Dolní Výrovka: Tak trochu zavlažovací kanál

17. května 2013 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

vyrovka_73

O zajímavých vodáckých tipech informuje pravidelně formou autentických reportáží vodácký server www.raft.cz, nejnověji o říčce Výrovka. Podívejte se na tento zajímavý tok nejen vodáckým pohledem.

Výrovka na posledních třinácti kilometrech své pouti opouští lidská sídla a líně protéká širými lány. Velikým obloukem obkružuje Sadskou, křižují ji silnice vedoucí východním směrem. Když se budete pozorně dívat, zahlédnete ji z dálnice při cestě na Hradec.

V  Dobřichově mizí alespoň jakýs takýs náznak kopcovité krajiny a začíná pravá polabská placka. Výrovka se napřimuje a hluboko zařezává do úrodné země. Opravdu připomíná spíše uměle vyhloubené vodní dílo než přírodní potok. Trsy suché trávy zachycené ve větvích stromů na břehu svědčí o tom, že se její koryto dokáže naplnit až na úroveň polí. Ale vám ke splutí bude bohatě stačit 30 centimetrů a necelý kubík průtoku na vodočtu v Plaňanech, který má Výrovka velmi často. Za ještě menších stavů by vaše plavidlo mohlo drhnout v peřejích.

Na Výrovku jsme s dětmi nasedali kousek od Peček. U padlého stromu, věrného to druha českého potokáře. Tady mám jednu zprávu dobrou a jednu špatnou: na spodní Výrovce se téměř nevyskytují zátarasy. Sem tam nějaké roští, to ano, ale vše průjezdné. Na březích jsou mnohde ještě vidět stopy čerstvé nekompromisní prořezávky, či spíše likvidace všech dřevin na břehu, které by mohly potencionálně do vody spadnout. Když říkám všech, myslím všech. Neblahým rubem tohoto stavu je fakt, že po většinu plavby budete postrádat jakýkoliv náznak stínu. Doporučuji tady plout, když svítí sluníčko stejně jako nám, tedy ani málo ani moc. To letní by vás vysušilo na troud, spálilo na uhel. Vysoké břehy navíc spolehlivě chrání před vánkem, který by ochladil potem orosená čela.

Když už jsme u těch břehů – připravte se, že z okolí moc neuvidíte. Šikmé travnaté nebo hlinité svahy s občasným stromovým porostem, prostor před vámi a za vámi, modré nebe nad hlavou. Také vyplašené hejno holubů hnízdící v pilířích dálničního mostu jako ve věži nějaké novodobé katedrály. S duněním rezonující vozovky místo majestátního hřmotu varhan.

Peřeje ani peřejky tu opravdu najdete. Z nějakých důvodů je vytvořili stavitelé mostů, pod nimiž Výrovka vždy o nějaké to nepatrné promile klesá. A potom nízké stupně, které jsou tak trochu záhadou. Široko daleko v polích ani živáčka a najednou se objeví kamenný val, jenž si někdo dal tu práci v potoce navršit. Zvuk náhle spěchající vody se rozléhá tak, že se nelze ubránit podvědomému očekávání alespoň metrových vln. Těm skutečným na Výrovce sice do této velikosti podstatný kus chybí, ale v stereotypním rytmu pádlování je pohoupání na nich stejně příjemné jako na divočejší vodě. Asi v polovině plavby se vyplatí zastavit a jít se osvěžit vyvěrajícím minerálním pramenem (N 50°8.37545′, E 15°2.39465′). Jsme přece v krajině Poděbradky. U zřídla je vybudované malé odpočívadlo s lavičkou.

Výrovka je sice klasickým nížinným tokem, ale kromě krátkého úseku před jediným jezem téměř po celou dobu teče mírný proudem. Přesto se toho dá zažít i na pár kilometrech v neprobádané divočině středního Polabí docela dost.

Reportáž i foto: www.raft.cz (redakčně kráceno)

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Prevence povodní, voda v krajině