Jaké vlastnosti má mořská voda

16. ledna 2012 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

IMG_0857 moře

Znalosti o tom, jak moc je mořská voda slaná, nebo při jakých teplotách mrzne, by měly být součástí obecných znalostí člověka o prostředí, ve kterém se pohybuje. Portál Naše voda proto přináší svým návštěvníkům základní údaje o mořské vodě.

Mořské voda obsahuje množství chemických látek, obvykle ale jen ve velmi malých koncentracích. Tyto látky určují slanost (salinitu), hustotu i teplotu tuhnutí mořské vody. Nejvýznamnější prvek ve složení mořské vody představuje kyslík (v průměru 85,84 procenta), vodík (10,82 procenta) a dále chlór (1,94 procenta) a sodík (1,08 procenta). Chlór a sodík tvoří dohromady mořskou sůl, která tvoří 85 procent všech rozpuštěných látek v mořské vodě.

Z dalších prvků obsahuje mořská voda ve významnějším množství také hořčík (0,13 procenta), síru (0,09 procenta), vápník (0,04 procenta), draslík (0,04 procenta), bróm (0, 007 procenta) a uhlík (0, 003 procenta).

Průměrná slanost moří se pohybuje kolem 3,5 procenta, každý kilogram mořské vody tak obsahuje asi 35 gramů soli. Mořská voda má oproti sladké vodě (1 000 g/ml při teplotě 4 stupně Celsia) vyšší hustotu, a to zhruba 1 025 g/ml. Díky tomu také mořská voda mrzne při nižších teplotách, od – 1,8 do – 2 stupňů Celsia. S rostoucím teplotou hustota klesá, se stoupající salinitou roste i hustota, s rostoucím tlakem hustota vody stoupá. Maximální hustota vody je při teplotě 3,98 stupně Celsia.

Barva mořské vody může být zdánlivá, daná odraz oblohy, mraků, světla, ale i skutečná, způsobená složením. Větší množství minerálních látek (jíl, silt – nad 10 g/m3) dává mořím žlutavou nebo nahnědlou barvu. Bohatý výskyt planktonu (nad 1 g/m3) způsobí barvu zelenou, vody s menším obsahem planktonu mají barvu modrou. Části oceánů, kde je biologická produkce nejmenší („mořské pouště“) mají barvu kobaltově modrou.

Značnou plochu moří a oceánů pokrývá led. Zamrzání mořské vody může být zpomalováno (mořské proudy, silné vlnění a dmutí) nebo urychlováno (sněžení, drobné víření – vznik krystalizačních jader). Čistý mořský led má při 0 stupňů Celsia  0,91676, protože však obsahuje zbytky vody, plynů a jiných nečistot, kolísá jeho hustota mezi 0,857 a 0,920. Obsah solí v ledu závisí na rychlosti krystalizace a stáří ledu. Čím rychleji se led tvoří, tím více solí obsahuje. Se stárnutím se z ledu sůl vylučuje vertikální difúzí (vertikálně členitá až stébelnatá struktura mořského ledu), starý led má barvu našedlou až namodralou, nový led je jiskřivě bílý. Pevnost mořského ledu oproti sladkovodnímu je třetinová.

Naše voda, podle různých zdrojů

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě