Jak funguje monitoring pražské vodovodní sítě?

13. února 2015 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

PVK - Loula ukázka měření - IMG_8633

Rozhovor s Jaroslavem Loudou, vedoucím útvaru diagnostiky vodovodní sítě společnosti Pražské vodovody a kanalizace (PVK) o tom, že “poslouchat vodu” je umění, které má dnes velmi reálné přínosy.

Jak je řešen monitoring vodovodních sítí v Praze?

Středisko diagnostiky vodovodní sítě se věnuje řešení havárií vodovodních potrubí plus preventivní činnosti na vodovodní síti za účelem snižování ztrát – vyhledávání skrytých úniků vody, které nejsou vidět na povrchu a tedy tečou do země nebo je sbírá kanalizace. V Praze máme celkem 6 měřících vozů, z toho tři jsou na havárie a tři na preventivní činnost. Praha je rozdělena úsekově na tři provozy, na pravém břehu Vltavy jsou dva, na levém břehu jeden. Každý provoz má k dispozici jeden vůz. Technici jezdí ve svém rajonu a vědí, co se tam děje, kdy se tam s jakou poruchou setkali, co tam může čekat za problematické situace.

Jak řešíte tzv. skryté úniky? Lze je pomocí techniky zjistit?

Řešení skrytých úniků se provádí tak, že se monitoruje vodovodní síť snímáním šumu. Ten lze rozdělit na dva typy. Jeden pomocí senzorů – snímačů šumu, které se usazují přímo na vodovodní síť. Druhý je tzv. hrubý odposlech, kdy s elektroakustickým zesilovačem chodíme přímo po vodovodní síti a tím že např. otvíráme a posloucháme excepční armatury zjišťujeme, jestli tam je nebo není poruchový signál. Následně výsledky vyhodnotíme počítačem. Když je vše v pořádku, tak není slyšet, že voda teče.

Jaký je princip měření šumu?

Je založený na tom, že voda pod určitým tlakem vydává zvuk a my ten zvuk vyhodnocujeme. Je to stejné, jako když doma otevřete vodovodní kohoutek a slyšíte v kuchyni, například že v koupelně teče voda. Ne pokaždé zvuk znamená, že je tam porucha. Může to být odběr do domu, když lidi roztočí kohoutky nebo redukční ventil, který upravuje vstupní tlak na síti. Postupně se dostáváme k místu, kde je zvuk nejsilnější a tam řešíme, jestli je to porucha nebo není.

Máte vypracován plán pro monitoring vodovodní sítě?

Do určitých oblastí chodíme na základě dlouhodobého a krátkodobého monitoringu. Praha je rozdělena zhruba na 170 monitorovacích pásem. My máme každou z těch oblastí měřenou a to centrálním vodoměrem-například Vinohrady měřené na vodojemu na Floře) nebo jsou vodoměry fyzicky odečitatelné, popř. je elektronický přenos přímo na centrální dispečink. Já můžu během celého dne vidět, kolik vody teče do konkrétní zásobní oblasti. Z toho vyhodnocujeme noční minima (je předpoklad, že lidi mezi 2-4 ráno spí a neberou vodu). Podle těchto minim zjišťujeme, kolik vody tam zhruba vytéká. Když vím např., že na Vinohrady v noci normálně poteče 50 litrů za sekundu a zjistíme, že křivka spodní hranice se zvýší na 80 a trvá 2-3 dny – je jasné, že je něco v nepořádku. Teče tam, 30 litrů navíc, jdeme zjišťovat, kam a proč. To je krátkodobý monitoring.

A dlouhodobý?

Jednou za čtvrt roku se scházíme s vodohospodáři dílčích oblastí, se zástupci podpory výroby a fakturačním oddělením. Řešíme, kolik vody nateklo do pásma, fakturační nám řekne, kolik vody vyfakturovali, a my zjistíme, že je tam nějaký schodek, který je nepřípustný. Ze schůzky následně vznikne harmonogram práce. Něco jiného také je, když vodu dodáváme gravitačně a něco jiného, když vodu čerpáme. Tam jsou náklady na výrobu vody vyšší. Přednostně tedy řešíme místa, kde nám uniká dražší voda.

Jak se snížily úniky vody za posledních 15 let?

V roce 1998 byly ztráty asi 45 % vyrobené vody, teď se pohybujeme na 17 procentech. Důvodem snižování je vyhledávání úniků, úprava vstupního tlaku a rekonstrukce sítě. V Praze jsou oblasti, kam dostáváme častěji – jsou to zejména sídlištní zástavby – Jižní město, Bohnice. Tam jsou poruchy poměrně často.

Jak si stojí Praha ve srovnání se zahraničím?

V zahraničí je na tom líp např. Německo – tam dosahují úniky vody jen o 7 %, ale např. východní Slovensko nebo Polsko má ztráty okolo 40 %.

Kdy máte nejvíce výjezdů?

V zimě se jezdí více než v létě. V zimě jsou spíše havárie a v létě převažuje preventivní činnost. Když mrzne, tak jakákoli loužička, sníh na komunikaci pro nás znamená ověřit, jestli tam máme poruchu. Např. v roce 2002 při povodních Vltava vystoupila a hnala se navážkou do stran a týden po povodních se začala vracet zpátky do koryta… Lidem zase začala téct voda do sklepů, které už předtím vyčerpali. My jsme tenkrát ověřovali, jestli se nejedná o poruchy, ale z 90 % se vracela Vltava zpátky.

Stane se Vám někdy, že nenajdete poruchu, o které tušíte, že by někde měla být?

Stane, ale většinou je to jen první šetření. Dáme avízo velkoodběratelům, jestli nemají poruchu oni někde v areálu. Když tohle nepomůže, snažíme se jít do sítě znovu hledat. Některé poruchy nemusí být slyšitelné. Pokud je trubka úplně od sebe, není tam dotek trubky, voda proudí a počítače to nezměří, jelikož není zvuk, se kterým oni pracují. V tom případě využíváme průtokovou analýzu – rozdělíme si oblast na menší části a jdeme odzadu, od měřidla a postupně zavíráme.. Přitom kontrolujeme na průtokovém měřidle a zjišťujeme, kdy se nám průtok sníží natolik, že v tom daném úseku je porucha.

Zdroj a foto: www.vodarenstvi.cz

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace