ČR potřebuje koncepci zásobování obyvatel pitnou vodou

27. července 2015 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Nápoje a voda v potravinách

ilustračka Želivka DSC_3039

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) zpracovalo soubor opatření pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Jak přitom uvedl v rozhovoru pro portál Naše voda předseda SOVAK František Barák, základem musí být dlouhodobá vodohospodářská koncepce.

Opatření pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou České republice

  • V České republice je nezbytné přijmout (legislativně zajistit) a realizovat dlouhodobou ucelenou koncepci vodní politiky a vodního hospodářství a to nejméně na 50 let.
  • Je nezbytné okamžitě aktualizovat plány povodí, krajské plány rozvoje vodovodů a kanalizací (PRVKÚK) a opatření na ochranu vod.
  • Je nezbytné vycházet ze skutečnosti, že drtivá většina dešťových srážek z území České republiky odtéká řekami, a že hlavním zdrojem podzemních vod je tání sněhu v době, kdy je země rozmrzlá.
  • Je nutné zpracovat adaptační strategii, která v souladu se strategií EU, vytvoří předpoklady pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou při respektování klimatických změn. Je nutné vybudovat retenční nádrže (přehrady), které budou kromě protipovodňových opatření shromažďovat dostatečné množství vody a umožní v případě přebytku zadržovaných vod i dotace podzemní vody vsakováním nebo čerpáním do podzemí a umožní zásobování obyvatel v suchých měsících.
  • Je nutné urychleně přijmout legislativní normy pro to, aby zásobování obyvatelstva pitnou vodou bylo silným veřejným zájmem. Nadále není možné upřednostňovat požadavky ochránců přírody nad zájem obyvatel při zásobování pitnou vodou. Současné postupy vodní správy v ČR nejsou dostatečné na to, aby se vyrovnaly s dopady změny klimatu na spolehlivost zásobování vodou, riziko povodní, zdraví, zemědělství, energetiku a vodní ekosystémy. V mnoha místech vodní správa neumí uspokojivě zvládnout ani současnou proměnlivost klimatu, takže může dojít k velkým škodám následkem povodní a sucha. Lepší zahrnutí informací o současné proměnlivosti klimatu do správy související s vodou by jako první krok přispělo k adaptaci na dlouhodobé důsledky změny klimatu.
  • Základním předpokladem pro zlepšení situace v České republice je přidělení jasné kompetence v oblasti vod a povodí, podzemních zdrojů a jejich ochrany včetně kompetence v oblasti vody a zásobování obyvatelstva pitnou vodou a problematiky sucha pouze jednomu ministerstvu. Jedině ucelená správa vodních zdrojů poskytuje důležitý rámec k dosažení adaptačních opatření napříč socioekonomickými, environmentálními a administrativními systémy. Je nutné přehodnotit přísné požadavky na zachování stávajícího hydrogeologického prostředí pro uchování druhů flóry a fauny, které sem vzhledem ke klimatickým změnám již nepatří, a tím zmírnit přísné limitní požadavky na odběr podzemních vod.
  • Bude nutné navrhnout adaptační strategii, která zajistí zásobování vodou během průměrných a suchých období. To vyžaduje kompaktní postupy. Je nezbytné začít s recyklací vody a s úsporami zaváděním nových technologií. Náležitou obnovou vodovodních a kanalizačních sítí musí dojít k dalšímu snižování ztrát vody. Rozšířeným použitím ekonomických stimulů, zahrnující měření spotřeby a stanovení cen, bude možno povzbudit šetření vodou a rozvoj trhů s vodou, což povede k zavedení skutečného obchodu s vodou.

Předpoklady pro plynulé zásobování obyvatelstva pitnou vodou

  • Nezbytnost přepracovat krajské Plány rozvoje vodovodů a kanalizací (PRVKÚK). Plány, které byly přijaty v roce 2005, nevytvářejí věrohodný informační nástroj v oboru vodovodů a kanalizací. Navržené koncepce a projekty jsou vesměs nehospodárné, jsou spíše přáním zpracovatele – projektové organizace, a měst a obcí než reálnou potřebou. V budoucnu budou nové sítě financovány pouze z vlastních zdrojů vlastníků infrastruktury. Plány na budování nových vodovodních nebo kanalizačních sítí nebo budování nových čističek odpadních vod mohou být pouze dlouhodobé, výkupy pozemků nebo zajištění vstupu na ně, změna územních plánů a vlastnických vztahů vyžadují značná časová období.
  • Nezbytnost přijmout krajská a vládní opatření pro řešení krizových otázek sucha, obdobně jako u řešení povodní. Česká legislativa vůbec otázky sucha nebo nedostatku vody neřeší. Je nutné vymezit postupy, práva a povinnosti při řešení zásobování obyvatel vody v krizovém období sucha: postupy, zodpovědnosti, stavy bdělosti a ostražitosti, stanovit termíny, kdy přestávají platit limity čerpání podzemních vod, postupy při nedostatku vody na toaletách a v koupelnách ve vysoko podlažní zástavbě.
  • Nutnost řešit dlouhodobý deficit zimních srážek (listopad – duben), kdy průměr se za posledních pěti let se snížil v některých oblastech ČR o více než 10%. Jediným řešením je výstavba retenčních nádrží, které budou kromě protipovodňových opatření řešit vydatnost podzemních zdrojů následnou dotací zadržené vody do podzemí.
  • Nutnost řešit střet dvou veřejných zájmů: zásobení obyvatelstva vs. ochrana přírody. Nadále není možné povyšovat zájmy flory a fauny nad zájmy člověka a při udělování limitů čerpání podzemních vod upřednostňovat živočišné a rostlinné druhy, které vlivem změny klimatu migrují. V řadě případů jde o přeměnu kontaminovaného prostředí v ochranné pásmo a vybudování zdrojové oblasti v miliardových hodnotách vodárenskou společností pro zásobování obyvatel vodou a následné ekologické požadavky vedoucí ke snížení limitů odběru podzemní vody z důvodů zachování prostředí pro běžné živočišné druhy.
  • Nutnost omezovat vliv lidské činnosti – rozvoj nové infrastruktury v blízkosti vodních zdrojů.
  • Regulovat a limitovat novou výstavbu obydlí a průmyslových objektů a vrtů pro tepelná čerpadla – v blízkosti podzemních zdrojů.
  • Radikálně řešit ekologické zátěže při využití prostředků plynoucích do rozpočtu krajů z poplatků za čerpání podzemních vod.
  • Respektovat požadavky na obnovu vodárenské infrastruktury. Přestat používat cenu vody jako politický populistický nástroj. Jedině cena vody bude v budoucnu zdrojem financování obnovy a rozvoje vodárenského majetku. Ročně by měli vlastníci majetku dát na obnovu prostředky odpovídající 2% hodnoty vodárenského majetku. Znamená to, že téměř 50% prostředků získaných za vodné a stočné by se mělo ročně vracet zpět do obnovy sítí a technologií.
  • Respektovat, že evropské dotace do vodárenství, tak jak byly českou stranou sjednány, jsou z dlouhodobého hlediska málo významné. Hlavním nástrojem na získání prostředků na obnovu a rozvoj vodárenské infrastruktury je cena vody.
  • Nepodporovat dotacemi zanedbané sítě, kde k jejich nekvalitnímu stavu došlo neodbornou péčí a nedostatečnou obnovou a nízkou cenou vody neumožňující obnovu. Dotace směrovat do efektivních technologií a do propojených vodovodních řadů a systémů umožňujících zásobování pitnou vodou velkých aglomerací. Hlavní vodovodní řady by měly být v budoucnosti budovány a obnovovány státem jako součást páteřní infrastruktury, stejně jako silnice a železnice.
  • Zmíněnými navrženými opatřeními se lze vyhnout krizovým situacím a je možné dosáhnou bezproblémového zásobovaní obyvatel naší země pitnou vodou.

František Barák, předseda představenstva SOVAK ČR, ilustrační foto naše voda – Nina Havlová

 

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Prevence povodní, voda v krajině, Vodovody a kanalizace