Co je obsahem Pařížské klimatické dohody

13. července 2017 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Podnikání s vodou a zákony

sucho - rybník - IMG_2687

Základním cílem dohody, která byla podepsána v Paříži 12. prosince 2015, je udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně (v porovnání s teplotou v předindustriálním období). Na základě zprávy ČTK to připomíná portál enviprofi.cz

Text rovněž vyzývá státy, aby usilovaly o co nejrychlejší globální snížení emisí skleníkových plynů. Pařížský dokument, který dosud podepsalo 195 zemí, v roce 2020 nahradí nynější kjótský protokol z roku 1997. Loni v září dohodu ratifikovala Čína a také Spojené státy, kde ji schválila administrativa bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy, čímž byl ratifikační proces v USA formálně ukončen. Protože ale o dohodě nehlasoval Senát, není pro USA právně závazná a nový prezident Donald Trump má tedy možnost ji podle své vůle vypovědět.

Trump už během své loňské prezidentské kampaně řekl, že pařížskou klimatickou dohodu vypoví a bude podporovat průmyslová odvětví, jako je těžba uhlí, ropy a zemního plynu. Před odstoupením od klíčového dokumentu Trumpa v minulých dnech varovala řada světových osobností, včetně generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese. USA mohou oficiálně od dohody odstoupit až v roce 2020. Podle diplomatických zdrojů plánuje EU společné prohlášení s Čínou, která vyjádří pařížské dohodě podporu.

Evropský parlament smlouvu schválil loni 4. října a k 5. říjnu se podařilo dosáhnout cíle, aby dohodu ratifikovalo 55 zemí, které se celkově podílejí na více než 55 procentech emisí skleníkových plynů světa. Dohoda pak do 30 dní mohla vstoupit v platnost. Stalo se tak 4. listopadu, kdy ji přijalo už 92 zemí. K letošnímu květnu dohodu ratifikovalo 147 států.

Dohoda z Paříže je takzvanou smíšenou dohodou, některé její prvky jsou v odpovědnosti celé EU, za jiné odpovídají členské státy unie. V zemích EU zatím potřebný proces není všude dokončen. Například v Česku měla být ratifikace podle předpokladů dokončena letos na jaře. Senát schválil ratifikaci v dubnu, ve Sněmovně se ale debata protahuje.

Zatímco většina státníků považuje dohodu za silnou, kritici jí vyčítají třeba to, že nestanoví pevné a závazné termíny pro omezování emisí. Někteří vědci tvrdí, že slíbené závazky jednotlivých zemí ke zmíněnému teplotnímu cíli nepostačí.

Nezávazná příloha dohody uvádí, že vlády rozvinutých zemí se mají do roku 2025 shodnout na výši finanční podpory určené pro potřeby a priority rozvojových zemí, přičemž minimem bude 100 miliard dolarů ročně. Finančně by měli pomáhat ti, kdo „jsou v pozici tak učinit“.

Právně závazný text dohody neobsahuje žádné konkrétní zmínky o trzích s emisemi oxidu uhličitého ani o možnosti postihů za emise oxidu uhličitého v letectví či lodní dopravě. Obsahuje však zmínku o „využití mezinárodně přenosných zmírňujících opatření,“ která by umožnila státům na bázi dobrovolnosti kompenzovat jejich vlastní emise nákupem emisních kreditů jiných států.

Zdroj: www.enviprofi.cz, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Podnikání s vodou a zákony, Prevence povodní, voda v krajině, Statistiky a kauzy