Cena vody poroste, nejsou peníze na obnovu vodárenského majetku

21. února 2012 | Rubrika: Statistiky a kauzy , Voda a naše peněženka

voda-sklenice4-328x2451

K tomu, aby bylo možné financovat výstavbu a údržbu vodárenského majetku v ČR, bude nutné v budoucnosti zvýšit ceny vodného a stočného. Na dnešní konferenci o financování vodohospodářské infrastruktury to uvedl předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) František Barák.

„Zásadním předpokladem zachování kvalitní nebo alespoň provozuschopné infrastruktury  je její údržba a především obnova. Tu by měla předpokládat a nařizovat dlouhodobá, alespoň 40 letá koncepce – dosavadní pětiletá koncepce je operativou, nikoliv koncepcí vodovodů a kanalizací České republiky,“ konstatoval Barák s tím, že ani stávající kontrolní mechanizmy k jejímu plnění nejsou nedostatečné.

Vodárenská infrastruktura by měla být podle šéfa SOVAK obnovována ve zhruba 40 -60 leté periodě. „Vycházím přitom z průměrné délky životnosti vodárenského majetku. V naší zemi máme zhruba 70 000 kilometrů vodovodních a 37 000 kilometrů kanalizačních sítí,  více  než 2 250 čistíren odpadních vod, 12 650 vodojemů a 3 650 úpraven vod nebo zdrojů bez úpravy. K tomu je třeba přičíst tisíce provozních budov, laboratoří, skladů či dvorů. To vše je infrastruktura, která nám umožní denně vyrobit  1,5 miliardy litrů pitné vody. Ročně  přitom odkanalizujeme a vyčistíme zhruba 850 milionů kubíků odpadních vod,“ uvedl Barák.

Hodnota vodárenského majetku v ČR podle něj představuje v pořizovacích cenách roku 2010 více než 1 000 miliard korun. To je v přepočtu na obyvatele zhruba 100 000 korun. „To znamená, že je třeba dát ročně na obnovu české vodárenské infrastruktury zhruba 18 miliard korun. Samozřejmě investiční nároky jsou různé. Zpravidla, tam, kde je cena vodného a stočného nízká, nedocházelo v posledních letech k obnově majetku, a ten je mnohdy na hranici provozuschopnosti. Tam, kde je majetek vybydlen, bude muset dojít ke skokovému nárůstu ceny vody pro zajištění zdrojů, její další nárůst se však ustálí při řádné obnově po několika letech,“ podotýká představitel SOVAK. “Je jisté, že cena pitné vody a stočného poroste úměrněs nárůstem ceny energií, materiálů, stavebních prací, poplatků a daní. Tam, kde jsou vodní a kanalizační sítě vešpatném stavu, musí být nárůsty ceny po několik let podstatně vyšší,“ předpokládá Barák.

Zdrojem pro financování obnovy je přitom cena vodného a stočného. Dotace, ať státní nebo evropské, mají podle Baráka z dlouhodobého hlediska pro financování obnovy vodárenského majetku malý význam. Například v případě úspěšného vyčerpání veškerých evropských dotací by šlo o zhruba 30 miliard korun, což je ale potřeba investic na obnovu na jeden a půl roku.

České vodárenství musí být navíc během několika let samofinancovatelné, to znamená bez dotací. Zdroje na provozování, to je na výrobu a dodávku pitné vody a její odkanalizování a vyčištění, na opravy, obnovu a v budoucnu i na další rozvoj musí generovat z ceny vodného a stočného. „Jiné cesty není. Samozřejmě, při financování obnovy mohou pomoci obecní rozpočty, předplacené nájemné provozovatelů, měkké půjčky. Po roce 2015 nelze s evropskými dotacemi do českého vodárenství, kromě mimořádných událostí, počítat. K omezení dojde i u státních dotací,“ zdůraznil Barák.

Šéf SOVAKu dnes také reagoval na některé mýty, které se pravidelně objevují v tuzemských médiích, například na údajnou nevýhodnost dlouhodobých smluv. „Jedině dlouhodobá smlouva  umožní provozovateli investovat do vybavení, zaměstnanců, do rozvoje a vědy. Vlastníkům potom dává  možnost dlouhodobě se soustředit na údržbu, obnovu a rozvoj vodárenské infrastruktury. Kdo umí počítat, ví, že do vodárenství nepůjde investor na několik let,“ podotýká Barák. To, že byly dlouhodobé smlouvy překážkou pro evropské dotace, je podle něj záležitostí lobbystů a politiků, nikoliv otázkou pro vlastníky nebo provozovatele.

„Druhou nepravdou, je že evropské dotace zlevňují provozování. Naopak, nové čistírenské technologie , které byly v projektech za evropské dotace realizovány, i když jich bylo málo, a nezbytné nové postupy čištění podle přísnějších evropských standardů, vyžadují více energií, chemikálií a provoz zdražují,“ informoval Barák.

Navíc, majetek vybudovaný s přispěním evropských dotací nelze odepisovat, takže zdroje na jeho obnovu, nejprve ovšem na splácení úvěrů na kofinancování projektů,budou vlastníci vytvářet pouze z čistého zisku, to znamená teprve z výsledku po zdanění. „Při aplikaci finančního modelu – pozoruhodného nesmyslného nástroje, navíc dochází u projektů s evropskou dotací k radikálním nárůstům ceny vody, který by jinak mohl být postupný,“ konstatoval představitel SOVAK.

V současné době je přitom financování obnovy vodárenského majetku v ČR podle Baráka nedostatečné.

Petr Havel

 

 

Související rubriky: Statistiky a kauzy, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace