Absolutní ochrana vlků je proti zdravému rozumu

6. dubna 2018 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Podnikání s vodou a zákony

ovce jehňátko - IMG_6276

Chovatelé ovcí z Broumovska se začátkem roku obrátili na soud s žalobou, aby stát předcházel škodám na ovcích a aktivně bránil vlkům působit škody. Tím chovatelé ovcí myslí možnost vlky střílet. Jak přitom připomíná portál ekolist.cz., soud minulý týden žalobu z formálních důvodů zamítl.

Chovatelé ovcí chtějí své téma dostat až k Ústavnímu soudu. Jaké jsou jejich argumenty a co na ně říká Agentura ochrany přírody a krajiny? Sami chovatelé ovcí ještě před samotným soudem označovali svou žalobu za nestandardní počin. Cítí se zoufalí, protože jim vlci vybíjejí chovné ovce. I jejich advokátka Jana Zwyrtek Hamplová říká, že žaloba je svým obsahem neobvyklou. „Z právního hlediska si vůbec nejsem jista, zda lze s odkazem na občanský zákoník přinutit stát, tedy de facto vládu a parlament, přijmout na základě soudního rozsudku novelu zákona,“ říká Hamplová. Podle ní mělo konečné znění žaloby oporu v zákoně, mělo logiku a nabízelo řešení problému, nad kterým podle ní všichni zavírají oči. „Zákon přece platí pro všechny, takže i stát, má-li nad něčím kontrolu, musí škodám přiměřeně předcházet. A je-li k tomu potřeba jiný zákon, musí ho přijmout,“ říká Hamplová.

Soud pochyby advokátky Hamplové potvrdil. „Vzhledem k tomu, že soud nemůže úkolovat stát v tom smyslu, aby provedl změny platné legislativy, jsem žalobu zamítla,“ konstatovala soudkyně Štěpánka Dvouletá.

Ponechme stranou, že chovatelé ovcí z formálních důvodů neuspěli a podívejme se, co stojí za tím, že se soudí se státem. Jedním ze žalobců byl Tomáš Havrlant, chovatel ovcí a starosta obce Vernéřovice. Havrlant vysvětluje, že úmyslem jeho a jeho spolužalobců je umožnit odstřel vlků, ale nejde jim o vystřílení vlků všech. „Vlci patří do zalesněné krajiny, kde je zemědělství zastoupeno jen v menší míře. Tam by měl stát plně kompenzovat náklady na ochranu stád a kompenzovat škody,“ říká Havrlant.

Podle něho se lidé v dnešní době nemohou vzdát regulace populace vrcholového predátora, který nemá přirozeného nepřítele. „V historii, v kulturní a zemědělsky využívané krajině nikdy nežili vlci a lidé ve vzájemné shodě. Proto také byli vlci – až na okrajové, zalesněné oblasti – vyhubeni,“ tvrdí Havrlant. Možnosti státem dotované ochrany stád proti vlkům nejsou podle něho dostatečně účinné. „Elektrický plot určitě vlka může odradit. Jenže v případě, že se ovce v noci splaší, ohradu hravě protrhnou,“ říká Havrlant.

„Pastevecký pes je historicky osvědčený způsob ochrany stád. Ale v jiných podmínkách, než je náš venkov. Nechat takového psa se stádem v měkké ohradě, ať už za elektrickým ohradníkem, elektrickou sítí nebo ovčím pletivem, je riskantní,“ míní Havrlant. „Například velcí pastevečtí psi, jako jsou Molossové, chrání stádo i mimo ohradu a podle mě je takový pes v rukou nezkušeného chovatele nebezpečnější pro okolí než vlci. Není to pes pro každého a propagace používání těchto psů v našich podmínkách hraničí s nabádáním k obecnému ohrožení. Mluvím z vlastní zkušenosti, sám jsem ho choval,“ říká Havrlant.

Podle něho je skutečně účinná pevná železná ohrada, dva metry vysoká a zapuštěnou do země. „Tak mám zabezpečené své stádo na noc já. Mám asi hektar obehnaný kari sítí na zabetonovaných sloupech. Na noc musím celé stádo z pastvin zahnat do této ohrady, kde má ještě volný přístup pes. Tím ale rezignuji na plemenářskou práci, protože nemohu stádo rozdělit podle chovatelské potřeby. V létě, když jsou horka, to hraničí s týráním zvířat, protože normálně by se přes den schovaly před sluníčkem a pásly by se v noci. Já je ale musím zavřít,“ vysvětluje Havrlant.

Havrlant uznává, že jednotlivým chovatelům ovcí mohou dotovaná opatření při troše štěstí pomoci. Vlci jsou ale schopni za den urazit desítky kilometrů a mohou se přesunout k dalším stádům. „To bude celá republika zadrátovaná?“ klade řečnickou otázku Havrlant. „Opravdu chceme, aby takto vypadala naše krajina? Budeme žít jako v zoo, ale za mříží budeme my.“

„Prostě jsme toho názoru, že stát nesmí ztratit vliv nad vývojem situace kolem vlků,“vrací se zpět k tématu odstřelu vlků Havrlant. „Při deklarované natalitě 35 % ze současných 26 vlků je předpokládaný vývoj alarmující. 35, 47, 64, 86, 117, 157, 212, 287, 387, 523 vlků za deset let. K tomu ještě migrace z Polska, Německa a Slovenska. Nevím, jestli je naše krajina připravená na takový vývoj…“

Havrlant dále zmiňuje, že náhrady za vlky způsobené škody jsou zanedbatelné. „Je to také tím, že se většinou vyplácí v podstatě jen cena masa. K tomu má chovatel náklady na veterináře a na kafilérii. Doufám, že se tato kompenzace brzo upraví směrem k reálným cenám,“ dodává Havrlant. Podle něho však chovatelům nejde primárně o vyšší náhrady škod. „Našim cílem je předcházet utrpení chovaných zvířat, ne brát kompenzace za zabité ovce,“ říká. A uzavírá tím, že absolutní ochrana vlků je podle něho v rozporu se zdravým rozumem a historickou zkušeností.

Co k jednotlivým argumentům říká státní Agentura ochrany přírody a krajiny? Podle její tiskové mluvčí Karolíny Šůlové nehrozí, že by se vlci u nás přemnožili a za deset let jich tu běhalo pět stovek. „Prostředí má určitou únosnou kapacitu. Pokud je překročena, začnou fungovat autoregulační mechanismy. Například se zmenší počet mláďat či budou vlci odcházet jinam,“ říká Šůlová.

Souhlasí s Havrlantem, že finanční náhrady za stržené ovce nejsou nastaveny úplně dobře. „Ministerstvo životního prostředí na náš popud doporučilo krajským úřadům, aby náhrady zvýšily. Faktem ale je, že kafilérie a veterinární posudek se chovatelům neproplácí, což budeme do budoucna chtít změnit,“ říká Karolína Šůlová. Uznává i Havrlantovu námitku k zadrátování krajiny. „Ano, samozřejmě ohrazování velkých pastvin by byl problém,“ říká Šůlová s tím, že řešením by mohla být denní pastva se psem v nižších standardních ohradách a bytelné menší ohrady na noc hlídané psem.

 

KOLIK SE VYPLATILO V NÁHRADÁCH ZA ŠKODY ZPŮSOBENÉ VLKY?
ROK ČÁSTKA
2014 98 861 Kč
2015 102 458 Kč
2016 293 189 Kč
2017 788 089 Kč

 

V roce 2017 vzrostl oproti roku 2016 počet napadených hospodářských zvířat, a to mělo za následek i zvýšení finančních náhrad škod. Počet žadatelů o náhradu škod způsobených vlkem na hospodářských zvířatech se v roce 2016 i 2017 pohyboval kolem třiceti. Zdroj: Ministerstvo financí

Havrlantem zmíněnou nebezpečnost pasteveckých psů ale odmítá. „Ze Švýcarska, kde se pastevečtí psi používají dlouho, není známo, že by pes těžce zranil či zabil člověka. Práce s pasteveckými psy vyžaduje zájem chovatele, který se musí naučit akceptovat rozdíly mezi normálními a pasteveckými psy,“ říká Šůlová. Podle ní je potřeba, aby veřejnost rozuměla tomu, jak pastevecký pes pracuje a jak se v jeho přítomnosti chovat. „Pastevecký pes nemůže fungovat jako rodinný pes nebo mazlíček a zároveň být pasteveckými psem. Nedoporučujeme, aby si chovatel, kterého téma vůbec nezajímá, pasteveckého psa pořizoval, mohlo by docházet k problémům,“ říká Šůlová.

Stejně tak se podle ní nemusí podařit, že z každého štěněte pasteveckého psa vyroste ten správný ochránce stád a je potřeba, aby to chovatel psa uměl poznat. „Ale existuje mnoho dokladů, že to funguje výborně, ať už v Severní Americe, ve Švýcarsku, v Sasku. Otázka je samozřejmě, jak to bude fungovat u nás. Pastevecký pes je komplexní nástroj na ochranu stád, kterému se podrobně věnujeme v naší metodice, která brzy vyjde.“

Šůlová pak dodává, že vlci jsou dobří lovci a pomáhají regulovat přemnožené velké kopytníky, především divoká prasata, jeleny a srnce, kteří způsobují značné škody zemědělcům i lesníkům. „Výzkumy ze Saska, kde se vlci začali objevovat někdy po roce 2000, ukazují, že v jejich potravě převažuje srnec obecný (51,8 %) a prase divoké (17,3 %). Hospodářská zvířata jsou zastoupena 1,1 %,“ říká Šůlová. Podle ní žijeme v unikátní době, kdy jsme svědky návratu zvířat, které v minulosti vyhubili lidé. „Vlk se do České republiky přirozeně šíří. Je součástí naší přírody,“ říká Šulová.

Podle oficiálních údajů jsou v České republice asi čtyři či pět smeček vlčích smeček. Odlov vlků hospodářská zvířata podle Šůlové dlouhodobě neochrání. „Místo zastřelených vlků zaujmou vlci, kteří se k nám samovolně šíří z mnohem početnějších populací v Polsku a Německu,“ říká Šůlová a dodává, že odstřel vlka může způsobit rozpad smečky, což může mít pro chovatele nechtěné dopady. Zbylí vlci totiž budou vyhledávat snadnější kořist, tedy domácí zvířata.

Podle Šůlové zkušenosti z Německa ukazují, že v krajině je možné hospodařit a zároveň v ní mohou žít i divoké šelmy. A dodává, že ochrana vlka není absolutní. „Pokud by se nějaké zvíře chovalo nestandardně, jeho odlov umožňuje již stávající legislativa – zákon o ochraně přírody a krajiny dává možnost udělit v definovaných případech výjimku z ochranných podmínek zvláště chráněných živočichů,“ říká Šůlová.

V Evropě žije podle odhadu AOPK 12.000 vlků a doložené usmrcení člověka bylo naposledy zaregistrováno ve Španělsku v roce 1974. Příčinou naprosto výjimečných případů napadení vlkem je především vzteklina (ta se v ČR aktuálně nevyskytuje), případně umělé přikrmování, nebo se jedná o křížence vlků se psy. Oproti tomu je jen v České republice hlášeno ročně 1.100 napadení lidí domácími psy.

Zdroj: Ekolist.cz, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Podnikání s vodou a zákony, Statistiky a kauzy