Fotoreportáž: Mexiko známé i neznámé

Aktualizováno 18. května 2016 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

IMG_3264_GRAND_CENOT

Blížící se vrchol prázdninové turistické sezóny zaplavuje tištěná i elektronické média řadou inzerátů zvoucích do atraktivních destinací. Portál Naše voda vám proto předkládá trochu netradiční pohled vycházející z vlastních zkušeností z letošní návštěvy Mexika. Foto – klikni zde!

Pokud bych měl s nadsázkou shrnout základní dojmy z letošní přírodně-kulinářsko-historické návštěvy Mexika, pak by nejspíš platilo následující: Zatímco se většina veřejnosti domnívá, že Mexiko není úplně bezpečné, poletují tam infikovaní komáři a z pyramid je nejdůležitější ta v Chitzén Itza, ve skutečnosti je to země zcela bezpečná, komáři, ani neinfikovaní, tam skoro nejsou a nejzajímavější mayské památky jsou úplně někde jinde.

Atraktivní „senoty“

Možná jsou ale zmíněné poznatky dány především skutečností, že naše čtyřčlenná miniexpedice pobývala zejména v místech, kam turisté z Evropy ani z ČR příliš nejezdí – ve vnitrozemí a jihu Mexika, v pohoří Sierra Madre, prakticky přímo u hranic s Quatemalou. Většina zahraničních návštěvníků míří spíše opačným směrem, na sever, do hlavního města Mexiko City, do blízkosti stále činného vulkánu Popocatépetl a – do míst, kde působí tamní drogové mafie. Jeden průnik by tu ale byl – turistická část poloostrova Yucatán, trčící do Mexického zálivu, posetá celou řadou resortů – hotelových komplexů na mořském pobřeží. Jenže na dobré pláže se bez toho aniž budete hosté příslušných hotelů, nedostanete, a na těch „divokých“ musíte při koupání čelit síle Atlantického oceánu, což ne každý zvládne. Daleko pohodlnější, ale také romantičtější a zejména specifické a originální je využít ke koupání některý z místních „cenotes“ (viz ilustrační foto), což jsou podzemní jeskyně s křišťálově průhlednou modrou vodou, v nichž lze pohodlně šnorchlovat. Tyto jeskyně vytvořila ve vápencové hornině vodní eroze, přičemž na Yucatánu jde o nejrozsáhlejší takové území na světě. V podstatě jde o takové naše Koněpruské jeskyně, ale asi tak na tisíckrát větším území.

Mayské pyramidy

Asi nejznámější mayskou pyramidou spolu s komplexem dalších staveb je Chitzen Itza, možná i proto, že není daleko od turistické části Yucatánu a také proto, že se o ní zmiňuje ve své knížce „Vzpomínky na budoucnost“ zastánce návštěvy mimozemšťanů na Zemi, Erich von Däniken. Chitzen Itza však není ani nejvyšší, ani největší, ani nějak jinak zvláště originální pyramida v Mexiku, pro někoho může být dokonce její návštěva zklamáním, především kvůli značnému turistickému ruchu právě na tomto místě. Jinak pro návštěvu památek v Mexiku platí, že nejlepší je vyrazit na zvolené místo hned po ránu – odměnou je nejen méně lidí (ti se obvykle začínají koncentrovat až od poledne a dále), ale také příjemnější klima pro prohlídku – v době hlavní turistické sezóny je v Mexiku obvykle minimálně téměř 30 stupňů Celsia, a směrem na jih ještě více. Další „dänikenovskou“ lokalitou je pak Palenque, což je městečko už ve vnitrozemí Mexika (a tím pádem také s nižším turistickým ruchem – což je ale pozitivní), v němž můžete spatřit náhrobek se známým „kosmonautem z Palenque“ – jeden z někdejších „největších důkazů“ návštěvy mimozemšťanů. Ve skutečnosti je ale údajná pozice předkloněného kosmonauta, což je vládce Palenque Payal, výrazem pokory tohoto vládce před bohy. I tak za to stojí reliéf vidět. Je umístěn v místním muzeu v blízkosti pyramid – ale pozor – stejně jako u nás mají mexická muzea (alespoň tohle ano) v pondělí zavřeno. Další kopie reliéfu je v Mexiko City, originál je ale v Palenque v podzemí. Pokud se týká dalších mayských památek, pak právě Palenque je lepším řešením než Chitzen Itza, i proto, že mnohé stavby jsou volně přístupné a při procházce kolem stíní návštěvníky lesní porost. To samé lze říci o další lokalitě, Cobá, která je blíž Yucatánu než Palenque a kde mohou fyzicky zdatnější jedinci dokonce na vrchol tamní nejvyšší yucatanské pyramidy vylézt.

Mexické zemědělství a potravinářství

Nutno říci, že například na zmiňovaném Yucatánu mexické zemědělství téměř neexistuje, pohltily jej turistické aktivity všeho druhu. A nejen zemědělství – v posledních několika desítkách let se zcela rozpadl také textilní průmysl, byť ručně tkané koberce, pokrývky a další textilní produkty visí jako atrakce pro turisty na řadě míst, zejména ve vesnicích. Postupně upadá i těžařský průmysl, především těžba štěrku tvořící materiál pro stavbu silnic. Ty by přitom opravy na mnoha místech velmi potřebovaly, zejména na silnicích nižší třídy nebo v horách není výjimkou, že část komunikace chybí, neboť „ujede“ po svahu dolů, případně na silnicích čekají nevyzpytatelné díry a prohlubně, objevující se zcela nečekaně kdekoli. Naopak dálnice, zvláště ty placené, jsou v Mexiku v mnohem lepším stavu, než je například naše „Dé jednička“. Ale to by asi byla jakákoli dálnice kdekoli na světě…Specifickým úkazem mexických silnic jsou retardéry, které hrají ve městech roli přechodů pro chodce a v obcích místo, kde je nutno prakticky zastavit, čehož využívají místní lidé k nabídce různých zemědělských produktů a výrobků z nich. Samotné zemědělství živí Mexičany hlavně ve vnitrozemí, nejviditelnějšími plodinami jsou banány a cukrová třtina. V horských a podhorských oblastech se pasou větší či menší stáda skotu evidentně masných plemen, takže mexické hovězí je opravdu chutné. Některá plemena působí velmi exoticky, například různé druhy zebuoidního skotu. Mexická gastronomie je postavena na množstvích různých omáček a pochutin, z nichž mnohé nejsou ani zdaleka tak pálivé, jak si leckdo představuje, ale různé druhy paprik v ní samozřejmě hrají důležitou roli. Ještě větší roli však hrají avokádo, rajčata, fazole, banány a také citrony, respektive limetky, které Mexičané dávají i k pivu nebo do polévek. Polévky jsou hutné a chutné, často jsou jejich hlavní, někdy i jedinou složkou, různé mořské potvory, jako jsou mořské ryby, olihně, chobotnice a zejména krevety. Převažujícím masem je drůbeží následované hovězím, vepřové je například v porovnání s naší kuchyní poměrně dost v pozadí. Pivo je dobré, tequila se sice v Mexiku konzumuje, ale méně, než by si kdo představoval. To už si spíše dají odolnější jedinci mescal, který se stejně jako tequila vyrábí z agáve, nebo dobrý rum.

Mexický jih

Jak již bylo řečeno, naše miniexpedice pobývala značnou část návštěvy Mexika v nejjižnějším, a také nejchudším mexickém státu Chiapas, který hraničí se sousední Quatemalou. O co je ale tato část Mexika proti jiným chudší, o to bohatší je tamní příroda. Prakticky na hranicích s Quatemalou leží jedna z nejvyšších mexických sopek, stratovulkán Tacaná. Pohodlná cesta k němu nevede, výstup na vrchol je sice možný, ale pouze pěšky, a to po dobu nejméně 12 hodin, však taky jde o výstup do nadmořské výšky 4 060 metrů. My jsme byli alespoň v nejbližší možné vesnici. Nejpůsobivější lokalitou Chiapasu je ale zřejmě Národní park Caňón del Sumidero, začínající prakticky přímo v hlavním městě státu – Tuxtly Gutiérrez. Kaňon je přístupný pouze na lodičkách, kterými lze dojet až k přehradní nádrži Manuel Moreno Tores, což je pátá největší hydroelektrárna na světě a klíčový zdroj energie pro značnou část Mexika. Jízda kaňonem je nádherný zážitek – řeku Grijalva lemují kolmé srázy skal vysoké až 700 metrů, cestou lze pozorovat celou řadu živočichů, od vodních kormoránů či volavek přes opice až po místní krokodýly, s nimiž jsme měli tu čest setkat se „oko v oko“ přímo v přírodě. Nedaleko od Palenque (asi 60 kilometrů) – také ve státu Chiapas, leží pak další atraktivní „vodní lokalita“ – soustava kaskádovitých vodopádů Aqua Azul (modrá voda), v jejichž spodní části se lze oficiálně koupat, což je zážitek evokující vzpomínky na filmy s Vinnetouem díky nádherně modré (poměrně studené) vodě. Vodopády mají několik pater a jejich okolí je poseto množstvím drobných obchůdků a restaurací – a pozor – jde o jedno z míst, kde lze zakoupit i jinak nepříliš dostupné pohledy.

Velkým problémem, zejména v odlehlejších částech Mexika, je nicméně orientace, přičemž znalost angličtiny vám například na jihu Mexika nepomůže. Ne všechny cesty k atraktivním lokalitám jsou dobře značené, navíc se není na řadu míst možné vůbec dostat, protože jde buď o soukromé oplocené, nebo zarostlé a nepřístupné pozemky. Problém je právě i se zakoupením pohledů, na řadě atraktivních lokalit je vůbec nemají, i když se tam jinak mnoho dalších upomínkových předmětů prodává. Jednoduché obvykle nebývá ani najít poštu. Což v praxi znamená, že zážitky z Mexika si musí člověk uchovat především v sobě, případně na fotografiích či videozáznamech pořízených vlastními silami. Což jsme učinili a v míře „menší než malé množství“ předáváme i vám…

Naše voda – Petr Havel, foto a fotoreportáž Naše voda – Nina Havlová (článek naleznete také v květovém čísle Selské revue)

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství