Je nárůst spotřeby piva v lahvích ohrožením pivní kultury?

Aktualizováno 1. června 2011 | Rubrika: Nápoje a voda v potravinách

IMG_1040

V poslední době se velmi diskutuje o odklonu od pití piva v restauracích a barech a o nárůstu poměru prodeje „baleného piva“ na úkor piva čepovaného.

Pivovarští odborníci donedávna odmítali používání nového obalu – PET lahví a zpochybňovali možnost využití tohoto obalu pro tak přírodní a sofistikovaný nápoj, jakým je pivo. Je tedy nárůst podílu „baleného piva“hrozbou pro tuto pohostinskou kategorii odbytu piva a hrozí kvůli nárůstu prodeje piva v lahvích obecně, a nyní i v PET lahvích, znehodnocení piva jako vysoce kvalitního a hodnotného mírně alkoholického nápoje?

Osobně jsem přesvědčen, že tomu tak není. Je to spíše naopak. Nárůst prodeje piva v lahvích a dalších inovovaných obalech poskytuje pivovarskému průmyslu možnost, jak rozšířit trh pro pivo, tedy za pomoci zajímavého obalu pivo přivést i na místa, kam se klasická vratná lahev nebo sudové pivo nedostane. Zároveň tak lze pivo dále profilovat a rozšiřovat okruh jeho spotřebitelů i dosažitelnost. Tím můžeme účinně bojovat se současným fenoménem naší západní civilizace a vyspělých trhů obecně, kterým je pokles spotřeby piva v hospodách a barech, a specificky pokles „slow food“restaurací, kde ke kvalitnímu jídlu točené chlazené pivo jednoznačně patří, doprovázený nárůstem „fast food“ bister, kde na správně natočené pivo není čas a na vratné skleněné lahve není místo.

Kromě těchto trendů nemůžeme pominout ani fakt, že ne ve všech zemích je točené pivo vnímáno jako kvalita. Často je točené pivo naopak zpochybňováno a za kvalitní je bráno pouze pivo lahvové. Jsou to především bývalé socialistické země na Balkáně, kde na toto vnímání můžeme ještě dnes narazit. Důvodem těchto postojů je zkušenost ze socialismu: v dobách nedostatku a „socialistického hospodaření v restauracích“ bývalo točené pivo často zkažené, čepovalo se v nečistých trubkách, ale hlavně seředilo vodou, a tak image čepovaného piva značně utrpěla na několik generací dopředu.

Od dob prvních doložených poznatkůo výrobě piva v Mezopotámii, kde se pivo vařilo v domácnostech, všichni zkoumali, jak pivo uchovat a přepravit na místa konání slavností a hodokvasů při různých svátcích. Po staletí se k tomu využívaly hliněné a posléze keramickéči velké cínové nádoby. Až později se na trhu objevil dřevěný smolený sud, který byl schopen pivo uchovat i přepravit. Zemějako Itálie, která byla v raném středověku nejvyspělejším výrobcem skla, si nedělal ohledně piva  starosta, protože hlavním nápojem v této oblasti bylo víno, a tak se skleněné lahve začaly nejdříve používat na víno.

Dlouhá tradice právovárečných domů a jejich rozšíření po celém území střední Evropy společněs bohatou tradicí vaření piva v klášterech řešilo problém logistiky a dostupnosti piva pro své spotřebitele. Až nástup industrializace počátkem 19. století, vývoj ve způsobu vaření piva (založení Plzeňského Prazdroje), standardizace a růst objemu vařeného piva na jednotlivých varných místech spolu se zvyšujícím se počtem městského obyvatelstva přispěly k nutnosti větší „mobility“ piva.

Jednoduchý pivní sud přestával stačit. Souběžně s pokrokem průmyslového vaření piva se rozvíjel i sklářský průmysl, a tak se pivní lahev o větším objemu rozšířila z původního používání na lihoviny a víno i na pivo. Ve druhé polovině 19. století začaly pivovary jednak ve větší míře používat skleněné lahve pro přímé plnění, jednak se rozšířily stáčírny, které zjednodušovaly logistiku vratných lahví tím, že lahve kolovaly v oběhu kolem jednotlivých stáčíren.

Na počátku 20. století se systém stabilizoval. Průmyslové pivovary expedovaly pivo v sudech a lahvích umístěných do dřevěných přepravek a začal se vytvářet systém vratných obalů.

V mnoha částech světa se také zrodila tradice odnosu piva ve velkých keramických džbánech. Zemědělští dělníci při práci na poli dostávali džbán piva k obědu, v rodinách se vytvořila tradice, kdy dítě přináší k nedělnímu obědu nebo k svátečním příležitostem džbánek čerstvě natočeného piva z blízké hospody.

Ve druhé polovině 20. století byly pivní obaly doplněny o plechovky. S nástupem řetězců maloobchodních prodejen se etabloval systém oběhu vratných lahví. Pro export se masově rozšířilo použití skleněných lahví exkluzivních tvarů pro jednoznačné marketingové odlišení; později tyto lahve díky pokroku ve sklářství začaly být odlehčené.

V současnosti jsme svědky zápasu mezi udržením logisticky náročného systému vratných lahví a tlakem na jednocestné lahve. Nástup environmentalismu v 70. letech a jeho zesílení o dvacet let později spolu s ekonomickou výhodností pro výrobce piva tento souboj ve většině zemí Evropy jednoznačně vyhrál systém vratných lahví. Pivovary začínají naplno využívat pro konkurenční boj marketingový potenciál, který lahev poskytuje. Individuální tvar, barva skloviny, korunkový uzávěr, zajímavé možnosti etiketování lahví – to vše činí lahev atraktivním marketingovým nástrojem, který spotřebiteli pomůže identifikovat se s jeho oblíbenou značkou piva.

Současně se rozvíjí experiment s novými plastovými obaly a též plechovky získávají zajímavé a progresivní tvary. Po rozpačitém rozběhu používání plastových lahví, které zpočátku, pokud měly zachovat kvalitu piva a nepropouštět plyn ven z lahve, dosahovaly vyšších cen než samotná jednocestná skleněná lahev, se tyto obaly ustálily jako zajímavý marketingový experiment v několika globálních společnostech.

Až pád železné opony a prudký rozmach výroby piva v Polsku, Rusku, zemích Balkánu a na asijských trzích znovu otevřel otázku plnění piva do PET obalů. Mezitím samotný PET obal prošel vývojem a dnes je PET lahev schopna po určitou dobu plně garantovat kvalitu piva.

Zajímavé je, že PET lahev byla nejrychleji rostoucí variantou obalu na pivo, která v letech 2003–2008 rostla průměrně o 20 % ročně, zatímco sudové pivo zaznamenalo 0% růst.

Důvodem je, že pivo v PET obalech je často jedinou možnou logistickou variantou, jak pivo dopravit zákazníkům v rozlehlém Rusku, při velkých dopravních vzdálenostech a neexistenci pivnic v té podobě,jak je známe z domova v Evropě.

Samotná PET lahev dnes přestává být „čistou“ PET lahví. Kupříkladu společnost KHS, jedna z celosvětově vedoucích firem, představuje novou technologii vstřiku „skleněné vrstvy“ dovnitř lahve, takže nápoj není vůbec v kontaktu s plastem, což vede k plné stabilizaci nápoje uvnitř lahve.

Použití moderní PET lahve není dehonestací piva, je pouze zajímavým marketingovým řešením, které v mnohém může nahradit donášku piva v keramickém džbánku, tak jak na to předchozí generace byly zvyklé, a současně je velmi komfortním obalem při rodinných a přátelských posezeních v přírodě u grilování, kde dochází k větší konzumaci piva. Věřím, že PET lahev je zajímavým řešením zejména pro země, kde je větší spotřeba piva na hlavu. Manželský pár je v českých podmínkách schopen vypít po dobré jídle v průběhu večera jednu litrovou PET lahev, a PET lahev se tak v dané situaci stává pouhým odnosovým„minisoudkem“, který se jednak pohodlně odnese a zlikviduje, a jednak se v běžné lednici snadno vychladí na potřebnou teplotu.

V této souvislosti je zajímavé,že rychlé zavedení PET lahví v posledním roce a půl v ČR ukazuje, že nedochází k ohrožení skleněné lahve, naopak! PET lahev paradoxně konkuruje spíše sudovému pivu. Pohodlné zacházení, snadné vychlazení a snadné nalévání bez složité výčepní techniky vede k používání PET obalu namísto sudůu stánků s občerstvením na mnohých letních hudebních festivalech.

Diskuse o ekologičnosti PET obalůjsou poučné a demonstrují pestrost úhlů pohledu na to, co je ekologické. V mnohých parametrech nevratné, ale recyklovatelné PET lahve o objemech 1,5 litru a větších dosahují nakonec lepších ekologických parametrů než lahev skleněná. Obliba skleněných lahví u zákazníků a zachování systému vratných skleněných obalů, které je ekonomicky i ekologicky zatím optimální variantou, nás vede k optimismu i přes pokračující nárůst PET lahví v pivovarnictví. O osud skla se v nejbližším horizontu nemusíme bát. Nárůst cen energií při výrobě a ropy – nafty pro jejich svoz však může do budoucna tyto výpočty změnit.

Pro spotřebitele je důležité vědomí, že lahev – ať už skleněná, nebo PET – je pouze přepravním obalem, který má mít marketingový význam, uchovat kvalitu piva a být pohodlný, aby si zákazník své pivo mohl vzít s sebou všude tam, kde na něj dostane chuť. Současně pro uchování kultury piva platí, že lahev je opravdu jen obal a ne nádoba na pití. Pivo naléváme z lahve vždy do sklenice, správným způsobem (do vychlazené sklenice, s napěněním a po skle), protože jenom tak můžeme vychutnat všechny chuťové vlastnosti, říz, barvu a vůni tohoto skvělého národního moku!

Ing. Pavel Bobošík, MBA, BCM, a. s.

Další informace naleznete na internetových stránkách Českého svazu pivovarů a sladoven www.cspas.cz .

Související rubriky: Nápoje a voda v potravinách