Biomasa nebo hydromasa?

Aktualizováno 11. září 2011 | Rubrika: Komentář týdne , Přehrady a vodní díla

Havel foto 08 Naše voda

Nejen tuzemská, ale prakticky veškeré národní strategie týkající se výroby energie z obnovitelných zdrojů počítají s dominantní rolí biomasy jako suroviny pro energie všeho typu. Pokud by se ale měly takové strategie naplnit, lidstvo by v praxi muselo výrazně zasáhnout do současné podoby životního prostředí.

Výsledkem by pak nutně musela být naprostá změna současných teplotních, půdních, větrných, hydrologických a defakto jakýkoli poměrů souvisejích s podobou krajiny i počasí. Stačí jen připomenout výrobu biopaliv z hospodářských plodin, která vytěžuje přírodu více, než je nutné, ovlivňuje ceny potraviny a půdy směrem vzhůru a  přispívá k celkové redukci rostlinného porostu na planetě. Takzvaná druhá generace biopaliv počítající mimo jiné s využitím dřeva z lesních porostů by situaci ještě zhoršila. Je přitom jasné, že ztráta třeba jen 10 procent biomasy z povrchu planety musí mít zásadní dopady – třeba i na světové zásoby vod. Má-li přitom biomasa opravdu nahradit významnější množství ropy nebo uhlí, musí se s uvedenými 10 procenty (a možná i více) likvidace biomasy na povrchu země počítat.

Ve strategii produkce obnovitelných zdrojů energie by tak měla dostat daleko větší prostor výroba energie z vody, třeba i proto, že voda pokrývá dvě třetiny povrchu planety, a představuje tedy potenciálně větší zdroj. Ještě podstatnější ale je, že většina vody se nějakým způsobem „hýbe“, přičemž jakýkoli pohyb je zdrojem energie. Jde tedy o energii, která je v životním prostředí přirozeněpřítomná a kromě instalace technologií, které tuto energii zachytí a využijí, není třeba dalších zásahů do krajiny. Jistě, jsou tady velké energetické zdroje z velkých přehrad, u nichž nelze mluvit o tom, že by jejich výstavba neměla na krajinužádný nebo malý vliv. Jenže přehrady nejsou jedinou možností, jak energii tekoucí vody využít. Na trhu existuje celá řada technologií, které stačí do proudu vody bez zásahu do krajiny instalovat a energii jejich prostřednictvím vyrábět. Dokonce i z takových zdrojů, které jsou považovány za marginální, jako jsou čistírny odpadních vod, drobné potůčky, výpustě rybníků.Jednou z nich je již patentovaná bezlopatková miniturbína vyvinutá na stavební fakultě ČVUT v Praze, o které bude své čtenáře portál Naše voda podrobněji informovat.

Vzhledem k současnému vývoji ve světě s množstvím probouzejících se „ekonomických tygrů“ v druhdy rozvojovém světě je zřejmé, že spotřeba energií poroste, a výzvou doby je proto minimalizace spotřeby energie v jakékoli lidské činnosti. Právě to dává prostor pro výrobu třeba jen malého objemu energie s minimálními náklady zajišťující v příslušných lokalitách místní energetickou soběstačnost. Optimálním zdrojem je přitom voda, v naší krajině téměř všudypřítomná. Hydromasa, jejíž potenciál není kromě klasických větších či menších vodních elektráren vůbec uchopen.

Petr Havel

Související rubriky: Komentář týdne, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině