České rybníky jsou továrnami na kapry

27. ledna 2014 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

rybník zarostlý - 07

Negativa intenzivního chovu ryb v tuzemských rybnících byla námětem pořadu „Nedej se“, který druhý program veřejnoprávní televize odvysílal v neděli 26. ledna v 10.55 hodin. Níže uvedený přepis pořadu je sice trochu delší, ale v mnohém poučný. 

Petr VACEK, redaktor

V posledních letech se výrazně zhoršuje kvalita vody v našich rybnících. I když se jejich počet nemění, dnes v nich chováme 10krát víc ryb než před 100 lety. Jaké jsou důsledky neviditelné ruky trhu?

RNDr. Ester EKRTOVÁ, Ph.D., botanička

Tak tady tenhle rybníček, který vidíme pod náma, může být takovým hezkým příkladem, jaký vlastně vliv má intenzivní rybniční hospodaření na vlastně nějakou biologickou nebo přírodovědeckou kvalitu. Tady tenhleten rybník ještě před 10 lety byl poměrně zajímavou lokalitou. Vyskytovala se zde bohatá populace dvou druhů rdestur. Rdestu světlého a rdestu tupolistého, což jsou ohrožené druhy české flory. A tento rybník byl vlastně před několika lety odbahněn, což samo o sobě není problém pro výskyt vodních rostli, ale v důsledku toho odbahnění nebo po tom odbahnění následovala vysoká intenzifikace té rybí obsádky a v důsledky té rybí obsádky, jak vidíte, zmizel vlastně vešerý litorál, to znamená ty pobřežní porosty toho rybníka a samozřejmě naprosto zmizela jakákoli populace vodních rostlin v něm. Můžeme to samozřejmě vidět na starých ortofotomapách před tím odbahněním, že ten rybník byl vlastně z části zarostlý tou litorální vegetací.

Petr VACEK, redaktor

Na snímku z roku 2003 vidíme ještě souvislý pás pobřežní vegetace. Obrátili jsme se proto na majitele pana Čermáka s dotazy na projekt, náklady na odbahnění, na billboard, maringotky a na hromady betonových pražců u rybníka. Pan Čermák, který je místostarostou Horní Myslové u Telče, rozhovor odmítl.

RNDr. Ester EKRTOVÁ, Ph.D., botanička

Odbahnění rybníku rozhodně neškodí, je často naopak velice potřeba, aby ten rybník nezaniknul. Problémem bývá pouze, když během toho odbahnění bývá zničena ta okrajová zóna toho rybníka, kde jsou třeba nějaké ostřicové porosty, rákosí nebo nějaké třeba rašeliniště a podobně. Samozřejmě problém je spíš to, že po odbahnění následuje intenzifikace toho chovu ryb, zvýšení rybí obsádky a tím pádem vlastně likvidace těch společenstev ve vodě a v okrajích toho rybníka a paradoxní zůstává, že to velice často vlastně je dotováno z veřejných zdrojů, které bývají často určeny dokonce na ochranu přírody a krajiny.

Mgr. David FISCHER, zoolog, Hornické muzeum Příbram

Tak vlastně rybníky nám dneska nahrazují to, co my jsme v krajině za poslední léta poměrně zdárně zlikvidovali a to jsou mokřadní ekosystémy. Je třeba si uvědomit, že v minulosti vlastně ta krajina byla plná různých mokřadů, ať třeba přirozených nebo vytvořených třeba bobry, které jsme vlastně z krajiny taky docela úspěšně vyeliminovali. A tohle všechno se vlastně v rámci intenzifikace zemědělství a vůbec toho osidlování tý krajiny poměrně úspěšně zlikvidovalo. Mokřady se vysušily, nahradily se nějakými kulturními loukami a podobně a vlastně náhradním ekosystémem pro celou řadu druhů živočichů a rostlin jsou dneska rybníky. Jsou to samozřejmě rybníky, které nějakým způsobem vypadají. To znamená ne každý rybník má tu ekologicko stabilizační funkci dobrou, protože rybník, který je od břehuke břehu hluboký, nezarostlý nějakou litorální vegetací a jsou v ní jenom kapři nastojato v podstatě, tak tam ta funkce je velmi intenzivně potlačená. Ale pokud ten rybník vypadá tak, jako třeba se můžeme podívat tady na ty fotografie, to znamená jsou tam mělké litorální party zarůstající vegetací, tak vlastně my tam máme náhražku za ten mokřadní ekosystém.

Petr VACEK, redaktor

Za socialismu neměly malé rybníky pro velké státní podniky význam a většinou si žily vlastním životem. V té době sloužily jako trvalý domov pro mnoho druhů živočichů i vodních rostlin. Dnes má i sebemenší rybník svého majitele.

RNDr. Ester EKRTOVÁ, Ph.D., botanička

Tuhle lokalitu můžeme uvést jako příklad vlastně rybníčku, které se nachází na horních částech povodí, což obecně i v dnešní době bývají vodní plochy, které jsou z přírodního hlediska cenné. Tohle konkrétně je lokalita, která byla obnovena, tady ještě před pár lety vlastně byly znatelné pouze dva v minulosti zaniklé rybníky, ale bohužel zase se tady vlastně objevil ten aspekt toho, že každá obnova bude mít smysl z pohledu ochrany přírody jenom tehdy, pokud bude následovat vlastně extenzivní rybniční hospodaření. Pokud vlastně se začnou ty rybníky obhospodařovat velmi intenzivně, začnou se zavážet, vlastně hnojit hnoje, ta obsádka těch ryb bude vysoká, tak to vlastně znamená zase likvidaci těch vzácných druhů.

Petr VACEK, redaktor

Tyto rybníky jsou v majetku Lesního družstva Borovná. Předsedou družstva je opět místostarosta Horní Myslové pan Čermák, který odmítl rozhovor na naši kameru.

Mgr. David FISCHER, zoolog, Hornické muzeum Příbram

Tím, že vlastně ty rybníky dneska nevlastní pouze třeba ty velké rybářské společnosti, které ještě by se dalo říct, že o tom rybářství něco vědí a vědí, jak s tím rybníkem nakládat, aby nějakým způsobem fungoval, byť moc dobře vědí, že s nimi často zacházejí tak, že je vlastně ničej, tak problém těch malých vlastníků je, že oni o tom nevědí nic, ale myslí si, že vědí všechno. To znamená, že hospodaří mnohdy ještě dramatičtějc, než vlastně ty velcí hospodáři. A právě pak vlastně dojde k úplnému třeba zničení populací některých druhů v širokým okolí tím, že se vlastně tyhlety rybníčky zdevastujou ale úplně totálně.

RNDr. Ester EKRTOVÁ, Ph.D., botanička

I na téhle lokalitě je vidět, jak vlastně celý ten systém dotační, který má podporovat vlastně obnovu krajiny, obnovu nějakých přírodně třeba cenných ploch, jako jsou rybníky, tak je vlastně postavený na hlavu, protože nejen, že třeba v této, na této lokalitě je hezky vidět, jak to bylo vlastně technicky nesprávně provedeno, tak i to hospodaření, které následovalo, kdy je vyloženě nevhodné. Navíc v podstatě pokud se začne vyvíjet nějaká litorální zóna, tak třeba v minulém roce jsem tady pozorovala, že je dokonce postříkaná herbicitním prostředkem, takže jí naprosto degraduje. Čili tím pádem vidíme, že je to všechno vlastně taková poměrně jako neefektivní činnost, která nevede ke kýženému výsledku, ale pouze k nějakým ekonomickým zájmům soukromých osob nebo nějaké úzké skupiny lidí.

Petr VACEK, redaktor

Přesto u nás existují i lidé, kteří si pořídili rybníky z jiného důvodu než ekonomického zájmu. Nejde jim o produkci ryb, ale vnímají rybníky trochu jinak. Co vám přináší rybníky? Jaký zisk?

Ivan ŠVEC, návrhář, podnikatel

Zisk žádnej, radost, jo, i radost z toho, jo, že se k tomu dostanou všichni lidi nebo spoustu lidí z Modletic, jo, kterým jsem dal třeba tu možnost, že děcka, že tam můžou chodit chytat, koupat se. Neuzavřel jsem si to pro sebe.

Petr VACEK, redaktor

Co hnojení a co přikrmování?

Ivan ŠVEC, návrhář, podnikatel

Hnojení ani přikrmování tady není třeba, jo, protože to jsou, jak to je s těmahle novýma rybníkama. To je hladovej rybník.

Petr VACEK, redaktor

Pojďme se teď podívat, jak hospodaří velké rybářské společnosti. Z výšky vypadají třeboňské rybníky jako finská jezera. Při bližším pohledu vidíte rybářský průmysl. Nekonečné hromady hnoje, věže s vápnem a krmivem a přitom jsme v jádru biosférické rezervace UNESCO. Do jaké míra může správa CHKO regulovat obsádku na rybnících?

Ing. Jiří BUREŠ, Správa CHKO Třeboňsko

No, u nás je to docela složitý, protože na území CHKO Třeboňsko, ačkoli tady máme 500 rybníků nebo okolo 500 rybníků, tak vlastně žádnej není v majetku státu, který by nějak ochrana přírody mohla obhospodařovat z pozice vlastníka, takže my se musíme bavit s vlastníky rybníků nějakým způsobem je omezovat, hledat kompromisy a pak samozřejmě platit náhrady, pokud jim způsobíme nějakou ekonomickou újmu. Existuje paragraf 58 v zákoně o ochrany přírody a krajiny, který nařizuje státu, pokud omezí vlastníka v jeho právech a způsobí mu nějakou hospodářskou újmu z hlediska ochrany přírody, pak je povinen ji hradit. Já řeknu jako příklad, náš největší rybník v rezervaci je Velký Tisý, který má něco přes 200 hektarů vodní plochy a hodnota obsádky v tomto rybníce je okolo 6 milionů, takže pokud jim snížíme tu obsádku na polovinu, tak ten zbytek stát vlastně musí zaplatit.

Petr VACEK, redaktor

To znamená, pokud budu mít rybník v rámci CHKO a bude to rezervace, tak mám zajištěn příjem.

Ing. Jiří BUREŠ, Správa CHKO Třeboňsko

Pokud vás Správa CHKO nějakým způsobem omezí, tak určitě.

Petr VACEK, redaktor

V této souvislosti jsme oslovili akciovou společnost Rybářství Třeboň a nabídli ji možnost vyjádřit se k hospodaření na třeboňských rybnících. Rybáři účast v natáčení našeho pořadu odmítli.

doc. RNDr. Jan POKORNÝ, CSc., ředitel ENKI o.p.s.

Proč jsou rybníky zelené? Na to musíme vysvětlit pojem potravní řetězec. Svítí sluníčko, v rybníku jsou živiny, na těch vyrostou řasy, řasy jsou požírány jedním typem zooplanktonu, to jsou perloočky, my říkáme, že filtrují, oni opravdu přijímají jako filtrem ty řasy. Když se pak na perloočku podíváte, ona je plná, zelená těch řas. A ty perloočky jsou potom požírány například kaprem, anebo některými menšími rybami a ty menší ryby jsou zase požírány potom dravci. Čili ten potravní řetězec jde živiny – řasy – perloočky – ryba typu kapra nebo typu malých ryb a dravá ryba. Cílem rybáře je, aby mi ten potravní řetězec dobře fungoval. To znamená, aby stále perloočka a ten zooplankton odebíraly řasy a ryba, aby odebírala ty perloočky. Vyvážit to, je těžké, protože někdy tam přijde mnoho živin, někdy zase ta ryba buďto naroste příliš nebo málo.

Petr VACEK, redaktor

Proč se tedy rybníky hnojí? Rybáři na jaře uměle znečistí rybník živinami a odstartují tak nárůst řas. Zelené řasy jsou pak potravou pro zooplankton a právě ten je základní stravou kaprů. Tady jsme na rybníku Rudá, který je současně vlastně státní rezervací, přitom tady vidíme hromady hnoje. Jak to jde dohromady s rezervací?

Ing. Jiří BUREŠ, Správa CHKO Třeboňsko

No tady takhle. Na rybníku Rudá sice je přírodní rezervace, ale je to jenom kousek rybníka a spíš ty litorálie, takže drtivá většina hladiny není v rezervaci. Hnojení tady omezení není.

Petr VACEK, redaktor

Může CHKO regulovat hnojení rybníků?

Ing. Jiří BUREŠ, Správa CHKO Třeboňsko

Samozřejmě může, protože vlastně majitel rybníka nemá na to hnojení nárok. To je na to vnášení cizorodých prvků do povrchových vod, tudíž na to musí mít výjimku z ochranných podmínek nebo výjimku ze zákona, kterou uděluje v tomto případě teda krajský úřad a my jako orgán státní správy do toho máme co mluvit a taky to teda regulujeme. Na území rezervací vlastně je to hnojení stažený opravdu na to takový nějaký minimum. Když bych to měl říct nějakým číslem, tak asi tak 400 kilo hnoje na hektar rybníka, což je opravdu taková ta dávka, kterou oni používají pro to, aby ty ryby začaly růst o něco dřív, takový to jarní nastartování toho růstu, ale nějak tu chemii vody to téměř neovlivňuje.

Ing. Hana ZAHRADNÍKOVÁ, ved. Oddělení vodního hospodářství, Krajský úřad Jihočeského kraje

My prakticky, pokud ten žadatel dá žádost, která obsahuje všechny přílohy, splní všechno to, co má, tak my nemůžeme říct, že mu to jen tak prostě nevyhovíme, takže vlastně každá žádost, pokud splňuje to, co má splňovat, aby tam byly všechny požadavky, stanoviska dotčených orgánů zejména ochrany přírody, tak my to vydáme prakticky vždycky potom.

Petr VACEK, redaktor

Jste jako krajský úřad schopni kontrolovat to množství té chlévské mrvy, která se do těch rybníků dává?

Ing. Hana ZAHRADNÍKOVÁ, ved. Oddělení vodního hospodářství, Krajský úřad Jihočeského kraje

Tohlencto určitě je problém, protože my bychom ty rybáře museli de facto chytit při činu, když tam toho házejí víc a ještě si nedovedu představit, jak bychom tam měli váhu nebo jestli bychom to odhadovali, takže kontrola spočívá v tom, že vlastně kontrolujeme papíry, který oni k tomu vykazujou, že tam co dali.

Petr VACEK, redaktor

Tato věc nemá v Evropě obdobu. Rybáři sice argumentují tím, že jim do rybníků vtékají živiny z polí a z vesnic, ale nemají vždy pravdu. Řada rybníků, do kterých přitéká křišťálové voda z lesů, je stejně zelená jako ty uprostřed polí. Navíc si rybáři vymohli další výjimku. Podařilo se jim protlačit do novely zákona text, že už nemusejí žádat souhlas vodoprávních úřadů pro sypání krmiv do rybníků. Jaké největší riziko vidíte v té novele zákona?

Ing. Hana ZAHRADNÍKOVÁ, ved. Oddělení vodního hospodářství, Krajský úřad Jihočeského kraje

No mám obavy z toho, že tímhle se dostaneme do nějaké slepé uličky a může se kvalita vody výrazně někde zhoršit. Rybáři sice tvrdí, že ty krmiva jsou drahá a že je prostě nedávají do rybníků ve větší míře, než je potřeba. Dobře, beru to. Pokud to tak bude, tak by se teda nemělo nic stát, ale je otázka, jestli všichni rybáři to budou dodržovat. Myslím si, že bude velice těžké potom ve sporných případech prokazovat, že bylo použito krmivo rostlinného původu. Oni si budou mět vést evidenci, ale je otázka, co bude v té evidenci a co bude v rybníce.

Ing. Jiří MÜLLER, vedoucí Odboru životního prostředí, Městský úřad Dačice

Je to věc, která je velice špatná pro čistotu vod. Způsob, jakým se to tam dostalo do zákona, bych nazval lumpárnou. Ten, kdo to tam nějakým způsobem umístil, asi sledoval jediný cíl a to je vlastně umožnit nekontrolovaný krmení ryb, ale to samozřejmě povede k výraznému znečištění vod. Zákon nám nařizuje, každá malá vesnička musí mít čistírnu odpadních vod a další věci a přitom tady budeme absolutně nekontrolovatelně sypat rostlinný krmiva do vody, což povede samozřejmě k výrazné zvýšení trofie tý vody. Je to přísun živin. Každej ví, co to znamená, kdo se tím zabývá. Nechápu, jak se tohle mohlo stát.

Petr VACEK, redaktor

V novele zákona o vodovodech a kanalizacích je takový přílepek, který umožňuje rybářům přikrmovat ryby bez povolení státních orgánů a bez výjimky.

Ing. Tomáš TESAŘ, náměstek ministra pro Sekci ochrany přírody a krajiny MŽP

Máte pravdu. Troufnu si říct, že proces, kterým se tento přílepek dostal do té novely zákona, přesně odpovídá těm situacím, kdy v Poslanecké sněmovně někdo vezme nějaký chytrý nápad a takhle nenápadně ho naroubuje do normy, která je projednávaná v parlamentu. V tomto případě já jsem si to nechal, nechal vytáhnout, pozměňovací návrh pana poslance Jaroslava Martinů z ODS skutečně znamená, že do novely zákona o vodovodech a kanalizacích se dostalo ustanovení, které dneska v principu znamená, že není možné provádět kontrolu kontaminace vod, a teď používám velmi expresivní výraz, nicméně přikrmováním a krmivo ryb vždycky znamená zátěž, zátěž ekologickou, zátěž, zátěž těch látek, které ta krmiva obsahují. Ale tento přílepek skutečně znamená, že dneska orgány ochrany přírody nemají nástroj, jakým způsobem kontrolovat, hlídat, případně usměrňovat, aby nedocházelo nadměrným přikrmováním nebo přikrmováním způsobem, který my nejsme schopni ovlivnit, k tomu negativnímu dopadu na životní prostředí. To je pravda.

Petr VACEK, redaktor

Podařilo se nám spojit se telefonicky s autorem novely, starostou Poličky panem Martinů, který byl v minulém volebním období členem zemědělského výboru Poslanecké sněmovny.

Jaroslav MARTINŮ, starosta, Městský úřad Polička

Já nejsem profesí rybář, já jsem starosta, nicméně se mi, vedu tady Rybářský sdružení Vysočina Polička. K rybaření mám blízko, jsem celoživotní rybář jako sportovní a nicméně jsem samozřejmě tak trošku víc známej, tak se na mě obrátili jakoby, jakoby rybářští chovatelé, jakoby právě z tý firmy hlavně z jižních Čech, jestli bych nedokázal s touhletou věcí jakoby legislativně pomoct.

Petr VACEK, redaktor

Pan Martinů od posledních voleb ve sněmovně sice už nesedí, ale nabízí se otázka, kdy si rybářská lobby prosadí i nekontrolované sypání hnoje nebo vápna do rybníků. Pak by se vše vrátilo do předlistopadového stavu.

Ing. Jan BARTOŠEK, místopředseda KDU-ČSL

Můžu za sebe říct, že tu úpravu nevnímám jako dobrou, protože obce jsou například nuceny k tomu, aby dbaly na kvalitu odpadních vod a jsou kontrolovány a v tomto případě zákon umožňuje, aby do rybníků byly sypány nebo sypáno krmení nebo látky, které změní kvalitu té vody bez omezení. Takže z toho důvodu si myslím, že by bylo potřeba tento zákon upravit.

Petr VACEK, redaktor

Nabízí se otázka, zda by se konečně napříč politickým spektrem neměl projednat problém kontaminace povrchových vod našimi rybáři.

Ing. Jiří MÜLLER, vedoucí Odboru životního prostředí, Městský úřad Dačice

Krmení ryb těmahle obilovinama je spojený i s vyšší rybí obsádkou. Vysoká rybí obsádka kapra vždy vyžere zooplankton. Potom se ztrácí ta přirozená reprodukce toho zooplanktonu a ryba jako všežravec potřebuje ke tvorbě nenasycenejch mastnejch kyselin, to je omega 3., omega 6, potřebuje tu živočišnou potravu. To je ten zooplankton, protože v tom rybníku ta vysoká obsádka to sežere, nahrazuje se to tímhletím rostlinným krmením, ta ryba už si není schopná vytvořit esenciální nenasycený mastný kyselina, který si ryba sama nemůže vytvořit, která přijímá zase jenom z tý potravy, takže tím okamžikem vlastně ta nutriční hodnota tý ryby krmený obilím je výrazně nižší než ryby, která je v přirozeným prostředí, kde je dostatek zooplanktonu.

Petr VACEK, redaktor

Možná nejsme daleko od doby, kdy na vánočním trhu budou dva druhy kaprů, levnější kapr krmený obilím a dražší kapr, který žil na přirozené stravě. Vraťme se na Třeboňsko. Jsme v přírodní rezervaci Velký Tisý. Všechny rybníky tady vlastní Třeboňské rybářství. Této společnosti Správa chráněné krajinné oblasti za újmu omezováním obsádky každoročně vyplácí miliony korun.

Ing. Jiří BUREŠ, Správa CHKO Třeboňsko

No, tak Velký Tisý byl vždycky takovou vlajkovou lodí mezi rybničními a ornitologickými rezervacemi jižních Čech a na Třeboňsku zvlášť a dneska podobně jako na všech ostatních rezervacích máme tu dohodu, kde vlastně udržujeme nebo kontrolujeme ty rybáře tak, aby udržovali vodu s nějakou průhledností dostatečnou s dostatečným obsahem planktonu a zastavil se úbytek rákosu, v podstatě ta rezervace zase začíná vypadat tak, jak má.

Petr VACEK, redaktor

Takže vlastně jako takový úspěch v mezích zákona se dá říct.

Ing. Jiří BUREŠ, Správa CHKO Třeboňsko

Samozřejmě to je tak asi maximum možnýho, no. V momentě, kdy vlastně jsme na soukromým pozemku a nějakým způsobem omezujeme vlastníka, tak si nemůžeme dovolit to, co jako v rezervacích, který patří státu a kde vlastně vládne ochrana přírody.

Petr VACEK, redaktor

Dokladem, že omezením rybí obsádky se může rybník výrazně změnit k lepšímu, je rybník Řežabinec u Písku. V 80. letech se tady neomezeně chovaly kapři. Dnes tento rybník patří k přírodovědně nejcennějším rybníkům v jižních Čechách.

RNDr. Karel PECL, zoolog

Když Kryštof ze Švamberka v roce 1530 založil tenhle rybník, tak ještě nevěděl, že to dělá kvůli mně, protože já když jsem přišel ze školy vlastně po ukončení školy do Muzea Práchenského v Písku, tak jsem zjistil, že nejcennější z hlediska živočichů je tato lokalita, mě zajímali ptáci, a protože to byla rezervace ornitologicko-botanická, tak jsem se sem vypravil a začal jsem zkouma, co tady vlastně je, protože z té ornitologické stránky bylo známo jenom, že tu je kolonie racků. Ten rybník je zajímavý tím, že když se podíváte po okolních rybnících, tak je to vlastně louka, pole, břeh a pak je voda. Kdežto tohle je jedinej rybník, kterej má vlastně ten lem souvislej, rákosinej z orobince a hlavně rákosu. Pak tady byly ještě břehy s ostřicema a tím je zajímavej, protože není to vlastně jenom nádrž na ryby, ale je to prostředí, který skýtá i vodní podmínky pro hnízdění a i potravní základnu ptáků. Tedy proto se sem ti ptáci stěhujou. A další zajímavost je, že vlastně díky tomu, že ten rybník je v majetku státu a pronajatej školnímu rybářství, tak díky tomu se může množství ryb regulovat a proto zůstává jakási potrava i pro ty ptáky, no protože ryby vyžerou všechny filtrující organismy, pokud jich je hodně a pro ptáky žádná potrava nezbývá.

Petr VACEK, redaktor

V loňském roce zahájilo ministerstvo životního prostředí proces přehlášení Přírodní rezervace Řežabinec a Přírodní rezervace Kačležský rybník na přírodní památku. Ochranáři tento krok nechápou.

RNDr. Jiří ŠEBESTIAN, CSc., zoolog, Prácheňské muzeum

Největší nebezpečí je samozřejmě v tom, že u národní přírodní památky, na kterou se to má přehlásit, určujou podmínky místně příslušná CHKO. To znamená, že se dají kdykoli změnit. Kdežto u národní přírodní rezervace velká většina ochranných podmínek je nadiktovaná přímo zákonem a změnit zákon je samozřejmě mnohem těžší pro kohokoli, kdo si vzpomene.

Petr VACEK, redaktor

Jaký je hlavní důvod, proč jsou některé rezervace přehlašovány na národní přírodní památky?

Ing. Tomáš TESAŘ, náměstek ministra pro Sekci ochrany přírody a krajiny MŽP

Ten důvod je, když pominu, že se v rámci tohoto přehlášení i částečně mění hranice, tak ten důvod je ten, že a teď to řeknu velmi populárně, rezervace je, řekněme, z maloplošnému pohledu ten nejvyšší stupeň. To území neslouží už ze své podstaty k žádné činnosti, která by mohla zavánět jenom trochu hospodařením. V případě, že se jde na památku, když to teďka takto řeknu, tak to je už území, které v principu není územím, v kterým by nebylo možno hospodařit. A když to teďka vztáhnu k rybníkům, tak rybníky mají i z tohohlentoho pohledu samozřejmě jaksi hospodářskou činnost. Rybník není totiž přírodní fenomén, který by vzniknul bez přičinění člověka. Tyto rybníky, o kterých se bavíme, tak jsou v majetku agentury ochrany přírody, to znamená, je to jako v rukou státu, čili stát zde vykonává někde i to v uvozovkách jaksi hospodaření a pro způsob a formu ochrany, tak je statut přírodní památky, řekněme jednodušší. Rozhodně to neznamená, že se tam bude více hospodařit z hlediska ryb, že se tam bude více hospodařit z hlediska lovu ať už pernaté zvěře nebo něčeho podobného. To, prosím pěkně, není vůbec možné a orgán ochrany přírody ty nástroje, které má, tak v žádném případě neoslabují.

RNDr. Jiří ŠEBESTIAN, CSc., zoolog, Prácheňské muzeum

Je to změna ve filozofii. Původně vlastně přírodní památky byly spíše geologické útvary, kdežto teď přicházejí s tímto výkladem, že prostě památka je všechno, co potřebuje lidský zásah.

Ing. Tomáš TESAŘ, náměstek ministra pro Sekci ochrany přírody a krajiny MŽP

Přírodní památka v těchto konkrétních případech své opodstatnění má, není to ovšem tak, že bysme se teďka rozhodli, že všechny rybníky, které jsou vyhlášeny rezervacema, tak se přehlásí do tohoto statutu. Viz třeba to Třeboňsko, o kterém vy jste mluvil.

Petr VACEK, redaktor

Nabízí se otázka, když ministerstvo považuje přehlášení za smysluplný krok, proč tedy přehlašuje jen rezervace, které jsou v majetku státu?

RNDr. Karel PECL, zoolog

Po roce 90 vlastně v některých místech došlo k privatizaci i chráněných území jako třeba na Třeboňsku, kde se to stalo během 24 hodin, což se nikomu nepovedlo, to je jasný podvod, a tady to zůstalo v rukách státu. Čili ten stát a ochrana přírody má určitý páky, jak může ovlivňovat vlastně hospodaření toho rybníka. Taky musím říct, že Velký a Malý Tisý na Třeboňsku býval vysloveně nejvýznamnější rezervací ptačí, kdežto dneska je ten jejich, jeho význam menší, kdežto Řežabince význam stoupá, takže myslím, že ten důvod je jasný.

Petr VACEK, redaktor

Je stále zřetelnější, že neviditelná ruka trhu v případě rybníků moc nefunguje. Anebo funguje, ale pak naše rybníky zůstanou jen továrnami na kapry a přírodu prostě odepíšeme.

Zdroj: Česká televize 2, pořad Nedej se, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Podnikání s vodou a zákony, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství