Evropané spotřebují neskutečné množství vody, říká vodní stopa

15. června 2012 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Nápoje a voda v potravinách

Kanci_biolovecak_rez

V EU připadá v průměru denně 4 265 litrů vody na získání potravin pro jediného člověka. Píše o tom Mladá fronta Dnes s tím, že nové výzkumy vysvětlují, jak je to možné a na co se tato voda spotřebuje.

Společný výzkumný ústav Evropské unie (JRC) vypočítává, že za každým člověkem zůstává takzvaná „vodní stopa“. Naše jídlo přece vyrostlo na poli, kde zemědělské plodiny berou vodu z půdy nebo z umělého zavlažování. Také maso, které jíme, má za sebou vodní stopu– zvířata během svého života pila vodu, ale hlavně jejich krmivo pochází z polí a potřebovalo vodu ke svému růstu. Na získání kilogramu hovězího masa se tak spotřebuje 13 až 15 tisíc litrů vody. A dokonce na výrobu jednoho litru vína je zapotřebí v průměru 870 litrů vody pro růst vinic. To vše se nasčítá na oněch více než čtyři tisíce litrů vody, jejichž spotřeba připadá na jediného Evropana za den. Právě o tom se před několika dny mluvilo na největší ekologické akci Evropské unie zvané Green Week (Zelený týden), na které se v Bruselu každoročně scházejí politikové, vědci, byznysmeni i zástupci ekologických organizací.

Poslední čísla také ukazují, že téměř pětina území EU trpí občasným nedostatkem vody nebo rovnou suchem. „Suchá místa“jsou soustředěna v jižní polovině evropského kontinentu. Česká republika má štěstí. Zato hned na Slovensku jižní část země patří do kategorie s příležitostným nedostatkem vody. Plné tři čtvrtiny zavlažované zemědělské půdy v Unii leží ve Francii, Řecku, Itálii, Portugalsku a Španělsku, vyplynulo z údajů, které na konferenci zveřejnili vědci z JRC.

A aby toho už vůbec nebylo málo, Evropská kosmická agentura ESA informovala, že letos na našem kontinentě pokračuje tendence k podprůměrným srážkám, což ukázala měření z evropské družice SMOS. Ta byla vypuštěna v roce 2009 a sleduje mikrovlnné vyzařování Země, z nějž je možné vypočítat vlhkost zadržovanou v horních pěti centimetrech půdy. V tuto chvíli je nízký obsah vody, nižší než při pozorováních v minulosti, znatelný zvláště ve Španělsku a Francii.

Tomu ostatně odpovídají i odhady organizace Copa-Cogeca, sdružení evropských zemědělských organizací.„Zemědělci ve Španělsku, Itálii a Portugalsku zřejmě budou moci v důsledku sucha letos na jaře sklízet dobrou úrodu jen ze třiceti až padesáti procent obvyklých zemědělských ploch,“ uvedl generální tajemník této organizace Pekka Pesonen.

Otázka zní, co s tím. Konference odrážela názor, že musí vzniknout ekonomický tlak na lepší využití vody, neboli že se za její používání musí dostatečně platit do státních rozpočtů. Žádný politik ani euroúředník však nechtěl říci, kolik by to v budoucnu mělo být. „Musíme zvyšovat efektivitu využití vody, i tím, že k vodě stejně jako k dalším přírodním zdrojům dáme správnou cenovku,“ říkal eurokomisař pro životní prostředí Janez Potočnik. Vyhýbal se však odpovědím na otázky, jaká je ta „správná cenovka“. Jenom připustil, že se musí brát v úvahu sociální a místní souvislosti. Konference však zcela v evropském duchu obešla možnost, že by se velkospotřeba vody v zemědělství dala snížit i díky úpravě plodin, kterou nabízí genetické inženýrství. Evropská unie je prostě k moderním biotechnologiím velmi zdrženlivá – na rozdíl od zbytku světa.

I díky tomu provádí největší chemická společnost na světě BASF pokusy s genovým inženýrstvím mimo Evropu, i když má hlavní sídlo v Německu. Ve Spojených státech její vědci ve spolupráci s výzkumníky z tamního koncernu Monsanto v laboratoři vnesli do kukuřice gen označovaný jako cspB, který zvyšuje odolnost rostlin proti nedostatku vody. Gen pochází z půdní bakterie Bacillus subtilis a řídí vytváření bílkoviny, jež chrání struktury uvnitř buňky. Vlastně je „opevní“ proti nepříznivým podmínkám. Gen byl nejdříve prokázán v bakteriích vystavených přílišnému chladu, pak se ukázalo, že pomáhá i rostlinám vyrovnat se s nedostatkem vody. Badatelé vše ověřili v suchých oblastech USA, kde plodinám dodávali vodu jen pomocí zavlažování, takže měli přehled o tom, kolik jí spotřebují.

Zjistili (a v odborném periodiku Plant Physiology popsali), že genově upravená kukuřice má ve stejných podmínkách až o 15 procent vyšší výnosy než běžná kukuřice. V Brazílii zase výzkumníci z BASF zkoumají podobné genetické úpravy cukrové třtiny. Doufají, že během desetiletí se jim podaří získat třtinu s mnohem větší odolností proti suchu. Další plodiny by měly následovat.

Při hledání odolných plodin se vědci ve světě zaměřují také na geny ze suchomilných rostlin. Vpraveny do běžných plodin by měly způsobit, že se zmenší počet průduchů v listech a také povrch listů bude tužší, míň prostupný, což všechno zpomaluje odpařování vody. Rostlina pak přežije i v sušších podmínkách. Jinou možností je dodání genů, které prodlužují kořeny rostlin a umožňují jim vysát více vody i ze suché půdy.

S novým principem před časem přišli vědci z univerzity v Tel Avivu. Určili gen, který řídí schopnost kořenů rostlin „hledat vodu“, přesněji růst směrem k místu s vyšší vlhkostí. Izraelští vědci pak laboratorní úpravou, která vedla ke zmnožení tohoto genu, podstatně posílili schopnosti kořenů vyhledávat směr k vyšší vlhkosti. Tyto výzkumy se však začnou uplatňovat nejdříve v zahraničí. Evropské obyvatelstvo se genového inženýrství bojí – i když reálně moc důvodů nemá – a úřady mu kladou hodně překážek.

Možná však vyšší sucho nebo vysoké platby za vodu využívanou v zemědělství povedou k tomu, že i Evropa začne víc zkoumat, zda by se svou vodou nedokázala lépe hospodařit i díky genům.

 Zdroj: Mladá fronta Dnes

 

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Prevence povodní, voda v krajině