Energetická soběstačnost čistíren odpadních vod není utopií, blíží se jí i ČOV v Praze

Aktualizováno 20. září 2011 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Voda a naše peněženka

ČOV-Praha-Veolia

Ačkoli byla původně základní rolí čistíren odpadních vod (ČOV) úprava pitné či odpadní vody, vystupuje v poslední době stále více do popředí také jejich role jako výrobců obnovitelných zdrojů energie (OZE). Jedním z příkladů je i současná Ústřední ČOV (ÚČOV) v Praze.

Možnostmi produkce OZE a současnou situací na trhu se zabývá celá řada odborníků, většina základních informací je přitom shrnuta v materiálu „Jakými způsoby lze docílit energetické soběstačnosti ČOV“ (Pavel Chudoba, Radka Rosenbergová, Ondřej Beneš). Podle tohoto dokumentu dosahuje v současné době provoz některých ČOV v Evropě energetické soběstačnosti 75 až 90 procent (ČOV Praha, Plzeň,Budapešť, Braunschweig), a další možné rezervy vedoucí k optimalizaci produkce elektrické energie mohou přispět až k dosažení absolutní energetické nezávislosti. Základním principem optimalizace energetické účinnosti, vedoucí až k případné energetické soběstačnosti, je především snižování vlastní spotřeby energie ČOV a zvyšování produkce OZE optimalizací produkce bioplynu či využitím solárních panelů a tepelných čerpadel k lokálnímu ohřevu nebo instalací malých vodních elektráren na odtoku.

Největších úspor lze podle autorů dokumentu dosáhnout v samotné spotřebě elektrické energie. Rezervy jsou hlavně v energetické náročnosti aerace, čerpání a recirkulace, které tvoří 75 procent veškeré spotřeby energie na ČOV. „Druhou součástí strategie, jak dosáhnout energetické soběstačnosti provozu ČOV, je maximální navýšení vlastní produkce elektrické energie přímo na ČOV z OZE. Hlavním dostupným, a dnes na ČOV běžně využívaným OZE, je bioplyn produkovaný během procesu anaerobního vyhnívání kalů,“uvádějí autoři.

Optimalizací procesu anaerobního vyhnívání s cílem vytěžit maximum bioplynu se mimo jiné již od roku 2005 zabývá komise anaerobního vyhnívání skupiny Veolia Water. Z dat obsažených v Benchmarkingu velkých ČOV skupiny Veolia Water (Chudoba et al., 2010a) přitom vyplývá, že pouze ČOV s  termofilním vyhníváním nebo s  implementovaným spoluvyhníváním dosahují 70tiprocentní a vyšší energetické soběstačnosti.

To je i případ ÚČOV v Praze, která je v současné době energeticky soběstačná téměř z 80 procent. I ta vyrábí bioplyn z odpadních kalů, který ovšem v prvotní fázi obsahuje látky, které nejsou vhodné pro další spalování. Například spalováním sirovodíku vznikají kyseliny síry, které poškozují motory. Bioplyn se proto musí ještě dále čistit, a to za použití aktivního uhlí, které dokáže vstřebat všechny nežádoucí látky. Čistý bioplyn pak ÚČOV používá jako vlastní energetický zdroj. Díky tomu  šetří ÚČOV velké množství peněz, ročně jde o desítky milionů korun. O tyto úspory se pak obyvatelům Prahy snižují náklady na vodné a stočné.

Náklady spojené s  nákupem energií představují přitom v průměru 10 až 20 procent z celkových provozních nákladů ČOV.

Petr Havel

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace