Speciálně pro ČESKOU POZICI uspořádal někdejší stavitel lesních cest Štefan Vaľo ukázku, která demonstrovala jednu z příčin povodní – neschopnost zhutněné půdy vsakovat vodu.

„Celý život jsem ubližoval přírodě. Postavil jsem 200 kilometrů lesních cest a 20 hrází,“ přiznává slovenský stavitel lesních cest a těžař kulatiny Štefan Vaľo. „Teprve ve svých šedesáti letech jsem přišel na to, jak je to se zasakováním vody a vznikem extrémních povodní. Snažím se to říkat odborníkům a vysvětlovat obyčejným lidem na celém světě, aby prohlédli. Já tím chci odčinit své hříchy.“ Řadu vědeckých expertů pan Vaľo přesvědčil.

Vypozoroval, že jednou z hlavních příčin povodní, ale i vysychání potoků a snižování hladin spodní vody jsou zpevněné a zhutněné plochy půdy v lesích a polích. Stačí, aby lesem projel těžký traktor, a zhutněná země v jeho stopách přestane jímat vodu a zakládá stružky. A ještě víc to platí o zpevněných cestách, většinou už dávno opuštěných.

Svá pozorování si Vaľo ověřil na mnoha experimentech, jejichž věrohodnost potvrdili například přizvaní vědci ze Slovenské akademie věd. Kvůli vyšší názornosti vydal tři DVD. Referoval na půdě Evropského parlamentu, kam ho pozval český europoslanec Pavel Poc, na 6. světové konferenci o vodě v Marseille 2012 a další fórech. Když se Vaľo dozvěděl o zájmu ČESKÉ POZICE napsat o jeho pozorováních, neváhal, naplnil až nad střechu terénní automobil pomůckami a přijel do nasáklých křivoklátských lesů dokumentovat jímavost lesních půd.

Berounka pod sledovaným svahem už se 12. června vrátila do koryta, ale extrémní stav stále trval. Místo experimentu bylo vybráno zcela náhodně, složení půdy nebylo známo, podmínkou byl prudší svah, aby nevsáknutá voda mohla volně stékat. K experimentu si Vaľo klacíky vymezil metrový čtverec, několik metrů nad něj umístil dvousetlitrovou nádrž, kterou nechal naplnit vodou z „léčivé“ lesní studánky. A zaléval a zaléval. Za 25 minut byla nádrž prázdná. Do kontrolní rýhy pod vymezeným čtvercem nestekla ani kapka.

Tímto způsobem byl simulován déšť extrémně, ba až nepřirozeně vydatný. Jako by na ten jediný metr čtvereční za 25 minut spadla dvěstěmilimetrová srážka. Takový byl i v povodňovém létě 2002 měsíční úhrn srážek, běžně jsou úhrnné srážky padesátimilimetrové či šedesátimilimetrové. Půlhodinové extrémní dvěstěmilimetrové srážky hydrometeorologické tabulky neuvádějí.

Vaľovo měření dokumentuje, že jímavost půd je i několik dní po období prudkých dešťů velmi dobrá. A že příčinou prudkého odtékání vody není velká nasycenost půdy, jak se traduje. „Viníky“ extrémních povodní je třeba hledat jinde. Štefan Vaľo názorně demonstruje, jak metr čtvereční lesní půdy dokáže pojmout 200 litrů vody během 20 minut. V dalším experimentu ukazuje nebezpečí uměle vytvořených svahů nad lesními cestami.

Leccos napověděl druhý Vaľův pokus. Vytyčil obdélník o obsahu čtverečního metru asi půl metru od hrany umělého srázu, jakých jsou po lese tisíce kvůli zářezům cest. Vymezený obdélník zalil stejným množstvím vody jako v prvním případě. Po povrchu zase nestekla ani kapka, ale umělý svah po čase začal ronit vodu. Půdní kapiláry, které v normálních podmínkách svádějí vsáknutou vodu do spodních půdních vrstev, ji v uměle seseknutém svahu odvádějí ven. V terénních podmínkách nebylo možné vyteklé množství změřit, ale prostým okem bylo patrné, že je to výrazné procento.

Cesty, případně příkopy podél nich, bývají dobrými koryty pro nadměrné množství vody. Troška po trošce se po chvíli posbírá potůček, po vydatných deštích bystřina. Doprava takovéto přebytečné vody do potoků a řek je blesková a výrazně se podílí na prudkém stoupání vody. Dále lze pozorovat, jak nové a nové cesty přetínají další a další přirozené potůčky. Propustě pod cestou se však nedělají pro každý z nich, a tak se nakonec voda soustřeďuje do několika málo výtoků, které jsou dle Vaľa při prudkých deštích dalším prvkem, podílejícím se na vytváření rychlých povodní.

Příležitostným tokem se pak stává většina starých zpevněných cest a mnohé udusané plochy po příliš těžké technice. Uvádí se, že zhutněných a zpevněných ploch je v lesích od pěti do sedmi procent. Přesto jsou podle Vaľova pozorování jednou z hlavních příčin povodní. Pršelo přece vždycky. Někdy i tak, že se voda vylévala z břehů. Ale stoleté vody byly výjimečné a většinu dešťů stačila příroda vstřebat. Častými zásahy do výstavby cest a zhutňování půdy v lese i na poli těžkými traktory se vytvářejí podmínky pro mnohem častější a ničivější povodně.

Před samotnými experimenty uspořádal Vaľo exkurzi po krajině, v níž byl poprvé. Spolehlivě nalézal kritická místa, po nichž stékala povodňová voda. Rozježděné cesty, jakož i síť už nepotřebných cest, které se snadno stávají vodními dálnicemi. Na veřejnou silnici často ústí pouze jediná cesta, ale vydáme-li se po této cestě od silnice, Vaľo upozorňuje na stálé rozdvojování, každá cesta se po určité délce dále a dále štěpí. Tím se do jediného místa může koncentrovat extrémní množství vody.

Vaľo je přesvědčen, že nejsme s to účinně bránit povodním, jestliže v kopcovitých oblastech nerozoráme nepotřebné lesní cesty. Tento experiment ČESKÉ POZICI samozřejmě předvést ve zdejších lesích nemohl, ale učinil tak doma na Slovensku. Zástupci Slovenské akademie věd shledali, že bagrem zpracovaná zbytečná lesní cesta po zásahu udrží 100 procent vody zkušebně nastříkané na provedené dílo, zatímco obdobná zpevněná cesta veškerou dodanou vodu převedla do potoku.

Potvrdilo se tedy, že rozorání lesních cest je vysoce účinný způsob, jak v lese víc vody zadržet. Po takovém zásahu zůstávají po bývalé cestě malé tůňky, které shromáždí přiteklou vodu, a ta má příležitost se pomalu vsakovat a odpařovat. Pro případ extrémních srážek lze pod svahem vybudovat rybníček, který nadbytečnou vodu zadrží a lze ho využívat tak, jak se rybníčky běžně využívají. Už ve dvou slovenských vesnicích tato inovace funguje.

„Chceme-li se vyhnout povodním, musíme rozorat každou svážnici, kterou přestáváme využívat. Její obnova po letech se vyplatí víc než náhrada škod po extrémních povodních,“ zdůrazňuje Vaľo.

Vědce na světových konferencích Vaľo svým průzračně jednoduchým řešením překvapil a mnohé přesvědčil. Na dublinském Světovém kongresu o vodě, klimatu a energii v květnu 2012 to shrnul profesor Ted Farrell z dublinské University College: „Všichni jsme tu vědci. Ale někdy bychom měli zapomenout na vzorce a grafy a dělat to, co nám ukazuje člověk z praxe, pan Štefan.“

Na konferenci 22. listopadu 2011 v Evropském parlamentu, jejímž patronem byl europoslanec Pavel Poc, získal Vaľo dva důležité sliby. Člen Slovenské akademie věd Tomáš Orfánus slíbil Vaľovy experimenty zmapovat v praxi. Orfánus s Valem podstoupil experiment v Ťahanovcích na Slovensku, kde spolu simulovali déšť o intenzitě 100 mm za 3 hodiny. Tedy stejně vysoké srážky, které toho roku způsobily ničivé záplavy u obce Píla. Vaľovy předpoklady se naplnily. Zatímco po neupravené zhutnělé půdě odtékalo 81 procent srážek do nižších poloh, opatření proti tvorbě povrchového odtoku mělo stoprocentní účinnost.

„Po záplavách v obci Píla jsme mimo tohoto experimentu provedli ještě studii, ve které jsme změřili, že nepoužívané lesní přibližovací cesty se zhutnělou půdou mohly mít na svědomí 52procentní podíl celkového povodňového odtoku,“ odhadl akademik Orfánus.

Podle dalšího slibu by měly Vaľovy experimenty dokonce ovlivnit evropskou legislativu. Maria Brattemarková z oddělení životního prostředí Evropské komise velmi ocenila pilotní projekt, vyžádala si jeho dokumentaci a projevila zájem spolupracovat. Informovala, že Evropská komise bude připravovat studii opatření, přirozeně zadržujících vodu v krajině a Vaľův experiment by mohl být jedním z impulsů.

Sám Pavel Poc tehdy výsledek setkání na konferenci komentoval: „Evropská unie podporuje systém protipovodňových opatření již dlouhou dobu. Bohužel například směrnici o zvládání protipovodňových rizik ne všechny členské země berou až tak vážně. Jsem velmi rád, že jsem mohl umožnit panu Vaľovi prezentovat toto jednoduché opatření na evropské úrovni. Jednoduchá, efektivní a levná opatření jako jsou tato, by mohla obzvláště v této době pomoci s narůstajícím rizikem záplav a úbytkem podzemních vod.“

Dnes k tomu Poc dodává: „Vaľo si zaslouží, aby jeho nápadům byla věnována větší pozornost. Ostatně o negativním působení zhutněných a zpevněných ploch se v Československu mluvilo už v osmdesátých letech, ale nic se nedělo.“ Organizátor hydrologické části pravidelné Konference o udržitelném rozvoji energie, vody a životního prostředí v makedonském Ohridu (pořádala organizace UNESCO v rámci OSN v červnu 2012), francouzský hydrolog Marc Morell prohlásil: „To, co ukázal pan Vaľo, nepotřebuje žádný dodatečný výzkum. Tato opatření je třeba začít hned realizovat.“

Zdroj: www.ceskapozice.cz

24.6.2013 9.18, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Voda a naše peněženka, Prevence povodní, voda v krajině, Podnikání s vodou a zákony