíčava, Hracholusky), pokud by se zvýšil jejich retenční prostor (tedy vytvořila větší rezerva na zadržování vody snížením hladiny obdobně, jak to požadují v jiném případě starostové kolem Mělníka u nádrže Orlík). Rezervy zmiňovaných nádrží totiž představují řádově 10 milionů kubíků, zatímco stoletá povodeň představuje objem 291 milionů kubíků vody, což vyplývá ze studií, které vznikly ještě před povodněmi a tato čísla tak nejsou ovlivněna současnými projekty. Vzhledem k již zmíněnému hustě zastavěnému okolí Berounky není v praxi využitelné žádné podstatnější rozlivové území, stejně tak jako drobná protipovodňová opatření – pokud mluvíme o dolním toku Berounky.

Jediným řešením pro možnou protipovodňovou ochranu lidí a obcí na dolním toku a také Prahy je tak nějaká regulace toku Berounky výše proti proudu, což je ovšem oblast Křivoklátska, která je chráněnou krajinnou oblastí (CHKO), přičemž uvnitř CHKO je řada speciálně chráněných lokalit v rámci Natura 2000, chráněné ptačí oblasti a další, navíc se v místě uvažuje o vyhlášení národního parku. I díky tomu nelze stavbu přehrady předkládat, byť například samotné vyhlášení parku nemusí být důvodem k neexistenci přehrady, jak se mnozí domnívají. Možnosti regulace Berounky jsou tak velmi omezené, což ale v praxi znamená, že především lidé na dolním toku Berounky budou muset i v budoucnosti počítat s povodňovými riziky, ale také třeba s tím, že jim pojišťovny nepojistí jejich nemovitosti, případně budou pojistky vzhledem k přetrvávajícímu riziku velmi vysoké.

Do jisté míry kompromisní řešení ale existuje – totiž regulace řeky Klabavy, která se i při menších povodních pravidelně rozvodňuje a která dodává velkou vodu právě do horní části Berounky. Nemusí jít přitom nutně o přehradu, ale například o suchý poldr, který by mohl být vytvořen v areálu bývalého vojenského újezdu, tedy ve zcela nezastavěném území, kde by stavba minimálně privátní nebo obecní nemovitosti nijak neohrozila. S takovým řešením již vyslovilo předběžný souhlas ministerstvo obrany, zemědělství a částečně, po splnění dodatečných podmínek, i ministerstvo životního prostředí. Zřejmě díky blížícím se komunálním volbám se ale proti tomu v posledních dnech postavilo vedení obce Strašice, ačkoli do současné doby se k záměru suchého poldru na Klabavě nijak nevyjadřovalo. Jedná se tak o podobnou situaci jako v případě již zmiňovaného Orlíka – obhajobu osobních a lokálních zájmů na úkor daleko většího počtu lidí a regionů v jiném území.

Samozřejmě, ani regulace Klabavy by nebyla všespasitelná, do skutečně efektivní ochrany území na dolním toku Berounky by bylo nutné zapojit i ochránci přírody preferovaná k přírodě blízká opatření i na dalších místech horního toku Berounky, nebo využití  retenční kapacity Padrťských rybníků ve zmiňovaném vojenském újezdu. A samozřejmě, je také možné nedělat nic.

Tak či tak, v úvodu zmiňovaná studie nikoho k výstavbě přehrady na Berounce ani nikde jinde nenutí, pouze předkládá varianty řešení, i na základě požadavků veřejnosti, která po povodních v roce 2013 takovou studii požadovala. Povodí Vltavy přitom odmítá, že má studie jako argument k výstavbě sloužit. O možné regulaci či deregulaci musí rozhodnout v prvé řadě dotčené obce a Středočeský kraj, a to se všemi důsledky, které zvolené řešení přinese. Žádné ideální ale neexistuje – neregulovat vůbec znamená ohrožení minimálně pro 3 500 lidí, kteří žijí v rizikovém území, přehrada na Křivoklátsku by zásadně zasáhla do doslova rituální rekreační oblasti, regulace Klabavy částečně poškodí biotopy v někdejším vojenském újezdu. Přesto se zdá, že právě to je nejmenším zlem, chce-li společnost kromě přírody, což je samozřejmě důležité, chránit také své občany.

Naše voda – Petr Havel, foto naše voda – Nina Havlová (Berounka – výhled Krašov)

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Komentář týdne, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Voda a naše peněženka